Vlastní dům Henryho van de Velde

Das Haus Unter den Hohen Pappeln

Vlastní dům Henryho van de Velde
Adresa: Belvederer Allee 58, Ehrighsdorf, Výmar, Německo
Projekt:7.1906 - 7.1907
Realizace:7.1907 - 3.1908


Secesní architekt Henry van de Velde, který měl doposud v rodné Belgii příležitost navrhovat jen úpravy interiérů a předměty do domácností, získal první příležitost realizovat stavby až po přestěhování do německého Výmaru, kam odcestoval v roce 1902 na pozvání velkovévody Viléma Arnošta (1876-1923), aby zde vedl školu umění a řemesel, pro níž vytvořil i novou budovu (1095-06) a později realizoval také výmarskou uměleckou školu (1904-11). Zprvu se Velde s manželkou Marií a třemi dětmi nastěhoval do bytu na ulici Cranachstraße 11, který si do nejmenšího detailu zařídil v secesním duchu. Když se v březnu 1904 narodila dvojčata Thylbert a Thylberthe, přestal byt velikostně dostačovat. Prestižní zakázky vily Esche v Saské Kamenici (1902-03) a přestavba výmarského Nietzscheho archivu (1902-05) Veldemu umožnily financování (72 000 německých marek vč. pozemku a vnitřního vybavení) vlastního domu, kam se rodina nastěhovala v březnu 1908. Místo ležící v klidné čtvrti Ehrighsdorf na jihu města (tehdy ještě za hranicemi) nese název Hohe Pappeln podle aleje vysokých topolů lemujících hlavní silnici vedoucí z centra města k zámeckému parku Belvedere.
Velde vnímal dům jako organismus, kde každá místnost plní svoji specifickou funkci a má nezastupitelné místo v prostorovém uspořádání. Nepravidelný tvar domu tak vychází z funkčního řazení místností, uspořádání vnitřního vybavení a nejvýhodnější orientace ke světovým stranám. Do hlavního obytného prostoru se vstupuje z dvoupodlažní schodišťové haly a cesta se rozděluje do pracovny s knihovnou nebo do jídelny, odkud lze pokračovat na venkovní terasu obklopující dům ze tří stran a navazující po schodišti na okolní zahradu, kde opět každá část plní odlišnou funkci: severním směrem do ulice se nachází dekorativní fasáda s ovocnými stromy, jižně se nachází zurčící fontána nabízející možnost odpočinku a poblíž obslužných místností za domem se nachází skleník a zeleninové záhony.
Masivní kamenné obvodové zdivo z travertinu pochází z nedalekého lomu. Dům pro svůj neobvyklý vzhled zpočátku sklízel kritiku. Pro realizaci nábytku Velde využil služeb výmarského dvorního uměleckého truhlářství Scheidemantel. Stejnou pozornost při navrhování a realizaci věnoval také volbě vhodné barvy stěn, keramických obkladů a textilních závěsů. Volně stojící nábytek, který se v současnosti ve vile nachází, pochází z bytu, který van de Velde navrhl v roce 1903 do výmarského bytu novináře a scénáristy Maxe von Münchenhausena.
Rostoucí nepřátelství vůči cizincům (ačkoli měl Velde německý pas, musel se jako cizinec až třikrát denně hlásit na výmarské policejní stanici) během první světové války přimělo Veldeho dům prodat a společně s rodinou v roce 1917 opustit Výmar a přestěhovat se do Švýcarska. Následně dům prošel řadou soukromých rukou, až se v roce 1999 objevil zájemce, který si přál zakoupit Veldeho dům, aby jej mohl zpřístupnit široké veřejnosti, což se podařilo až v květnu 2002 a po nezbytné rekonstrukci byl dům v červnu 2003 slavnostně otevřen. V roce 2012 jej získala nadace Klassik Stiftung Weimar, která dům se zahradou navrátila do původního stavu.
1 komentář
přidat komentář
Předmět
Autor
Datum
Díky!
Vích
29.09.19 04:23
zobrazit všechny komentáře

Více staveb od Henry van de Velde