Byt v nájemním domě Melanie Weiszové

Byt v nájemním domě Melanie Weiszové
Architect: Max Tintner
Autor obnovy:Jakub Šrámek
Address: Drobného 24, Brno, Czech Republic
Completion:1937-38; 2020-21
Area:137 m2


K velice citlivé obnově, zasluhující si zvýšenou pozornost, prošel v nedávné době jeden z bytů na ulici Drobného. Pravděpodobně poslední realizované dílo architekta Maxe Tintnera, před nástupem nacismu, bylo dokončeno v červnu roku 1938 a jeho zadavatelkou byla vdova po textilním obchodníkovi Melanie Weiszová. Právě ona si u Tintnera v roce 1937 objednala projekt ke stavbě nájemního domu, situovaného v sousedství vily Alfréda Löw-Beera. Tintner rozdělil stavbu na dvě základní hmoty, přičemž s hlavní hmotou ustoupil od stávající uliční fronty hlouběji do stavební parcely. Ke spojení sousední vily a hlavní hmoty domu použil Tintner postranní půloválný rizalit, který zároveň tvoří dominantní vizuální prvek celého domu při pohledu na hlavní průčelí.

Právě obliba k meziválečné architektuře byla motivací a zásadním požadavkem současného vlastníka jednoho z bytů MUDr. Jakuba Šrámka k celkové obnově, se zaměřením na rehabilitaci a akcentaci dochovaných autentických detailů a materiálů. Nutno poznamenat, že vlastník bytu si celou obnovu vedl zcela sám.

V bytě došlo předchozími vlastníky k řadě úprav, z nichž patrně nejradikálnější byla výměna veškerých výplní na fasádě, a jejich nahrazení za plastová okna. Současný majitel se v rámci rekonstrukce rozhodl navrátit k původním výplním a nechal zhotovit a osadit v bytě repliky původních špaletových oken. Jistou zvláštností jsou okenní parapety tvořené z probarveného teraca, u nichž došlo k vyplnění dříve vzniklých defektů a k jejich celkové repasi, takže v interiéru vytváří velmi příjemný detail.

Repase se týkala i veškerých dveří v bytě včetně jejich kování. Chybějící prvky byly dokonce nově odlity podle původní předlohy. Stejně tak byly repasovány podlahy z původních parket a napuštěny tvrdovoskovým olejem. V rámci rekonstrukce došlo k jediné dispoziční změně, a to k vytvoření průchozího otvoru mezi kuchyní a hlavním obytným prostorem, čímž došlo k propojení původně dvou striktně oddělených prostor a snazší komunikaci mezi nimi.

Dominantou celého bytu je jeho zimní zahrada, orientovaná směrem do vnitrobloku, která plynule navazuje na hlavní obytnou místnost a současně nabízí možnost uzavření prosklenou stěnou. Tento prostor nabízí výhled nejen do zeleně vnitrobloku, ale i na dvojici ikonických vil Löw-Beerovy a Tugendhat.
Majitel si nechal vybavit byt částečně dobovým, repasovaným nábytkem, který doplnil o vestavěný nábytek vyhovující nárokům současného života, zároveň s důrazem na čistotu a funkčnost provedení.

Tato citlivá rekonstrukce bytu s respektem k paměti místa a autenticitu může sloužit jako velmi zdařilý příklad obnovy meziválečného bytu, který současně vyhovuje nárokům současného bydlení.

Michal Doležel
0 comments
add comment