Muzeum Tadeuzse Kantora

Cricoteka - Ośrodek Dokumentacji Sztuki Tadeusza Kantora

Muzeum Tadeuzse Kantora
Spolupráce:Sławomir Zieliński, Tomasz Gomułka, Michał Marcinkowski, Marcin Kowalewski, Adam Wereszczyński, Marzena Surowiec-Dotoń, Monika Mackiewicz Łukasz Skorek, Karol Grec, Katarzyna Ceran, Bartłomiej Łobaziewicz, Ewelina Siestrzewitowska
Adresa: Nadwiślańska 2-4, Krakov, Polsko
Investor:Centrum pro dokumentaci díla Tadeusze Kantora
Realizace:2014
Užitná plocha:3567 m2


„Kdykoli se mi podaří udělat něco skutečně nového, je to složené z dobře známých prvků světa kolem nás. Fascinuje mě to jako svým způsobem perverzní, nepovolená nebo nepřijatelná operace a myslím, že to je jediný způsob, jak v umění vytvořit něco skutečně ojedinělého." T. Kantor

V souladu s Kantorovými tvůrčími vizemi není muzeum začleněno do okolí, ani charakter stávající budovy nenaplňuje její původní funkci; je navrženo jako vědomý kontrast formy a obsahu, který narušuje dosud nezajímavé okolí. Jeho hodnota tkví ve stírání hranic mezi vnitřním a vnějším, prostor je plynulý, sdílený. Smyslem tvůrčí činnosti není identifikace struktury s formou, ale spíše způsob, jakým komunikuje s okolím. Tvůrci, umělci, obyvatelé i návštěvníci, všichni jsou součástí procesu utváření prostoru, který se dá tvarovat pomocí vybraných objektů, struktur, prostředků a metod. Muzeum nemá sloužit statické prezentaci jednotlivých děl umělce, ale spíše být pokračováním jeho dynamické vize umění odpoutaného od konvencí a vyzdvihovat nejen jeho autonomní formu, ale celý tvůrčí proces, jenž stojí za vývojem umělce a jeho díla. Nově vzniklý prostor je připraven na „akci“.
Řeka Visla, její břehy a bezprostřední okolí hrají v této hře role objektů a rekvizit, jejich přítomnost na jevišti, díky odrazu v zrcadle na stropě, nabízí možnost kreativního využití. Od původní myšlenky využít celou parcelu bylo upuštěno, atak zůstala k dispozici pro pořádání představení, výstav a přehlídek, což rozšířilo vliv formy a jejího obsahu na urbanismus celého města. Přeměna charakteristického výjevu muže nesoucího na zádech stůl je symbolem „srážky" mezi hmotou, předmětem a lidskou bytostí, která skrze tvůrčí úsilí vynalézá nové formy, propůjčuje novému „kousku" smysl a poskytuje zpětnou vazbu v návaznosti na kombinaci myšlenky stvořitele a výběru materiálu.
Jednotlivé části nové budovy nevytvářejí obvyklý funkční pořádek, ale spíše vymezují hierarchii konkrétních částí. Dvě hmoty s rozdílnými funkcemi jsou viditelné z dálky a přitahují pozornost díky kontrastům, které vytvářejí. Jako veřejná budova má muzeum právo stát se charakteristickým, ne-li dominantním bodem městského panoramatu. Rozšířené vstupní části využívají přízemí i suterén | tomu, aby návštěvníky zapojily do „akce". Přístavba vypadá jako zabalený objekt s tajemnou strukturou odpovídající její funkci, která je skrytá pod obalem.
Konstrukce nové části komplexu využívá tradiční řešení, co se týká materiálu (ocel, železobeton, sklo) i statiky, a odvíjí se od myšlenky vytvořit venkovní „divadelní" prostor, který by zvyšoval vzájemné napětí mezi jednotlivými částmi a celkovým uspořádáním.
Wizja Architects
0 komentářů
přidat komentář