Knihovna studentských kolejí Wenzheng

Knihovna na okraji města Suzhou, jež se nachází asi 100 km severozápadně od Šanghaje, je součástí areálu studentských kolejí místní univerzity. Významná je především tím, že se jedná o realizaci, která Wangovi poprvé umožnila uplatnit jeho osobitý a na poměry současné běžné čínské produkce nebývale poctivý přístup k navrhování.
Wang Shu v té době završoval svá doktorandská studia na Tongji University v Šanghaji a měl za sebou pouze jedinou realizaci – Centrum mládeže v Haining z roku 1990 dokončené nedlouho po absolvování školy. Až o sedm let později se tak dostal opět k navrhování. Měl štěstí, že v druhé polovině devadesátých let čínská vláda s ohledem na dobré ekonomické výsledky země začala více investovat do veřejných a kulturních staveb a že jako způsob výběru architekta zvolila soutěž, ve které právě Wang uspěl.
Knihovna zaujímá místo na konci areálu na hraně tvořící předěl mezi bambusem porostlým svahem kopce a hladinou jezera, které bylo dříve součástí dnes již zrušené cihelny. Wang se snažil těžit z těchto souvislostí a promítnout do návrhu charakter města proslulého jednak svými rozsáhlými klasickými zahradami, ale také vodními kanály, mostky a lodičkami, díky nimž si v minulosti vysloužilo přezdívku „Benátky Asie“a dále i blízkého okolí – nedalekých hor a jezer – ve snaze připomenout lidem, v jakém prostředí žijí.
Principy klasických zahrad uplatnil i v dalších úrovních návrhu. Podle těchto starobylých zásad totiž nesmí být žádný dům příliš výrazný. Proto je více než polovina objemu knihovny ukryta v zemi a celkově třípatrová budova se tak při příchodu zdá menší a nikoli tak objemná jako při pohledu z vodní hladiny. Na základě obdobných pravidel je navržena i celková kompozice knihovny, kdy hlavní bílý betonový kubus s jedno resp. dvoupatrovými společnými čítárnami doplňují menší vložené pavilony, které mají dle čínské duchovní tradice podobně jako altány v zahradách představovat místo, kde je člověk a příroda v rovnováze.
Jisté rozpaky budí snad jen kontrast velkoryse pojaté hmotové kompozice a naproti tomu až nekompromisně industriálně provedený interiér plný odhalených rozvodů vzduchotechniky, zcela utilitárního nábytku a laciných obkladů a světel, na kterých se snad až příliš brzy podepsal zub času. Nakolik to plyne z tehdejší nezkušenosti autora, vlivu investora při realizaci či pozdějších zásahů uživatele budovy, je otázkou. S jistotou lze říci snad jen to, že kvalita řemeslného zpracování je v Číně obecným problémem a určitě se nějakou měrou podepsala i zde.