Rodinný dům Kita-Koshigaya
Rodinný dům se nachází v milionové metropoli Saitama na severním okraji Tokia. Místo toho, aby investoři považovali předměstí za obslužnou zónu metropole, pojal tento mladý pár život na předměstí velmi intenzivně, neboť oba pracují více než tři dny v týdnu z domova. Tato změna jejich pracovního režimu nás přiměla přijít s návrhem nového (nebo nemoderního) typu domu, který však měl stejný rozpočet jako okolní sériově vyráběné domy. Od klientů však byl požadavek na mnohem rozmanitější vnitřní prostory, které by vyhovovaly jejich způsobu práce a také (vnitřní - venkovní) místa pro provozování koníčků, aniž by se zvětšila celková podlahová plocha.
Půdorys domu tvoří pravidelný rastr z devíti malých čtverců, jejichž rozměry vycházejí ze dvou modulů běžných v japonském stavebnictví: modul 2430 mm a modul 1820 mm. 2430 x 3 = 1820 x 4 = 7280 mm. Modul 2430 mm se vztahuje na podlahy, zatímco modul 1820 mm pomáhá členit stěny, což řeší úspornosti/konvenci rozměrů ve stavebnictví a současně rozehrává výslednou konstrukci.
Půdorysný plán je koncipován jako soubor různých míst pro různá využití zasazených do pravidelné modulové sítě. Rozměry 2430 x 2430 mm jsou příliš malé jako místnost, ale také příliš velké jako pracovní místo pouze pro jednu osobu. Zvolený rastr přesně neodpovídá ani způsobu chování, ani jednotlivým místnostem. Tento dům vyvolává v člověku představivost pro kreativní využívání prostorů, propojování jednoho s druhým, vnitřku s vnějškem, aniž by se obyvatelé museli příliš přizpůsoboval tomu, co se uvnitř zrovna odehrává.
Aniž by se vytratila jednoduchost nosné konstrukce, tak uvnitř vznikají hybridní prostorové kvality. Například střecha je rozdělena pod úhlem 45 stupňů, aby ve spodním podlaží vznikl prostor s nízkým a vysokým stropem, kudy se dostávají jižní paprsky do obytné části s jídelnou. Stěny z pohledového betonu v přízemí tvoří jádro celého návrhu. Zvenku dům vypadá podobně jako sousední objekty, ale výšková úroveň podlahy v přízemí je srovnána se zemí, čímž vzniká výškový rozdíl od oken okolních domů.
Vstupní dveře (vzali jsme si příklad ze starých městských/farmářských domů japonského typu) mají obousměrný systém otevírání. Dvěře většinou fungují jako výklopné, příležitostně také jako velké posuvné, které spojují vnitřní prostor „doma“ s venkovním prostředím. Investoři přišli s nemoderní představou o příměstském životě v Japonsku. Výsledkem je hybrid přírodního a městského prostředí mezi metropolí a přírodou. Naší snahou bylo posílit prostřednictvím nemoderní architektury představivosti uživatelů ve způsobu užívání domu a získat poznatky různých životních stylů.
Půdorys domu tvoří pravidelný rastr z devíti malých čtverců, jejichž rozměry vycházejí ze dvou modulů běžných v japonském stavebnictví: modul 2430 mm a modul 1820 mm. 2430 x 3 = 1820 x 4 = 7280 mm. Modul 2430 mm se vztahuje na podlahy, zatímco modul 1820 mm pomáhá členit stěny, což řeší úspornosti/konvenci rozměrů ve stavebnictví a současně rozehrává výslednou konstrukci.
Půdorysný plán je koncipován jako soubor různých míst pro různá využití zasazených do pravidelné modulové sítě. Rozměry 2430 x 2430 mm jsou příliš malé jako místnost, ale také příliš velké jako pracovní místo pouze pro jednu osobu. Zvolený rastr přesně neodpovídá ani způsobu chování, ani jednotlivým místnostem. Tento dům vyvolává v člověku představivost pro kreativní využívání prostorů, propojování jednoho s druhým, vnitřku s vnějškem, aniž by se obyvatelé museli příliš přizpůsoboval tomu, co se uvnitř zrovna odehrává.
Aniž by se vytratila jednoduchost nosné konstrukce, tak uvnitř vznikají hybridní prostorové kvality. Například střecha je rozdělena pod úhlem 45 stupňů, aby ve spodním podlaží vznikl prostor s nízkým a vysokým stropem, kudy se dostávají jižní paprsky do obytné části s jídelnou. Stěny z pohledového betonu v přízemí tvoří jádro celého návrhu. Zvenku dům vypadá podobně jako sousední objekty, ale výšková úroveň podlahy v přízemí je srovnána se zemí, čímž vzniká výškový rozdíl od oken okolních domů.
Vstupní dveře (vzali jsme si příklad ze starých městských/farmářských domů japonského typu) mají obousměrný systém otevírání. Dvěře většinou fungují jako výklopné, příležitostně také jako velké posuvné, které spojují vnitřní prostor „doma“ s venkovním prostředím. Investoři přišli s nemoderní představou o příměstském životě v Japonsku. Výsledkem je hybrid přírodního a městského prostředí mezi metropolí a přírodou. Naší snahou bylo posílit prostřednictvím nemoderní architektury představivosti uživatelů ve způsobu užívání domu a získat poznatky různých životních stylů.
0 komentářů
přidat komentář
