Hotel Continental byl druhým velkým projektem, jehož cílem bylo zajistit v Brně dostatečné ubytovací kapacity pro návštěvníky města především v době konání veletrhů. Tento projekt vzniká ještě před dokončením předchozího, tedy brněnského
hotelu International. Oproti prvnímu však byl Continental původně zamýšlen jen jako turistická ubytovna, nicméně díky změnám investora, různým diskusím a výměnám názorů na jeho funkci se jeho podoba a účel měnily i v průběhu výstavby [1]. Počáteční záměr se snažil využít opakovatelného řešení ubytovací části se zřetelem na prostorovou úspornost, což se odrazilo v jeho finální podobě, avšak během realizace se zvýšil důraz na komfort a orientaci na zahraniční hosty.
Hotel je umístěn nedaleko centra města, za jeho vnitřním okruhem, kde se dříve nacházely domky snad nejstarší dělnické kolonie v rakouské monarchii [2]. Stával zde i rodný dům
Adolfa Loose a dílna jeho otce (slavného architekta připomíná i pamětní deska u vstupu). Vzhledem k tomu, že parcela není příliš rozsáhlá, bylo nutné budovu dimenzovat především do výšky, aby byla dosažena požadovaná kapacita. Vznikl tak projekt patnáctipodlažní, 51 metrů vysoké stavby, výrazně vyčnívající nad okolní domy.
Půdorys hlavní části by se dal popsat jako trojcípý, trojlistý nebo tvaru Y. Ač se nám toto řešení může zdát poněkud atypické, v dané době nebylo nijak neobvyklým, užívalo se v různých obměnách od nemocničních budov přes bytové domy až po neuskutečnitelné vize Karla Honzíka.
Konstrukce výškového tělesa hotelu, tedy ubytovací části, je provedena z litého betonu a doplněna prefabrikovanými prvky. Spočívá na monolitických železobetonových rámech v úrovni přízemí a prvního patra, kde se nachází společenské prostory.
Vstupní hala zaujímá v západním křídle obě spodní podlaží. Reprezentativnímu prostoru s bruselským nádechem dominuje elegantní točité schodiště a výrazný strop s geometrickým seskupením soustředných trojúhelníků (ty jsou příznačným motivem pro celý hotel). Mezi nimi se ukrývá původní osvětlení stejných forem. Dále se v přízemí nachází sál, bar a další společenské místnosti. Na jižní křídlo navazuje obdélná přístavba (původně pouze jednopodlažní) s restaurací zastřešenou expresivní betonovou lomenicí. Přízemí se prosklenými stěnami směrem ke Kounicově ulici otevírá do zahradní části, která byla původně koncipována jako japonská zahrádka s okrasnými dřevinami a bazénkem [3]; její dnešní stav ale potěší především milovníky divočiny. Pro zpříjemnění společenských prostorů se využívá přírodních materiálů pro podlahy, obklady atd. (mramor, lomový kámen, dřevo) a čiré i barevné sklo. Na výtvarném doprovodu se podíleli významní umělci - S. Libenský a J. Brychtová, kteří provedli skleněné vitráže, O. Zoubek, tvůrce desetimetrové venkovní plastiky, O. Sivera, autor keramické výzdoby a další [4]. Doplňující barvou celého objektu, uvnitř i vně, je tmavomodrá.
Vnější vzhled výškové, tedy ubytovací části je díky zmíněnému tvaru rozčleněn do několika vertikálních ploch, čímž hotel vypadá "štíhleji". Střídají se zde tři typy fasády - zavěšená stěna z montovaných hliníkových panelů, modrý pás lodžií a štítové zdi s vysazenými balkony. Středem budovy prochází komunikační osa se schodištěm a výtahy. Z trojúhelných koridorů vybíhají do tří křídel krátké chodby, toto řešení se ukázalo z provozního hlediska lepší než rozvržení místností podél jedné dlouhé chodby. Na každém ze dvanácti obytných pater leží obvykle 19 pokojů, původní počet byl 124 jednolůžkových a 108 jednolůžkových. Všechna patra jsou propojena i venkovním požárním schodištěm ve východním cípu budovy. Architekt Zdeněk Řihák zamýšlel také vytvoření přistávací plochy pro vrtulníky na trojúhelníkové střešní desce nad vyhlídkovou kavárnou v nejvyšším patře [5].
Continental byl postaven jako druhý velký hotelový projekt v Brně během krátkého časového úseku. Doplňuje předchozí hotel International, od kterého mohl čerpat poznatky z jeho realizace. Ač se svojí formou silně liší, nalezneme na nich i mnoho společných rysů - od podobného utváření jednotlivých stěn, důrazu na umělecký doprovod, až po snahu vytvořit moderní a funkční architekturu. Hotel Voroněž, který vznikl o patnáct let později také v souvislosti s brněnskými veletrhy, se takovému ideálu blížil podstatně méně.
Continental patří k nepočetné skupině staveb, kterým se v dané době podařilo vyprostit ze sevření pravých úhlů. Jako výšková budova v centru nabízí svým návštěvníkům atraktivní výhledy, na druhou stranu se však pro svůj nepoměr k okolní zástavbě stává jedním z nejvýraznějších objektů, zasahujících do panoramatu města.
1) Výškový hotel "Continental" v Brně, Architektura ČSR, 1964, str. 687.
2) Bohumil Samek: Brno - proměny města, Brno, 1962, str. neuvedena.
3) Zdeněk Řihák: Výškový hotel v Brně, Architektura ČSR, 1961, str. 117.
4) Viz. pozn. 1, str. 689.
5) Zdeněk Řihák: viz pozn. 3, str. 117.