Okružní dům
V jednom z bývalých lublaňských předměstí, kde v meziválečném období vznikaly honosné měšťanské domy, byl nyní postaven neobvyklý hybrid. Původní funkcionalistický dům s kubickými tvary, které byly typické pro raný modernismus 30. let 20. století, je doplněn půlkruhovými arkýři a meziokenními výplněmi z cihelných pásků. Původní objekt, který byl situován v zadní části zahrady, získal moderní přístavbu v podobě lehkého téměř vznášejícího se bílého pavilonu. Nový objekt obíhá původní stavbu i část zahrady. Tvarosloví si vypůjčuje ze zaoblení původního domu, které dále přetváří a přitom můžeme jasně rozpoznat nezaměnitelný rukopis lublaňského ateliéru OFIS. Když se architekti poprvé setkali s klienty, tak měl dům velmi daleko ke své původní slávě.
V 80. letech minulého století proběhla rekonstrukce, která doplnila původně ploché zastřešení klasickou šikmou střechou a připravila budovu o velkou část její dřívější elegance. V první fázi rekonstrukce bylo navrátit původní kvality domu. Šikmá střecha byla odstraněna a přistavěno menší střešní patro, které organicky dotváří stávající objem. Hlavní architektonickou výzvou však bylo propojení domu s přilehlou zahradou, která má více než dvojnásobnou rozlohu oproti zastavěné ploše domu.
Původní dům nebyl propojen se zahradou kvůli svému vyvýšenému a relativně uzavřenému přízemí bez přímého vstupu do zahrady. V reakci na to architekti sáhli mnohem dále od obvyklých řešení a navrhli sloupovou promenádu, která je prodloužením obytných místností a zároveň zahradním pavilonem. Přístavba je jakousi “křížovou chodbou“, která ohraničuje zahradu do vnitřního „zenového“ atria, ale současně zvolna propojuje vila s otevřenou zahradou na jižní straně pozemku.
Přístavba využívá a nově interpretuje některá modernistická témata, jako je architektonická promenáda, rampa, transparentnost a volný půdorys. Nová kruhová trasa se otevírá do dvou odlišných prostředí. V prosklené části kolonády (pohledové severojižní ose), která protíná celý půdorys od vstupu až do zahrady a spojuje tak původní část s novou přístavbou, se nachází mírně vyvýšený obývací pokoj. Těsně nad travnatou plochou se vznáší jižně orientovaný zcela otevřený zahradní pavilon, který je ohraničený pouze sloupy a posuvným závěsem.
Během náročného procesu, který trval osm let, se dům postupně stal příkladem srozumitelného a důvtipného dialogu dvou architektonických jazyků - dvou epoch, které architekti propojili v ucelenou architektonickou kompozici se silným porozuměním pro kvality ukrývající se v původní budově.
V 80. letech minulého století proběhla rekonstrukce, která doplnila původně ploché zastřešení klasickou šikmou střechou a připravila budovu o velkou část její dřívější elegance. V první fázi rekonstrukce bylo navrátit původní kvality domu. Šikmá střecha byla odstraněna a přistavěno menší střešní patro, které organicky dotváří stávající objem. Hlavní architektonickou výzvou však bylo propojení domu s přilehlou zahradou, která má více než dvojnásobnou rozlohu oproti zastavěné ploše domu.
Původní dům nebyl propojen se zahradou kvůli svému vyvýšenému a relativně uzavřenému přízemí bez přímého vstupu do zahrady. V reakci na to architekti sáhli mnohem dále od obvyklých řešení a navrhli sloupovou promenádu, která je prodloužením obytných místností a zároveň zahradním pavilonem. Přístavba je jakousi “křížovou chodbou“, která ohraničuje zahradu do vnitřního „zenového“ atria, ale současně zvolna propojuje vila s otevřenou zahradou na jižní straně pozemku.
Přístavba využívá a nově interpretuje některá modernistická témata, jako je architektonická promenáda, rampa, transparentnost a volný půdorys. Nová kruhová trasa se otevírá do dvou odlišných prostředí. V prosklené části kolonády (pohledové severojižní ose), která protíná celý půdorys od vstupu až do zahrady a spojuje tak původní část s novou přístavbou, se nachází mírně vyvýšený obývací pokoj. Těsně nad travnatou plochou se vznáší jižně orientovaný zcela otevřený zahradní pavilon, který je ohraničený pouze sloupy a posuvným závěsem.
Během náročného procesu, který trval osm let, se dům postupně stal příkladem srozumitelného a důvtipného dialogu dvou architektonických jazyků - dvou epoch, které architekti propojili v ucelenou architektonickou kompozici se silným porozuměním pro kvality ukrývající se v původní budově.
OFIS arhitekti
0 komentářů
přidat komentář
