Antonín Milan Škamrada
*4. 12. 1928 – Bystrovany, Czech Republic
†8. 3. 2023, Slovakia
Biografie
V roce 1952 absolvoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství na VUT v Brně (tehdy Vysoká škola technická Dr. E. Beneše) a následně pak postgraduální studium. V letech 1952–55 působil jako asistent významného brněnského architekta profesora Bohuslava Fuchse na Ústavu stavby měst na téže fakultě.
Po návratu do Olomouce v roce 1956 pracoval deset let ve Stavoprojektu. Poté působil na Útvaru hlavního architekta až do jeho zrušení v roce 1970. V letech 1971–75 strávil přechodné období normalizace v podniku Rudné doly Jeseník na pracovišti technického rozvoje rodinných domů OKAL v Hněvotíně. Až v roce 1976 našel své pravé uplatnění v nově založeném olomouckém ateliéru SÚRPMO (Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů), v roce 1984 se stal jeho ředitelem. V letech 1982–88 souběžně externě přednášel na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého.
Realizoval jak projekty novostaveb, kam patří například Vysokoškolské koleje Bedřicha Václavka, tak i projekty rekonstrukcí památkových objektů, a to nejen v Olomouci. Významná je především rekonstrukce Klášterního Hradiska, arcibiskupské rezidence a Konzervatoře Evangelické akademie ve Wurmově ulici. Podílel se také na rekonstrukci vnějšího pláště katedrály Sv. Václava. Své urbanistické zaměření uplatnil při tvorbě územních plánů regenerace historických center měst Olomouce, Šternberka, Nového Jičína, Šumperka, Hranic a Valašského Meziříčí.
V roce 1952 absolvoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství na VUT v Brně (tehdy Vysoká škola technická Dr. E. Beneše) a následně pak postgraduální studium. V letech 1952–55 působil jako asistent významného brněnského architekta profesora Bohuslava Fuchse na Ústavu stavby měst na téže fakultě.
Po návratu do Olomouce v roce 1956 pracoval deset let ve Stavoprojektu. Poté působil na Útvaru hlavního architekta až do jeho zrušení v roce 1970. V letech 1971–75 strávil přechodné období normalizace v podniku Rudné doly Jeseník na pracovišti technického rozvoje rodinných domů OKAL v Hněvotíně. Až v roce 1976 našel své pravé uplatnění v nově založeném olomouckém ateliéru SÚRPMO (Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů), v roce 1984 se stal jeho ředitelem. V letech 1982–88 souběžně externě přednášel na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého.
Realizoval jak projekty novostaveb, kam patří například Vysokoškolské koleje Bedřicha Václavka, tak i projekty rekonstrukcí památkových objektů, a to nejen v Olomouci. Významná je především rekonstrukce Klášterního Hradiska, arcibiskupské rezidence a Konzervatoře Evangelické akademie ve Wurmově ulici. Podílel se také na rekonstrukci vnějšího pláště katedrály Sv. Václava. Své urbanistické zaměření uplatnil při tvorbě územních plánů regenerace historických center měst Olomouce, Šternberka, Nového Jičína, Šumperka, Hranic a Valašského Meziříčí.
