Kostel sv. Kláry v Norimberku
Kirche St. Klara Nürnberg
Historie
Malý románsko-gotický kostel svaté Kláry v Norimberku byl vysvěcený již v roce 1274. Od té doby sloužil mnoha účelům: klášterní kostel, kostel protestantských kazatelů i světská budova. Objekt situovaný uprostřed městského centra je pro obyvatele Norimberku i turisty vítaným útočištěm před shonem každodenního života bez ohledu na jejich náboženství či vyznání. Kostel nemá jasně definovanou farnost, ale je otevřen všem jako “městský kostel“ (Citykirche).
Během 2. světové války byl objekt vážně poškozen, kdy se dochovaly pouze obvodové stěny a východní chór. Před poslední rekonstrukcí byl kostel ve velice špatném stavu a naléhavě potřeboval odborný zásah: měl poškozenou omítku, netěsná okna, špatné topení a vlhké zdivo zhoršovalo stávající konstrukci.
Renovace/modernizace
Návrh nového městského kostela od architektonické kanceláře Brückner & Brückner se skládá ze tří částí: kostel, kaple a místnost pro pastoraci. Boční kaple zároveň slouží jako předsíň kostela a čekárna před zpovědí, přestože nemá charakter průchozí místnost.
Vstup do kostela se dramaticky změnil. Původně jste po třech schodech vcházeli přímo z ulice do hlavní lodi kostela. Nyní je nový přístup bezbariérový prostřednictvím výše zmíněné malé vstupní kaple. Aby byl zajištěn bezpečný přístup, bylo celé vstupní nádvoří navrženo jako nakloněná rovina. Dveře do kaple by měly být symbolicky stále dokořán, což je díky umístění v závětří realizovatelné i v zimním období.
Vstupní kaple představuje prostor mezi rušným vnějším prostředím a tichým vnitřkem. Průchozí místnost je členěna zakřivenou zdí, která definuje různé oblasti: malý vstupní prostor, kaple s Madonou a čekárna před pastorační místností. Všechny různé části disponují nezbytnou intimitou, ale by působily stísněně nebo rozdrobeny. Zakřivená stěna se skládá z tenkých skleněných desek a lakovaných MDF panelů naskládaných na sebe. Oba materiály mají velký vliv na výslednou atmosféru a barvu místnosti kvůli jejich odlišné světelné propustnosti a odrazům. Strop a stěny byly nově omítnuty a podlaha byla pokryta černou žulou. Ventilační systém zabraňuje usazování sazí z obětních svíček.
Hlavní přístup do kostela vede ze vstupní kaple pod emporou v zadní části hlavní lodi. Po instalaci příhradového ocelového nosníku v místech parapetu mohla být empora provedena bez dalších podpůrných sloupů. Horní galerie je přístupná po novém dřevěném točitém schodišti. Hlavní oltář ve východním presbytáři byl probořen ve prospěch sjednocení a uvolnění prostoru k liturgii. Architekti odkryli zazděné arkády a také odstranili zásahy z poválečného období jako zpovědnice, židle a pevně instalované lavice. Nová zpovědnice a sklad židlí se nyní nachází z důvodu úspory místa v nově vzniklých výklencích. Nový nábytek z masivního dubu navrhl architekti tak, aby se s ním dalo pohybovat a flexibilně jej sestavit v závislosti na události.
Barevné schéma všech povrchů – omítek, střešní konstrukce, svítidel, nábytku – se pohybuje ve světle šedém spektru. Jako podlahová krytina a současně jako materiál pro ambon a boční oltář byl vybrán Krensheimský vápenec z se zbytky lastur (Krensheimer Muschelkalk). Stěny dostaly vápennou omítku. Do stěn zabudovaná topná tělesa plní dva úkoly. Na jedné straně regulují teplotu v kostele a na druhé straně trvale zajišťují odvlhčení stěn. Okna jsou dvojitá, aby se minimalizovaly energetické ztráty. U historických otvorů bylo použito ručně vyráběné foukané sklo, na němž jsou patrné terčíky (Butzenscheibe). Z vnitřní strany bylo umístěno plavené sklo, které tyto nepravidelnosti foukaného skla odfiltrovává.
Malý románsko-gotický kostel svaté Kláry v Norimberku byl vysvěcený již v roce 1274. Od té doby sloužil mnoha účelům: klášterní kostel, kostel protestantských kazatelů i světská budova. Objekt situovaný uprostřed městského centra je pro obyvatele Norimberku i turisty vítaným útočištěm před shonem každodenního života bez ohledu na jejich náboženství či vyznání. Kostel nemá jasně definovanou farnost, ale je otevřen všem jako “městský kostel“ (Citykirche).
Během 2. světové války byl objekt vážně poškozen, kdy se dochovaly pouze obvodové stěny a východní chór. Před poslední rekonstrukcí byl kostel ve velice špatném stavu a naléhavě potřeboval odborný zásah: měl poškozenou omítku, netěsná okna, špatné topení a vlhké zdivo zhoršovalo stávající konstrukci.
Renovace/modernizace
Návrh nového městského kostela od architektonické kanceláře Brückner & Brückner se skládá ze tří částí: kostel, kaple a místnost pro pastoraci. Boční kaple zároveň slouží jako předsíň kostela a čekárna před zpovědí, přestože nemá charakter průchozí místnost.
Vstup do kostela se dramaticky změnil. Původně jste po třech schodech vcházeli přímo z ulice do hlavní lodi kostela. Nyní je nový přístup bezbariérový prostřednictvím výše zmíněné malé vstupní kaple. Aby byl zajištěn bezpečný přístup, bylo celé vstupní nádvoří navrženo jako nakloněná rovina. Dveře do kaple by měly být symbolicky stále dokořán, což je díky umístění v závětří realizovatelné i v zimním období.
Vstupní kaple představuje prostor mezi rušným vnějším prostředím a tichým vnitřkem. Průchozí místnost je členěna zakřivenou zdí, která definuje různé oblasti: malý vstupní prostor, kaple s Madonou a čekárna před pastorační místností. Všechny různé části disponují nezbytnou intimitou, ale by působily stísněně nebo rozdrobeny. Zakřivená stěna se skládá z tenkých skleněných desek a lakovaných MDF panelů naskládaných na sebe. Oba materiály mají velký vliv na výslednou atmosféru a barvu místnosti kvůli jejich odlišné světelné propustnosti a odrazům. Strop a stěny byly nově omítnuty a podlaha byla pokryta černou žulou. Ventilační systém zabraňuje usazování sazí z obětních svíček.
Hlavní přístup do kostela vede ze vstupní kaple pod emporou v zadní části hlavní lodi. Po instalaci příhradového ocelového nosníku v místech parapetu mohla být empora provedena bez dalších podpůrných sloupů. Horní galerie je přístupná po novém dřevěném točitém schodišti. Hlavní oltář ve východním presbytáři byl probořen ve prospěch sjednocení a uvolnění prostoru k liturgii. Architekti odkryli zazděné arkády a také odstranili zásahy z poválečného období jako zpovědnice, židle a pevně instalované lavice. Nová zpovědnice a sklad židlí se nyní nachází z důvodu úspory místa v nově vzniklých výklencích. Nový nábytek z masivního dubu navrhl architekti tak, aby se s ním dalo pohybovat a flexibilně jej sestavit v závislosti na události.
Barevné schéma všech povrchů – omítek, střešní konstrukce, svítidel, nábytku – se pohybuje ve světle šedém spektru. Jako podlahová krytina a současně jako materiál pro ambon a boční oltář byl vybrán Krensheimský vápenec z se zbytky lastur (Krensheimer Muschelkalk). Stěny dostaly vápennou omítku. Do stěn zabudovaná topná tělesa plní dva úkoly. Na jedné straně regulují teplotu v kostele a na druhé straně trvale zajišťují odvlhčení stěn. Okna jsou dvojitá, aby se minimalizovaly energetické ztráty. U historických otvorů bylo použito ručně vyráběné foukané sklo, na němž jsou patrné terčíky (Butzenscheibe). Z vnitřní strany bylo umístěno plavené sklo, které tyto nepravidelnosti foukaného skla odfiltrovává.
Brückner & Brückner Architekten
0 komentářů
přidat komentář
