Rue Mallet-Stevens

V 16. pařížském okrsku se nachází ulice pojmenována podle architekta Roberta Mallet-Stevense, který je autorem většiny budov v této 7 metrů široké a 77 metrů dlouhé komunikace. Krátká slepá ulice ve čtvrti d'Auteuil byla slavnostně otevřena 20. července 1927 ministrem obchodu, průmyslu a letectví Maurice Bokanowskim. Funkcionalistické objekty ze železobetonu vznikly během krátkého období v polovině 20. let minulého století. Typologicky pestrou směsici tvoří vily, bytové domy i sochařský ateliér. Členitá zástavba s řadou vystupujících arkýřů a ustupujících střešních teras zaručují, že každý z domů i bytů byl jedinečný.
Mallet-Stevens získal zakázku od bankéře Daniela Dreyfuse, pro něhož v roce 1924 rekonstruoval Hôtel des Roches Noires v Calvados na severním pobřeží Francie. Dreyfus měl za svým pařížským domem na adrese Rue de l’Assomption 71 pozemek o rozloze 3827 m² sahající až k ulice Rue du Dr. Blanche. Pozemek široký 35,7 m bylo možné rozdělit tak, aby uprostřed probíhala sedmimetrová silnice s chodníky a budovami po obou stranách.
Kromě Dreyfuse a Mallet-Stevense si pozemek mezi sebe rozdělili umělci: sochaři Jean a Joël Martelovi, filmařka Hélène Allatini a pianistka Helena Reifenbergová. Dreyfus vlastnil dům s číslem popisným 7, kde později bydlela Élisabeth de Gramont, která byla příbuznou Eileen Gray.
V domě číslo 1 žil domovník a zahradník starající se o celý areál. Tato stavba byla v letech 1951-53 rozšířena architektem Rogerem Gonthierem. Majitelka vily Allatini na adrese 3-5 byla v říjnu 1942 zatčena gestapem a její dům proměněn ve vězení s mučírnami. Ve vile číslo 4-6 žila Helena Reifenbergová, vdovu po průmyslníkovi Hugovi Reifenbergovi. Dům číslo 10 byl sochařským ateliérem bratří Joëla a Jona Martelových, jejichž sídlo bylo v roce 1990 zapsáno na seznam historických památek. Plastiku před vstupem do ateliéru instaloval až v roce 2007 obchodník s uměním Éric Touchaleaume. Největší nárožní dům s číslem 12 vlastnil Robert Mallet-Stevens, který zde strávil 12 let a provozoval tu svoji architektonickou praxi. Mallet-Stevens rovněž plánoval zastavět parcely s čísly 9-11, k čemuž nakonec nedošlo.