Rodinný dům v Zábřehu

Podoba osobitého rodinného domu nedaleko Opavy vychází z pečlivě vytvořeného návrhu, na jehož základě došlo k velmi přesné realizaci. Odráží jak životní styl svých majitelů, tak jejich představy a požadavky na méně výrazný dům v přírodních materiálech, který by zapadl do svého okolí a zároveň si byl vědom významných benefitů, které mu jeho pozice nabízí.
Na mírně svažitém pozemku s možností přirozené orientace domu vůči slunci z jižní strany tak vznikla tvarově archetypální stavba se sedlovou střechou. Zvenku velmi kompaktní dům s integrovanou terasou a střešním převisem, uvnitř soukromý svět, bezpečný domov. Útočiště i pracoviště s přednostmi, jako jsou výhledy do otevřené krajiny Beskyd.
Dům charakterizuje vysoká funkčnost i estetika, pocitová volnost, ladná jednoduchost, čistá přirozenost. Tématem pro nás byl každodenní běžný život rodiny grafiků se vším všudy. Být spolu a zároveň ctít vzájemně osobní prostor. Možnost přečíst si jednou zpětně z rýh v dřevěných podlahách vlastní příběh, který realizace domku předznamenala.
Naše projekty začínáme vždy rozpravou s klientem, kde vyslechneme jeho představy a zároveň nastudujeme jeho osobnost. Vnímáme to jako podstatnou součást celého procesu, ve kterém se postupně dobíráme symbiózy požadavků klienta, spolu s prvky adekvátními jeho životnímu stylu. Stejně tak tomu bylo v úvodních setkáních nad návrhem rodinného domku v malé obci u Opavy.
Zadavatelem byl pár nadaných grafiků s velkým citem pro design a architekturu. Petr a Markéta přišli s představou, kterou dokázali zčásti sami převést do konkrétního návrhu. Můžeme hovořit o velmi podporující spolupráci, kdy jsme se v estetice i praktických nápadech vzájemně doplňovali. Kromě finanční stránky jsme neřešili zdaleka tolik kompromisů, jako tomu běžně bývá.
Novostavba měla vzniknout na pozemku za domem rodičů jednoho z klientů. Díky této vzájemné vazbě jsme mohli uskutečnit mnoho kroků, ke kterým by jinak došlo jen velmi obtížně. Především totiž bylo nutné po pozemku rodičů přivést příjezdovou cestu od hlavní komunikace. Zástavba seřazených rodinných domů v obci vyrůstá kolem hlavní komunikace do stran. Z této pravidelné sestavy měla novostavba atypicky vybočovat do druhé řady.
Již na začátku tedy padla otázka: „Co na to řeknou sousedé?". S obavou, aby v nezvyklém místě a s nákladně vyhlížející novostavbou nebyli příliš nápadní, požadovali klienti střídmý vzhled domu. Finální rozpočet přitom skutečně velký nebyl, v poměru ke kvalitě zpracování a velikosti stavby. Nižších nákladů však klienti dosáhli i tím, že část kroků učinili svépomocí.
Samotná orientace pozemku byla pro stavbu velmi přívětivá, mírný svah zde klesá směrem k jihu. Díky této pozici jsme mohli i rozložení stavby a veškerého příslušenství ladit do ideální polohy. Dům jsme umístili na severní hranici, do skrytého rohu pozemku pak příjezd, vchod a oddělenou garáž. Zároveň tím vznikla rozlehlá plocha s maximálním využitím pro zahradu.
Především jsme zde chtěli co nejvíce podpořit přímý a překrásný výhled z domu přímo na panorama Beskyd přes louky, pole, stromy. Využili jsme proto pozice odcloněné od obce, čemuž v zádech pomáhá dům rodičů a mateřská škola. Všechny pokoje denního užívání a jejich okna jsme orientovali tímto směrem, směrem k horám, k otevřené přírodě.
Také v patře jsme vytvořili střešní vikýř s oknem do krajiny. Ač už bylo třeba šetřit, podařilo se nám majitele přesvědčit, aby boudička s výhledem ve střeše vznikla a oni měli možnost vnímat krásu okolí i z místností, kde se probouzí a kde pracují.
Cílem bylo na jižní straně domu vytvořit také krytý prostor pro pobyt venku - je to odvrácená strana od sousedů, s nerušeným výhledem jen do zeleně. Tady jsme proto dům předsadili verandou, přístupnou proskleným rámem z obývacího pokoje.

Koncept kšiltu je dimenzován s maximální funkčností po celý rok. Přesah střechy slouží jak v létě, kdy pomáhá stínit prosklené plochy a lehce odráží prudké slunce, tak i při nízkém zimním slunci, kdy umožňuje přirozené prosvětlení interiéru, přičemž jej částečně i vyhřívá.
Při projektování vnějšího výrazu domu jsme vycházeli z představy přírodních materiálů, klientům se líbilo bohaté využití dřeva, proto jsme dům do dřeva obalili. Dále jsme použili tradiční materiály a barvy, vycházející z přání jednoduchého, minimalistického, nadčasového, svěžího řešení. Pracovali jsme s antracitovými okny, dveřmi, střechou, a s bílou barvou na garáži.
Zrovna tak interiér je veskrze dřevěný, aby působil teple, útulně, vyzařoval z něj skutečný domov. Na přání klientů jsme do obývací části vložili krb, který tento pocit ještě podtrhuje. Ze své profese klienti mnoho prvků dimenzovali sami, včetně celkového návrhu koupelen. Chtěli v domě mít skutečně svou stopu a my jsme s nimi už pouze konzultovali jejich výběr.
Prostorové řešení přízemí zahrnuje technické zázemí, koupelnu, a s prosklenými stěnami směrem k jihu pak dva dětské pokoje a obývací prostor s kuchyní. Obývací pokoj jsme převýšili až do prostoru krovu, čímž vznikl velmi otevřený, vzdušný prostor.
Vrchní patro jsme nechali také velmi otevřené a umístili sem pouze ložnici rodičů, koupelnu a otevřenou galerii, která slouží zčásti jako pracovna. Počítá se zde i s tím, že lze do budoucna prostor zčásti uzavřít pro další samostatný pokoj, či spaní pro hosty.
K těmto krokům jsme dospěli opět přes tvůrčí zaměření budoucích majitelů. Vnímali jsme, že jim volný prostor dělá dobře, že spolu s ním přichází svoboda myšlení, proto jsme chtěli, aby se tu mohli nadechnout a dům je podněcoval ke kreativní práci.
Nakonec se právě otevírání prostoru, a tím i sobě navzájem v rámci rodiny, stalo velkým tématem. Opírali jsme se o to, že oba majitelé částečně pracují z domova a mají malé děti - chtěli jsme, aby i když rodiče pracují, pořád jsou všichni pospolu. Děti proto mají dole dostatek svého prostoru pro hru a rodiče mohou v klidu v patře pracovat, přitom jsou však stále na dosah.
Každý má v domě svůj koutek, ale pořád je tu pocitové propojení, mohou spolu komunikovat napříč domem. V souvislosti s tím jsme hojně pracovali také s průhledy. Ze vstupní haly se šatnou je průhled do kuchyně skrz kulaté okno - to se opakuje i ve stěně mezi dětskými pokoji, kudy spolu děti mohou komunikovat.
Velmi transparentní je dům i vůči vnějšku - přízemní chodba nekončí klasicky komorou, jak je tomu u většiny staveb, kde se využívá každý kousek půdorysu. Nechali jsme i zde naopak volný prostor, končící oknem přes celou plochu, kde se otevírá krásný, východní pohled do krajiny. Již zmíněná prosklená stěna směrem k jihu opět otevírá pohled do dáli, do světa, do budoucna.
Protože jde o dům s poměrně velkým rozponem, statik požadoval ve volném prostoru ztužidla, s čímž jsme trochu bojovali a nechtěli se vzdát. Vytvořit bezhambalkový krov v domě s rozlohou 9x18 metrů byla opravdu výzva. Krov měl být původně přiznaný, s nadkrokevní skladbou, ale z ekonomických důvodů jsme přešli k tradičnímu řešení s podbitím, což nám pomohlo. Prostor je díky tomu navíc opravdu čistý, jednoduchý, bílý.
Finální řešení statiky se nám nakonec podařilo i bez kleštin, pouze s masivním betonovým průvlakem. Kombinace železobetonu vytvořila dostatečné ztužení ve věnci, do kterého jsme krokve vetkli. Celkem atypicky tak v celém prostoru není žádné jiné ztužení, ani v oblasti krovu, vše je vyřešeno jen v úrovni krokví, bez hambalku či ocelových táhel.
Dům se pro své technické řešení i estetiku těší velkému zájmu u množství dalších klientů. Přišel nám i požadavek na zhotovení téhož v dřevostavbě, což už ale technicky není proveditelné - dřevo funguje jinak a totožný otevřený prostor nad obývacím pokojem takto není možné vytvořit.
Originalitu domu utvořil především příběh jeho vzniku a nezaměnitelnost atmosféry, kterou mu vetkli jeho majitelé.

Z rozhovoru s majiteli po třech letech užívání:
Andreu známe osobně a sedí nám jak lidsky, tak profesně, proto byla volba pro návrh domu jasná. Vsadili jsme na její vytříbený vkus, preciznost a povědomí o trendech. Zároveň jsme si byli jistí, že nám nenavrhne nic prvoplánového, ale naopak nadčasového. Očekávali jsme, že náš dům bude „jiný", a taky se tak stalo. V domě máme například galerii - pro mnoho návštěv jen nevyužitý prostor, pro nás tvář domu, jeho „jinakost".
Měli jsme o domě určitou představu, kterou si architekti vyslechli a podpořili nás, přinesli navíc mnoho dalších prvků, na které bychom samí nepřišli, a dovedli náš návrh k dokonalostí. Co jsme ale nechtěli, do toho nás netlačili. Vždy jsme společnou debatou našli kompromis.
Stoprocentně jsme pocítili záměr studia protisknout do každé stavby osobnost majitele a zamilovali se už do pivních náčrtů. Přesně totiž vystihl naše potřeby a zároveň odrážel náš styl života. Rádi se obklopujeme vkusnými věcmi, máme rádi jednoduchost a smysl pro detail. To vše Andrea zachytila už do návrhu a „ušila" nám dům na míru. Nechtěli jsme nic výstředního, poplatného trendům, ale nadčasovou stavbu s doladěným interiérem.
Při realizaci přišlo mnoho situací, které si vyžadovaly složitější proces, ať už ekonomický, nebo časový. Andrea nás s klidem sobě vlastním vždy motivovala k tomu vytrvat a neudělat ústupek, který by byl síce funkční, ale nesouzněl už s návrhem. Měla pravdu - po pár letech jsou na našem domě právě ty komplikované detaily, které jsme společně obhájili, těmi nejkrásnějšími prvky.
Svépomocí jsme na vlastním domě pracovali zhruba v poměru 50:50. Byli jsme rádi součástí procesu! Věděli jsme, že je to naše poslední stavění, „náš poslední dům", tak jsme tomu chtěli dát vše. Manžel díky tomu zakusil téměř každou profesí, která je u stavby potřeba.
Kvalitní studie je podle nás absolutní základ, který bychom určitě doporučili všem, kdo začínají stavět. A to i když mají pocit, že ví přesně, co chtějí - mohou přijít o mnoho nápadů, které jejich domu pomohou (vizuálních, úsporných, světelných, proporčních...). Cena studia nás nepřekvapila, protože jsme z podobného oboru a víme, co vše velké projekty obnáší.
Celkový proces trval čtyři roky, od první schůzky až po naše nastěhování, a přišlo nám to absolutně v normě. Nechtěli jsme se stěhovat do „polodomu", chtěli jsme vejít do hotového a pocítit domov. Pro někoho by taková doba byla dlouhá, ale my jsme procesu potřebovali věnovat přesně tolik. Díky tomu se teď nemusíme ohlížet zpět a řešit, co jsme mohli udělat jinak. Jediné, čemu jsme věnovali speciální pozornost až po nastěhování, byla zahrada, kterou jsme mazlili postupně.
Výsledek se od vizualizace liší jen v detailech, například barvou sedačky.:) V průběhu celé stavby pro nás byla jakousi mapou k cíli, dokonce i v konečné fázi zařizování interiéru jsme se vizualizací řídili. Až na tu sedačku...
Na realizaci přesto nevzpomínáme moc rádi, a to z toho důvodu, že mnohým řemeslníkům nevyhovovaly pro ně příliš nestandardní řešení. Namísto společné snahy k nalezení řešení jsme se setkali s neochotou, neaktivním přístupem a nedodržováním termínů. Jsme ale vděční, že se vše podařilo vyřešit a neustále nás překvapují a velmi těší reakce lidí, kteří nás navštíví.
Nám samotným vše vyhovuje. Bydlíme tu tři roky a jsme nadšení, neměnili bychom nic! Zpětně vidíme, že čas a energie, které jsme do toho investovali, stály opravdu za to. Ať už jde o vytápění, vlastní studnu, stínění domu pomocí přesahu střechy, vnitřní uspořádání, nebo osobité prvky.