Vila M
Klient nás oslovil s rozpracovaným projektem rekonstrukce funkcionalistické vily z let 1937-1938 od architektů Arnošta Mühlsteina a Victora Fürtha. Objekt se dochoval téměř v původním stavu až do roku 1994, kdy prošel dílčí rekonstrukcí. Po roce 2000 byl dům vážně poškozen požárem a několik let zůstal opuštěný.
Vnější podoba přestavby byla již v základních hmotových rysech definována architektem Vítem Košťálem, návrh interiéru však vyžadoval novou interpretaci odpovídající současným potřebám bydlení a přesnějšímu zadání investora. Dům jsme nevnímali jako historický artefakt, ale jako živou strukturu, schopnou přijmout současný způsob bydlení bez ztráty své identity.
Dům se vůči ulici chová spíše uzavřeně – drobná okna vstupní fasády vytvářejí pocit ochrany před ruchem okolí. O to silnější je moment vstupu, kdy se po průchodu zádveřím otevírá vstupní hala, vizuálně propojená s obytným prostorem, a přivádí pohled k širokému panoramatu Prahy rámovanému nově vytvořeným pásovým oknem jídelny a obývacího pokoje. Princip uzavření do ulice a otevření do zahrady jsme chtěli vědomě akcentovat. Zároveň jsme hledali rovnováhu mezi otevřením haly pro výhledy a možností jejího oddělení tak, aby bylo možné chránit obytný prostor před nežádoucími pohledy. Řešení jsme nalezli v navržení posuvné stěny ze subtilních dřevěných latí.
Dispoziční koncept navazuje na logiku původního domu. Přízemí je koncipováno jako otevřený společenský prostor, horní podlaží tvoří intimní obytnou vrstvu a suterén kombinuje technické i obytné funkce. Naším cílem bylo propojování místností do větších funkčních celků a hledání prostorových vazeb tak, aby výsledná kompozice působila přirozeně.
Rekonstrukce zároveň pracovala s řadou daností, které nebylo možné měnit. Různé výškové úrovně a členitost konstrukcí se tak nestaly překážkou, ale výchozím principem návrhu, na který interiér obratně navazuje. Výrazným příkladem bylo tvarové i materiálové sjednocení původního členitého schodiště s nově doplněnými konstrukčními zásahy. Nové prvky byly navrženy tak, aby přirozeně vycházely z charakteru stávající struktury a nenarušovaly kontinuitu prostoru.
Materiálové řešení vychází z původní racionality stavby. Betonové prvky a stěrky podtrhují strohost prostoru, zatímco dubové podlahy v obytných patrech přinášejí potřebnou míru zklidnění. Interiér pracuje se zdrženlivou materiálovou paletou, která podporuje klid a soudržnost celku.
Výrazným motivem interiéru se staly krby. Jeden je situován v přízemí, kde přirozeně artikuluje vztah obývacího pokoje a jídelny, druhý v nejvyšším podlaží. Oba prvky doplňují subtilní kovové konstrukce reagující na tvarové poměry prostoru. Obklad z patinované mědi, vyrobený studiem Duro design, jim propůjčuje solitérní, téměř sochařský charakter a posiluje jejich roli výrazových akcentů v rámci interiéru.
Vnější podoba přestavby byla již v základních hmotových rysech definována architektem Vítem Košťálem, návrh interiéru však vyžadoval novou interpretaci odpovídající současným potřebám bydlení a přesnějšímu zadání investora. Dům jsme nevnímali jako historický artefakt, ale jako živou strukturu, schopnou přijmout současný způsob bydlení bez ztráty své identity.
Dům se vůči ulici chová spíše uzavřeně – drobná okna vstupní fasády vytvářejí pocit ochrany před ruchem okolí. O to silnější je moment vstupu, kdy se po průchodu zádveřím otevírá vstupní hala, vizuálně propojená s obytným prostorem, a přivádí pohled k širokému panoramatu Prahy rámovanému nově vytvořeným pásovým oknem jídelny a obývacího pokoje. Princip uzavření do ulice a otevření do zahrady jsme chtěli vědomě akcentovat. Zároveň jsme hledali rovnováhu mezi otevřením haly pro výhledy a možností jejího oddělení tak, aby bylo možné chránit obytný prostor před nežádoucími pohledy. Řešení jsme nalezli v navržení posuvné stěny ze subtilních dřevěných latí.
Dispoziční koncept navazuje na logiku původního domu. Přízemí je koncipováno jako otevřený společenský prostor, horní podlaží tvoří intimní obytnou vrstvu a suterén kombinuje technické i obytné funkce. Naším cílem bylo propojování místností do větších funkčních celků a hledání prostorových vazeb tak, aby výsledná kompozice působila přirozeně.
Rekonstrukce zároveň pracovala s řadou daností, které nebylo možné měnit. Různé výškové úrovně a členitost konstrukcí se tak nestaly překážkou, ale výchozím principem návrhu, na který interiér obratně navazuje. Výrazným příkladem bylo tvarové i materiálové sjednocení původního členitého schodiště s nově doplněnými konstrukčními zásahy. Nové prvky byly navrženy tak, aby přirozeně vycházely z charakteru stávající struktury a nenarušovaly kontinuitu prostoru.
Materiálové řešení vychází z původní racionality stavby. Betonové prvky a stěrky podtrhují strohost prostoru, zatímco dubové podlahy v obytných patrech přinášejí potřebnou míru zklidnění. Interiér pracuje se zdrženlivou materiálovou paletou, která podporuje klid a soudržnost celku.
Výrazným motivem interiéru se staly krby. Jeden je situován v přízemí, kde přirozeně artikuluje vztah obývacího pokoje a jídelny, druhý v nejvyšším podlaží. Oba prvky doplňují subtilní kovové konstrukce reagující na tvarové poměry prostoru. Obklad z patinované mědi, vyrobený studiem Duro design, jim propůjčuje solitérní, téměř sochařský charakter a posiluje jejich roli výrazových akcentů v rámci interiéru.
0 komentářů
přidat komentář
