Společenský sál v Pivovaru Kocour
LOKALITA
Řešený objekt se nachází v severozápadní části města Varnsdorf, v areálu bývalé továrny na kameninové a šamotové zboží, cca 1.5 km od centra města. Areál, jehož je řešený objekt součástí je vymezen ze severní strany státní hranicí ČR–SRN, z východní strany železniční tratí Liberec–Hrádek n/N–Zittau–Varnsdorf–Seifhennersdorf, z jižní strany rozptýlenou zástavbou okraje města a na západní straně přechodem do volné krajiny (les, pastviny, pole). Jedná se o urbanizovanou část krajiny – na přechodu do krajiny volné. Okolní pozemky jsou zastavěny rodinnými domy převážně z 2. pol. 20. století. Lokalita je významně ovlivněna železniční tratí, která tvoří bariéru, oddělující areál od struktury města, a na druhé straně přímým kontaktem s volnou krajinou.
AREÁL PIVOVARU KOCOUR
Areál má trojúhelníkový tvar o rozměrech cca 230 × 180 m a přiléhá z východní strany železniční trati. Terén pozemku je rovinný až mírně svažitý. Mezi severozápadním a jihovýchodním okrajem pozemku se uplatňuje výškový rozdíl terénu cca 4 m.
Přístup do areálu je z ulice Rumburská, vedoucí k areálu z jihovýchodu od hlavní silnice (ulice 5. května). Je zde zřízena nová železniční zastávka "Varnsdorf–Pivovar Kocour" (první vlaková zastávka v soukromé správě v ČR) přímo pro napojení areálu na systém veřejné dopravní sítě. Inženýrské sítě jsou do areálu přivedeny z jižní strany (v rámci prostoru ulice Rumburská). V současné době se jedná o manipulační a ostatní plochy s objekty charakteru skladového a výrobního. Dle platného územního plánu se jedná o území VN – nečisté výroby, změna územního plánu č. 10 plánuje změnu využití na území/plochy smíšeně-obytné.
V areálu se nachází 5 objektů: hlavní budova bývalé keramičky (řešený objekt) z r. 1912, 1 přístavba montovaných ocelových hal k hlavní budově cca z 90. let 20. stol, dvě samostatně stojící unifikované obloukové haly severně od hlavního objektu. Kromě toho je zde ještě několik drobných servisních objektů.
Dnes slouží areál pro výrobní provoz pivovaru Kocour s doprovodnými prostory pro turismus, gastronomii a kulturu, ubytování a skladové prostory. Řešený objekt slouží jako víceúčelový objekt – provoz gastronomického zařízení (restaurace), provoz výroby a skladování piva.
HISTORIE OBJEKTU
Roku 1912 dokončil městský stavitel Anton Möller továrnu na kameninové a šamotové zboží coby pobočku firmy bratří Johannese, Paula a Alfreda Böttcherů, založené v Žitavě roku 1901 a od roku 1909 provozující také továrnu v Drážďanech. Budova má progresivní železobetonovou konstrukci, byla elektrifikovaná a napojená na železniční vlečku. O výrobním programu svědčí dodnes kameninové roury, zakomponované do čelní fasády. Strojní zařízení vyrobila nejspíše varnsdorfská továrna Raupach. Zřejmě ještě po ukončení druhé světové války firma existovala (nemusela vyrábět), ale po roce 1948 jistě ukončila svou činnost. V dalších letech zde byly sklady, kupříkladu Vitana. Roku 2004 zakoupil areál místní podnikatel Josef Šusta a vytvořil zde sídlo své spediční firmy Noprosu s.r.o. Roku 2007 se v bývalé keramičce začalo vařit pivo na varně maďarské provenience. Ta však nesplňovala požadavky náročného pivovarníka, a tak byla na přelomu roku 2010 a 2011 zprovozněna unikátní varna z bývalého výzkumného pivovaru v Braníku. Tento technologický unikát z počátku 50. let 20. století byl posledním výrobkem podobné řady varen plzeňské škodovky. Pivovarská restaurace byla dennímu provozu otevřena začátkem roku 2011.
STÁVAJÍCÍ STAV OBJEKTU PŘED REKONSTRUKCÍ
Řešený objekt č.p. 1920 je hlavní budovou areálu. Má dvě nadzemní podlaží, obdélníkový půdorys o rozměrech cca 68,10 × 19,60 m. Úroveň hlavního vstupu do objektu (+/- 0,000) je na úrovni 348,31 m.n.m. BpV. Zastřešen je sedlovou střechou o mírném sklonu s hřebenovými světlíky. Výška hřebene je +8,95 m (357,26 m.n.m.), výška hřebene světlíku je +10,48 (358,79 m.n.m.). Hlavní hmota je rozšířena severním směrem o rovnoběžnou jednopodlažní halu s pultovou střechou s provozem pivovaru a dále jižním směrem o kolmou sestavu montovaných skladovacích hal se sedlovými a pultovými střechami.
Hlavní hmota je původně průmyslovou stavbou univerzálního typu – s méně obvyklým uspořádáním – kombinace univerzálního halového objektu a univerzální etážovky.
1.NP tvoří univerzální halový prostor bývalého výrobního provozu o výšce cca 5,5 m, s na svou dobu progresivní železobetonovou nosnou konstrukcí a vestavěnou galerií v části půdorysu. V západní partii půdorysu je vestavěn provoz pivovarské restaurace, včetně výčepu, hygienického zázemí, a restauračního zázemí. Východní partii půdorysu pak tvoří volný prostor víceúčelové haly (původní halový prostor bez zásadních úprav bez využití, používaný pouze utilitárně jako sklad.)
Druhé podlaží (řešený prostor) představuje typickou ukázku dispozičního řešení etážových výrobních či skladových objektů – masivní obvodovou obálku a vnitřní kontinuální prostor členěný rastrem dřevěného nosného skeletu. V západní partii půdorysu (cca 1/10) je situována část provozu restaurační kuchyně, zbývající část je využívána pouze utilitárně, jako sklad.
ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ
Hlavní ideou řešení je rehabilitace technické památky – objektu keramičky z roku 1912 – a její představení v nové technické a provozní funkci.
Předmětem návrhu je konverze prostorů v objektu bývalé keramičky na společenský sál s ubytovací kapacitou.
SÁL
V původním nevyužitém prostoru v přízemí objektu, původně sloužícímu k umístění keramických pecí a následně pro skladování zboží, se nacházela dvojice poškozených "H" sloupů - volný prostor nového společenského sálu pro cca 250 osob vznikl odstraněním "H" sloupů a vynesením navazujících konstrukcí táhly. Prostor nového sálu je dvoupodlažní s vloženou galerií, tanečním parketem, prostorem pro hudební produkci a přednášky, se společenským, hygienickým a technickým zázemím malého pivovaru.
Sál je přístupný přes předsálí, kterým v patře prochází ocelová lávka ze sklobetonových tvárnic se světelnou rampou, osvětlující stěnu z lahví s logem Kocoura, vítající příchozí.
Předsálí je provozně propojeno s pivovarskou restaurací. Interiér sálu je materiálově navržen v industriální atmosféře – betonové konstrukce jsou doplněny černým železem galerií, zábradlí z drátěných sítí, schodiště s perforovaným logem Kocoura. Podlaha je tvořena spárořezem ze šamotových cihel, hlazeným betonem a dubovým parketem, na galeriích ze slzičkového a hladkého plechu. V řešeném prostoru je umístěna dvojice barů s rozdílnou atmosférou – výčep je akcentovaný "nekonečným polem ječmene", horní bar je digitálním displejem z pivních lahví s výhledem do pivovarské spilky. Podhledy barů tvoří zavěšené pivní tácky místního piva. Sál je vybaven zcela novým volným interiérem, doplněn orientačním systémem s motivem industriální žlutočerné šrafy.
Prostor sálu je osvětlen fabrickými okny a továrními svítidly, hlavní osvětlení sálu je zajištěno repasovanými továrními svítidly, zavěšenými ze stropu. Svítidla byla doplněna o hlavní zdroje světla dle požadavků na osvětlení prostor a o doplňkové zdroje – světelné kruhy pro intimní osvětlení (dle vzoru řady E46). Prostory pro sezení hostů jsou nasvětleny světelnými rampami s flexibilně uspořádanými svítidly. LED pásky doplňují schodiště, výčep a horní bar.
UBYTOVÁNÍ
Jedná se o vestavba pensionu do 3NP objektu pivovaru. Koncept řešení se opírá o vestavbu kontrastních boxů do existujících prostor původního skladu v podkroví keramičky. Vložené boxy nově organizují podkrovní prostory, definují společná prostranství a hotelové pokoje. Vložené boxy respektují stávající stavební strukturu objektu, vstupují v dialog s existující dřevěnou konstrukcí krovu a střeše dominujícími světlíky, v bílé barvě boxy plují po rezavé podlaze. Stávající sloupy krovu jsou ponechány v prostoru jako jakési sochy-objekty: jsou umístěny ve společném prostoru a vedle stěn v pokojích, stojí samostatně v interiéru některých koupelen. Společnému střednímu komunikačnímu prostoru dominuje oknem zarámovaný výhled na tovární komín a ocelové schodiště. Materiálové řešení odkazuje na industriální atmosféru místa – obvodové stěny budovy jsou tvořeny cihelným zdivem, podlaha celého prostoru je řešena v barevném odstínu rzi, stěny v betonové šedé, přístupové schodiště s povrchem ze slzičkových plechů, vstupní část objektu pak v cortenovém plechu a dlažbě z původních keramických cihel. Interiér pokojů je jednoduchý s atypickým dřevěným nábytkem, boxy koupelen jsou s důsledně bílým interiérem a dřevěnými umyvadlovými deskami, někde dřevěným sloupem. Součástí návrhu je orientační systém, koncept označení pokojů se opírá a sortiment v pivovaru vyráběných piv, každý pokoj má název a číslo odpovídající typu a stupni piva, doplněný o jeho charakteristiku.
Řešený objekt se nachází v severozápadní části města Varnsdorf, v areálu bývalé továrny na kameninové a šamotové zboží, cca 1.5 km od centra města. Areál, jehož je řešený objekt součástí je vymezen ze severní strany státní hranicí ČR–SRN, z východní strany železniční tratí Liberec–Hrádek n/N–Zittau–Varnsdorf–Seifhennersdorf, z jižní strany rozptýlenou zástavbou okraje města a na západní straně přechodem do volné krajiny (les, pastviny, pole). Jedná se o urbanizovanou část krajiny – na přechodu do krajiny volné. Okolní pozemky jsou zastavěny rodinnými domy převážně z 2. pol. 20. století. Lokalita je významně ovlivněna železniční tratí, která tvoří bariéru, oddělující areál od struktury města, a na druhé straně přímým kontaktem s volnou krajinou.
AREÁL PIVOVARU KOCOUR
Areál má trojúhelníkový tvar o rozměrech cca 230 × 180 m a přiléhá z východní strany železniční trati. Terén pozemku je rovinný až mírně svažitý. Mezi severozápadním a jihovýchodním okrajem pozemku se uplatňuje výškový rozdíl terénu cca 4 m.
Přístup do areálu je z ulice Rumburská, vedoucí k areálu z jihovýchodu od hlavní silnice (ulice 5. května). Je zde zřízena nová železniční zastávka "Varnsdorf–Pivovar Kocour" (první vlaková zastávka v soukromé správě v ČR) přímo pro napojení areálu na systém veřejné dopravní sítě. Inženýrské sítě jsou do areálu přivedeny z jižní strany (v rámci prostoru ulice Rumburská). V současné době se jedná o manipulační a ostatní plochy s objekty charakteru skladového a výrobního. Dle platného územního plánu se jedná o území VN – nečisté výroby, změna územního plánu č. 10 plánuje změnu využití na území/plochy smíšeně-obytné.
V areálu se nachází 5 objektů: hlavní budova bývalé keramičky (řešený objekt) z r. 1912, 1 přístavba montovaných ocelových hal k hlavní budově cca z 90. let 20. stol, dvě samostatně stojící unifikované obloukové haly severně od hlavního objektu. Kromě toho je zde ještě několik drobných servisních objektů.
Dnes slouží areál pro výrobní provoz pivovaru Kocour s doprovodnými prostory pro turismus, gastronomii a kulturu, ubytování a skladové prostory. Řešený objekt slouží jako víceúčelový objekt – provoz gastronomického zařízení (restaurace), provoz výroby a skladování piva.
HISTORIE OBJEKTU
Roku 1912 dokončil městský stavitel Anton Möller továrnu na kameninové a šamotové zboží coby pobočku firmy bratří Johannese, Paula a Alfreda Böttcherů, založené v Žitavě roku 1901 a od roku 1909 provozující také továrnu v Drážďanech. Budova má progresivní železobetonovou konstrukci, byla elektrifikovaná a napojená na železniční vlečku. O výrobním programu svědčí dodnes kameninové roury, zakomponované do čelní fasády. Strojní zařízení vyrobila nejspíše varnsdorfská továrna Raupach. Zřejmě ještě po ukončení druhé světové války firma existovala (nemusela vyrábět), ale po roce 1948 jistě ukončila svou činnost. V dalších letech zde byly sklady, kupříkladu Vitana. Roku 2004 zakoupil areál místní podnikatel Josef Šusta a vytvořil zde sídlo své spediční firmy Noprosu s.r.o. Roku 2007 se v bývalé keramičce začalo vařit pivo na varně maďarské provenience. Ta však nesplňovala požadavky náročného pivovarníka, a tak byla na přelomu roku 2010 a 2011 zprovozněna unikátní varna z bývalého výzkumného pivovaru v Braníku. Tento technologický unikát z počátku 50. let 20. století byl posledním výrobkem podobné řady varen plzeňské škodovky. Pivovarská restaurace byla dennímu provozu otevřena začátkem roku 2011.
STÁVAJÍCÍ STAV OBJEKTU PŘED REKONSTRUKCÍ
Řešený objekt č.p. 1920 je hlavní budovou areálu. Má dvě nadzemní podlaží, obdélníkový půdorys o rozměrech cca 68,10 × 19,60 m. Úroveň hlavního vstupu do objektu (+/- 0,000) je na úrovni 348,31 m.n.m. BpV. Zastřešen je sedlovou střechou o mírném sklonu s hřebenovými světlíky. Výška hřebene je +8,95 m (357,26 m.n.m.), výška hřebene světlíku je +10,48 (358,79 m.n.m.). Hlavní hmota je rozšířena severním směrem o rovnoběžnou jednopodlažní halu s pultovou střechou s provozem pivovaru a dále jižním směrem o kolmou sestavu montovaných skladovacích hal se sedlovými a pultovými střechami.
Hlavní hmota je původně průmyslovou stavbou univerzálního typu – s méně obvyklým uspořádáním – kombinace univerzálního halového objektu a univerzální etážovky.
1.NP tvoří univerzální halový prostor bývalého výrobního provozu o výšce cca 5,5 m, s na svou dobu progresivní železobetonovou nosnou konstrukcí a vestavěnou galerií v části půdorysu. V západní partii půdorysu je vestavěn provoz pivovarské restaurace, včetně výčepu, hygienického zázemí, a restauračního zázemí. Východní partii půdorysu pak tvoří volný prostor víceúčelové haly (původní halový prostor bez zásadních úprav bez využití, používaný pouze utilitárně jako sklad.)
Druhé podlaží (řešený prostor) představuje typickou ukázku dispozičního řešení etážových výrobních či skladových objektů – masivní obvodovou obálku a vnitřní kontinuální prostor členěný rastrem dřevěného nosného skeletu. V západní partii půdorysu (cca 1/10) je situována část provozu restaurační kuchyně, zbývající část je využívána pouze utilitárně, jako sklad.
ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ
Hlavní ideou řešení je rehabilitace technické památky – objektu keramičky z roku 1912 – a její představení v nové technické a provozní funkci.
Předmětem návrhu je konverze prostorů v objektu bývalé keramičky na společenský sál s ubytovací kapacitou.
SÁL
V původním nevyužitém prostoru v přízemí objektu, původně sloužícímu k umístění keramických pecí a následně pro skladování zboží, se nacházela dvojice poškozených "H" sloupů - volný prostor nového společenského sálu pro cca 250 osob vznikl odstraněním "H" sloupů a vynesením navazujících konstrukcí táhly. Prostor nového sálu je dvoupodlažní s vloženou galerií, tanečním parketem, prostorem pro hudební produkci a přednášky, se společenským, hygienickým a technickým zázemím malého pivovaru.
Sál je přístupný přes předsálí, kterým v patře prochází ocelová lávka ze sklobetonových tvárnic se světelnou rampou, osvětlující stěnu z lahví s logem Kocoura, vítající příchozí.
Předsálí je provozně propojeno s pivovarskou restaurací. Interiér sálu je materiálově navržen v industriální atmosféře – betonové konstrukce jsou doplněny černým železem galerií, zábradlí z drátěných sítí, schodiště s perforovaným logem Kocoura. Podlaha je tvořena spárořezem ze šamotových cihel, hlazeným betonem a dubovým parketem, na galeriích ze slzičkového a hladkého plechu. V řešeném prostoru je umístěna dvojice barů s rozdílnou atmosférou – výčep je akcentovaný "nekonečným polem ječmene", horní bar je digitálním displejem z pivních lahví s výhledem do pivovarské spilky. Podhledy barů tvoří zavěšené pivní tácky místního piva. Sál je vybaven zcela novým volným interiérem, doplněn orientačním systémem s motivem industriální žlutočerné šrafy.
Prostor sálu je osvětlen fabrickými okny a továrními svítidly, hlavní osvětlení sálu je zajištěno repasovanými továrními svítidly, zavěšenými ze stropu. Svítidla byla doplněna o hlavní zdroje světla dle požadavků na osvětlení prostor a o doplňkové zdroje – světelné kruhy pro intimní osvětlení (dle vzoru řady E46). Prostory pro sezení hostů jsou nasvětleny světelnými rampami s flexibilně uspořádanými svítidly. LED pásky doplňují schodiště, výčep a horní bar.
UBYTOVÁNÍ
Jedná se o vestavba pensionu do 3NP objektu pivovaru. Koncept řešení se opírá o vestavbu kontrastních boxů do existujících prostor původního skladu v podkroví keramičky. Vložené boxy nově organizují podkrovní prostory, definují společná prostranství a hotelové pokoje. Vložené boxy respektují stávající stavební strukturu objektu, vstupují v dialog s existující dřevěnou konstrukcí krovu a střeše dominujícími světlíky, v bílé barvě boxy plují po rezavé podlaze. Stávající sloupy krovu jsou ponechány v prostoru jako jakési sochy-objekty: jsou umístěny ve společném prostoru a vedle stěn v pokojích, stojí samostatně v interiéru některých koupelen. Společnému střednímu komunikačnímu prostoru dominuje oknem zarámovaný výhled na tovární komín a ocelové schodiště. Materiálové řešení odkazuje na industriální atmosféru místa – obvodové stěny budovy jsou tvořeny cihelným zdivem, podlaha celého prostoru je řešena v barevném odstínu rzi, stěny v betonové šedé, přístupové schodiště s povrchem ze slzičkových plechů, vstupní část objektu pak v cortenovém plechu a dlažbě z původních keramických cihel. Interiér pokojů je jednoduchý s atypickým dřevěným nábytkem, boxy koupelen jsou s důsledně bílým interiérem a dřevěnými umyvadlovými deskami, někde dřevěným sloupem. Součástí návrhu je orientační systém, koncept označení pokojů se opírá a sortiment v pivovaru vyráběných piv, každý pokoj má název a číslo odpovídající typu a stupni piva, doplněný o jeho charakteristiku.
0 komentářů
přidat komentář
