Pavilon Rolex

Pavilon hodinkářské společnosti Rolex na 19. architektonickém bienále v benátském parku Giardini nahradil původní dočasnou stavbu z roku 2018, kterou navrhl jordánský architekt Sahel Al Hiyari. Nový pavilon vznikl jako reakce na motto “přírodní, umělá a kolektivní inteligence“ zvolené hlavním kurátorem bienále Carlem Rattim. Autorkou je africká architektka Mariam Issoufou, která se rozhodla vzdát svým projektem poctu městu Benátky a jeho silně zakořeněnému vztahu ke sklářskému umění.
Konstrukční řešení umožňuje snadnou demontáž, aby šlo pavilon znovu použít na dalším bienále nebo na zcela jiném místě. Východiskem při navrhování byl tvar samotných Benátek. Ostrov napůl rozděluje klikatící se Canal Grande, což inspirovalo vnější formu i vnitřní prostor pro uspořádání výstav. Jedna polovina pavilonu byla věnována nově zrekonstruovaným obchodům značky Rolex v Miláně a Tokiu a ve druhé části se představilo dílo libanonské architektky Arine Aprahamian (stipendistky firmy Rolex pro obor architektura v roce 2025), která v současnosti tvoří pod patronací francouzské architektky Anne Lacaton.
Při stavbě byly použity recyklované materiály. Ve spolupráci se sklářskými mistři z dílny Vistosi vznikly kruhové skleněné placky, které jsou osazeny do ocelového rámu a tvoří strop pavilonu. Průsvitný zeleně zbarvený strop připomínající listí stromů nad pavilonem poskytuje dostatek přirozeného světla, které se mění podle počasí a denní doby. Skleněné střepy z Murana se nachází také v podlaze, kde jsou zality do broušeného terazza místo kameniva. Hlavní konstrukce je z recyklované oceli. Jednotlivé prvky jsou sešroubovány, aby se byla umožněna snadná demontáž. Obklad pavilonu tvoří 200 let staré dřevěné trámy z benátských paláců, čímž navozují spojení s historií města.