Sbírky a výzkumné centrum Tyrolského zemského muzea

Sammlungs- und Forschungszentrum der Tiroler Landesmuseen

Sbírky a výzkumné centrum Tyrolského zemského muzea
Spolupráce:Corinna Toell, Joseph Suntinger, Wolfgang Fischer, Theresa Wauer, Susann Murtezani, Diana Nemeth, Eveline Leichtfried
Adresa: Krajnc-Straße 1, Hall in Tirol, Rakousko
Investor:Spolková země Tyrolsko
Projekt:2014-15
Realizace:04.2016 - 06.2017
Užitná plocha:12760 m2
Zastavěná plocha:4640 m2
Plocha pozemku:12000 m2
Obestavěná plocha:63075 m3


foto: Christian Flatscher
Tyrolská pokladnice
Na severovýchodním okraji historického jádra Hall in Tyrol se nachází archivní budova uchovávající a spravující muzejní sbírky Tyrolského státního muzea. Kromě depozitáře s mnoha miliony uměleckými předměty se v “černé pokladnici“ nachází také výzkumné centrum s laboratořemi a dílnami. Minimalistický objekt usazený do mírného jižního svahu s výhledem do údolí řeky Inn tak představuje největší regionální muzeum v Rakousku.
Podoba nového archivu vzešla z architektonické soutěže, kterou v roce 2013 uspořádala spolková země Tyrolsko. Do soutěže se tehdy přihlásilo více než 150 ateliérů z celé Evropy. Nakonec zvítězilo vídeňské studio Franz&Sue s kompaktním návrhem vsazeným ze dvou třetin pod úroveň terénu.
Původně mělo Tyrolské zemské muzeum své archivy a vědecká pracoviště rozmístěná různě po Innsbrucku. Nyní našlo všech čtyřicet zaměstnanců své místo v nové budově připomínající “zakopanou truhlu s pokladem“. Nízký černý monolit se do okolí obrací pouze rudě zbarvenou dvoukřídlou vstupní branou. Zbytek místností se uzavírá do vnitřního atria se vzrostlou vegetací. Převážná část budovy však zůstala hermeticky uzavřena bez přístupu denního světla. Vzhledem k primární funkci archivu (ochrana uměleckých předmětů) disponují podzemní prostory konstantní teplotou (19°C a 50% vlhkost). Hlavním úkolem bylo snížit energetickou náročnost na provoz archivních skladů o rozloze 7 800 m². Umístěním do terénu se podařilo udržet elektrickou spotřebu na úrovní přibližně 25 domácností. Objekt se obešel bez složitých klimatizačních jednotek. Velkou část energetické spotřeby pokrývají solární kolektory umístěné na střeše archivu.
Tmavou fasádu ze čtvercových betonových panelů vyztužené skleněnými vlákny dotváří nepravidelný ornament odkazující na pěstní klíny ze 7. - 8. tisíciletí př.n.l., které jsou nejstaršími artefakty v rozsáhlých muzejních sbírkách, které byly celkově vyčísleny na jednu miliardu euro.
Vnitřní dispozice jsou maximálně efektivní s minimem komunikačních prostorů a co nejkratším spojením mezi pracovnami a uskladněnými exponáty. Jádro černého monolitu zůstalo prázdné a tvoří jej třípatrové atrium se stěnami obloženými dřevem. Zelená oáza uprostřed dispozice nabízí zaměstnancům archivu možnost odpočinku.
0 komentářů
přidat komentář