Rodinný dům v krajině Kumburka

Rodinný dům v krajině Kumburka
Když se vydám z domu, ve kterém jsem trávila dětství, pěšinou směrem k lesu, po chvíli se přede mnou otevře mně tak známá krajina. Pro někoho možná nudná pahorkatina, pro mne mnohobarevné táhlé horizonty s čerstvě zoranou rudou hlínou v popředí a všudypřítomným duchem Kumburka, ikonou Novopacka, na obzoru.

Na jednom z těch horizontů, odkud je Kumburk vidět jako na dlani, kde silně fouká západní vítr, a kde kdysi stával o samotě větrný mlýn a proto se tomu místu říká U Větráku, někde mezi místem, kde právě stojím a zmíněným kopcem má stát dům. Novopacký patriot, který má zjevně stejné zalíbení ve zdejší krajině, mne snad pro tu blízkost k místu oslovil ke stavbě svého domu. Není to jen výzva, ale i srdeční záležitost. Zúročit všechny zkušenosti a znalosti místních specifik a postavit dům v krajině Kumburka.

Jaký by měl být? Snad by se v něm měla odrážet zvlněná krajina, zemitost a barva červenozemě nebo alespoň zdejšího kamení, které v sobě ukrývá pecky s acháty. Měl by dobře vycházet s okolními domy, které v nedávné době vyrostly kolem prašné cesty s ovocnou alejí a postupně mění samotu v malebně posazenou osadu. Do cesty by se měl tvářit trochu nepřístupně jako tvrz, zatímco ke Kumburku a do údolí se plně otevřít. Jako tvrz by měl být i pevný, kamenná tvrz, co vyrůstá přímo ze země. Tvarem vesnické stavení s dvorkem nebo snad villa urbana s atriem, samozřejmě přetvořená do současnosti pro dnešní uživatele. Tvar domu bude své obyvatele chránit před nepříjemným větrem, který vane z údolí České Proseče. Obejme je zezadu, když budou sedět na dvorku a dá jim pocit bezpečí, vpustí dovnitř jen zahradu a krajinu, zúročí výhled na Kumburk a do údolí a obyvatelům dá pocit, že je Kumburk na dosah.

Dům U Větráku je jednopodlažní venkovské obydlí pro pětičlennou rodinu. Hlavní křídlo s velkou společnou světnicí – velínem, odkud je vidět na všechny strany, je umístěno souběžně s komunikací. Na něj se do tvaru písmene H napojují dvě boční křídla, pro rodiče a pro děti, která spolu s velínem vytvářejí polouzavřená atria. Polosoukromé přístupové atrium a pobytové atrium otvírající se do zahrady a krajiny. Hlavní křídlo a část pro děti mají pultové střechy se sklonem do atria, část pro rodiče má střechu plochou. Směrem do ulice se boční křídla mění se v nižší přístavky s krytým prostorem pro auta a symetricky umístěným skladem.

Prostorové uspořádání domu přináší východní a západní slunce do hlavního křídla, jižní a západní do dětského a rodičovského křídla a do atria odpolední a dlouhé večerní slunce završené západem za Kumburk.
Vstup do domu je z východu od cesty, dále se přes průjezdný krytý přístřešek pro auta projde do haly v hlavním křídle domu. Z tvaru domu a díky průhledu skrze obytnou kuchyni do atria lze snadno z ulice odhadnout členění jeho dalších vnitřních prostor. Z haly se vstupuje do prostorné obytné kuchyně – světnice, společného centra domu ve centrálním křídle, ze které se velké dveře otevírají na terasu v atriu. Co už ale pozorovatel od cesty neodhalí je otevřený venkovní krb v atriu ani dispozici křídla pro děti se třemi pokoji, pracovnou a koupelnou. Netuší ani, že jižní křídlo má vlastní vstup přes vystrčený sklad. Abychom se dostali do rodičovského křídla, musíme se vrátit do vstupní haly, odkud je severní část domu přístupná. Rodičům je v jejich části k dispozice obývací pokoj s panoramatickým výhledem na Kumburk, ložnice, šatna a koupelna.

Konstrukčně je dům navržen ve stěnovém systému z sendviče, který nese pultové dřevěné a ploché betonové střechy. Nosnou kostrou domu jsou stěny z vápenopískových cihel spřažené s kamenným zdivem, střešní konstrukce z dřevěných masivních trámů a monolitického betonu. Kostra je následně zateplena, stěny fasádním polystyrénem, betonové stropy extrudovaným a střecha minerální vatou. Pultové střechy pokrývá falcovaný plech, plochá střecha nad severním křídlem má krytinu z měkčeného pvc a na přístavcích otočených do ulice je gletovaný beton. Pohledovou vrstvou sendvičových stěn je částečně nosné zdivo z probetonovaného lomového kamene. Velké štípané kusy zemitého melafyru jsou přímo na stavbě drceny na menší, poté hrubě opracovány a kvůli jejich nepravidelnému tvaru vyskládané do zdiva s poměrně velkým podílem pojiva, betonu, který je na závěr vyspárován. Melafyr je dovezen z kilometr vzdáleného lomu za Větrákem, kde jej pro jeho malou pevnost, neatraktivní vzhled se spoustou výkvětů a nesourodou barevnost těží jako levný stavební kámen. Z podobně zbarveného kamene ale pevnějšího jsou vyskládány i zpevněné plochy v atriu. Ploché řezané neformátované desky z porfyru jsou na terase kladeny na divoko do betonu. Ze stejného materiálu budou i štípané kostky před domem, až na ně jednou přijde řada.
atakarchitekti
0 komentářů
přidat komentář

Více staveb od atakarchitekti