Oprava stavení rodiny Koláčkovy

Koncepce
jednoduchost - původní charakter - kontakt se zahradou - soukromí - účelnost – světlo - materiál - struktura - barva

Nápad využít hospodářské prostory starého rodinného stavení vznikl asi hodně dávno. Dodnes si pamatuji na svou první cestu na Skaličku. Dost nepochopitelně mě tehdy kamarád a majitel domu vedl přes nejvyšší horu v okolí...Paní Horu. V každém případě jsem si vše dobře zapamatovala, i když mě trochu udivilo, že k domu z druhé strany vede pohodlná cesta.
Když jsme pak seděli na dvoře za domem a společnost vedla veselé řeči, všimla jsem si krásného průhledu na starý ořešák průjezdem ve stodole. Sen o rekonstrukci domu se pomalu začal odvíjet, zatím jen v mé hlavě.
Uběhlo několik let. Při návštěvách na Skaličce jsem se se pomalu zbavila zlozvyku nepozorovaně v duchu projektovat architektonické zásahy do domu. A tu mě kamarád oslovil s tímto rozesněným zadáním. Práce šla od začátku velmi dobře, znala jsem celou rodinu. Pro práci jsme si sestavili pracovní žebříček hodnot, na kterém jsme se společně shodli. Pokud nastala při navrhování a hlavně pak při stavebních pracích na rekonstrukci chvíle váhání, stačilo si připomenout sestavený žebříček hodnot a většinou se nám jedno z možných řešení rychle vylouplo jako správné a nezdržovali jsme se dohady.
Stavebník měl ještě jedno pozoruhodné kritérium, které při stavbě pomáhalo: Vyhýbat se zbytečným konfliktům při práci. Díky tomu docela ráda vzpomínám na průběh stavby. Po prvním vzájemném oťukávání se stavební firmou a dalšími řemeslníky, jsme našli společný zájem v precizním provádění a hlavně postupném řešení všech nečekaných potíží, které každá rekonstrukce přináší. Bez této spolupráce a řemeslné zručnosti by nebylo možné množství detailů, které bylo třeba řešit při přechodech mezi všemi stavebními celky, konstrukcemi i materiály, zvládnout uspokojivým způsobem.
Na stavení je snad dosud patrné, že jej tvoří několik původně samostatných částí různých stavebních konstrukcí vystavěných k různým účelům.
Původní stodola s kamennými pilíři nyní tvoří ochrannou slupku dřevostavby s malým sálem v přízemí. I podkrovní prostor stodoly zůstal sjednocen, střešní okna do původně temného podkroví přivedla dostatek světla. Výhled do korun stromů je osvěžující v každé roční době.
Křídlo původních chlívků, spojující obytný dům se stodolou, bylo prakticky celé postaveno znovu. Za masivní kamennou stěnou se skrývá kuchyně. V podkroví najdete tři malé ložnice a dvě společné koupelny.
Při práci jsem hodně myslela na světlo, průhledy a snění...Dům je dostatečně moderní a pohodlný, ale příběhy, které dům oživuje, se snad podařilo nezaplašit.
Dům, který měl sloužit k rekreaci, nakonec v době epidemie poskytoval vlídnou skrýš celé rodině, větší místnosti sloužily jako domácí pracovny rodičů i dětí. Hodnoty jako je klidné okolí, zahrada, přírodní materiály, úzké propojení interiéru a exteriéru, dostatek světla neztrácí ani v nových životních podmínkách svou důležitost.