Korejský pavilon

Korejský pavilon, který navrhli Seok Chul Kim a Franco Mancuso, byl otevřen v roce 1995. Analogicky ke korejskému poloostrovu se pavilon tiše schovává na nenápadném místě sevřen mezi mocnými národy (Japonskem a Německem) s výhledem na moře. Pavilon svým měřítkem působí spíše jako rodinný dům, různé elementy členitého zevnějšku jako by naznačovaly jeho funkce. Vstupuje se přes verandu do velké obdélníkové haly se skleněnými stěnami a světlíkem, na níž navazuje válcový výčnělek.
Na místě bývalého kancelářského objektu z režného zdiva (1930) vznikla o 65 let později nová stavba z ocelového skeletu. Jako poslední (v roce 2015 byl na otevřen australský pavilon od Denton Corker Marshall, který nahradil dočasný objekt od Philipa Coxe z roku 1988) stavba v areálu Giardini si nemohl dovolit korejský pavilon zabírat příliš místa, což se odrazilo v jeho půdoryse, který čítá 19 rohů. Počítáme-li i všechny rohy zvenčí, činí to 38 nároží. Žádná zeď v pavilonu není delší než 3 metry.
Architekti Kim a Mancuso kombinovali různé materiály, tvary a barvy, spíše než aby uplatnili kompaktní neutrální bílé prostory. Členitým půdorysem rovněž reagují na okolní prostředí, jako například při použití dlouhé zdi ve tvaru S, aby se vyhnuli stromu, nebo v podobě skleněných zdí, aby nebylo zamezeno výhledu na moře. Svou práci popisují jako snahu o vytvoření Miesovského skleněného domu. Každé bienále se se nezmění pouze vnitřní expozice, ale také zvenku se pavilon zahalí do jiné barvy.
V naději, že se korejské národy v budoucnu opět spojí, byl ponechán nápis na pavilonu v nespecifické podobě „Corea“.