Kostel svatého Petra ve Firmini

Kostel svatého Petra ve Firmini je poslední Le Corbusierovou stavbou, která musela na dokončení čekat až do nového milénia. Projekt kostela je součástí urbanistického návrhu “Zelené Firmini“, jehož vznik inicioval liberální starosta Eugène Claudius-Petit, který Le Corbusiera pozval do Firmini v roce 1950, aby mu nastínil svoji vizi  proměny špinavého hornického města na místo plné zeleně, slunce a svěžího vzduchu. Po Paříži a Čandígarhu se jedná o místo s nejhustší koncentrací Le Corbusierových staveb. Kromě kostela zde Le Corbusier postavil také bytový dům Unité d'habitation (1964), dům kultury (1965) a sportovní areál (1966).
Podobu kostela navrhl Le Corbusier na počátku 60. let společně s mladým asistentem José Oubrerie, který se po mistrově smrti ujal dokončovacích prací. Na konci 70. let bylo dokončeno torzo čtvercové základny a od té doby se dalších dvacet let čekalo na dokončení horního asymetrického kuželu se šikmě seříznutou horní hranou opatřenou několika světlíky. Rozklíčování geometricky obtížné formy z Le Corbusierových skic bylo pro odborníky z pařížského Le Corbusierova centra stejně obtížné jako rozhodnutí dokončit stavbu čtyřicet let po autorově úmrtí. Nakonec je zázrak, že projekt, který byl odsouzen zůstat na papíře, spatřil v roce 2006 světlo světa. Paradoxně dnešní dokonalé techniky zpracování betonu ubralo stavbě na síle, jakou můžeme pocítit na jiných Le Corbusierových brutalistních stavbách z jeho pozdního období.

Kostel zaujímá výsadní pozici vedle atletického stadionu. Le Corbusier měl protestantské předky. Sám církev zamítl jako mrtvou instituci. Přesto na sklonu života vytvořil na jihovýchodě Francie dvě sakrální stavby (kapli v Ronchamp a klášter La Tourette), které se řadí mezi jeho nejpůsobivější díla. Dokončení kostela nepřála ani místní duchovní obec, která odmítla jakkoliv se na stavbě finančně podílet. Nelíbil se jim pozemek 'utopený v údolí' ani 'pohanský tvar' připomínající spíše jeskyni. Se stavbou kostela se začalo šest let po Le Corbusierově smrti. Finanční náklady spojené s realizací nesla Nadace Le Corbusiera, která za tímto účelem rozprodala ze svých sbírek některé umělecké předměty. V průběhu výstavby stihla dodavatelská firma zkrachovat a na další dvě dekády připomínal rozestavěný kostel spíše vybombardovaný bunkr. Na počátku francouzské recese v 80. letech odešel José Oubrerie do Ameriky a nadobro opustil myšlenku, že by kostel mohl být někdy dokončen. Věci se daly do pohybu až v roce 1995, kdy byla nedostavěná ruina kostela prohlášena za historickou památku. Město si uvědomilo, jaký klenot se v rozestavěném objektu skrývá. Neboť francouzské zákony neumožňují financování církevních staveb z obecných rozpočtů, byl prostor v horním poschodí prohlášen za víceúčelový sál ke konání různých představení a v přízemí, kde se měl původně nacházet byt pro kněze a nedělní škola, je nyní výstavní sál pro moderní umění. Stavebně technické parametry byly upraveny, aby splňovaly současné normy, čímž se možná vytratil původní duch. Dokončený objekt si přesto uchovává monumentální zjev i skulpturální hru základních geometrických forem, která je nejpůsobivější při pohledu z dálky.