Hudební konzervatoř Jacquese Iberta

Francouzský architekt Fernand Pouillon se proslavil především jako stavitel rozlehlých obytných souborů v Alžírsku, Marseille a Paříži. Komorní projekt hudební konzervatoře pojmenované podle pařížského hudebního skladatele Jacquese Iberta do Pouillonova portfólia nezapadá nejen svým měřítkem, ale také použitými elementy. Architekt, který po celou svoji profesní dráhu usiloval o dosažení nadčasové modernosti, se v případě hudební školy postmoderně odkazuje na konkrétní architektonickou osobnost a používá k tomu historizující stavební články. Zároveň je potřeba zmínit, že se jedná o první Pouillonovu realizací, která vznikla po jeho návratu do Francie z více než patnáctiletého dobrovolného exilu na severu Afriky. K zakázce se Pouillon dostal prostřednictvím soutěže, v níž komise potvrdila, že je dřívější aféra s městskou zakázkou Point du Jour dávno zapomenuta. Budova konzervatoře leží v 19. pařížském okrsku nedaleko celnice sv. Martina (dnes La Rotonde de la Villette) od Claude-Nicolase Ledouxe. Pouillonův návrh se jasně odkazuje na tuto jednu z mála dochovaných městských celnic od slavného revolučního architekta. Hlavní fasáda Pouillonova návrhu není vstupní, ani se v ní nenachází žádný okenní otvor. Nároží ulic rue Armand-Carrel a rue Bouret, které je orientováno přímo k celnici (vzdálené 150 metrů) na náměstí Bitvy u Stalingradu, plní referenční funkci na Ledouxovu neslavnější stavbu královský solivar v Arc-et-Senans, což dokládá identický chrlič kašny se zkamenělou vytékající vodou.
Další referencí a navození podobně osvěžující atmosféry na nároží lze spatřit v Borrominiho římském kostele San Carlo alle Quattro Fontane, kde zurčící kašny doplňuje zkamenělá příroda. Zatímco nad vstupem do barokního Borrominiho kostela je oválný medailon vynášený dvojicí andělů, tak Pouillon do výklenku nad kašnou umístil sloup složený ze tří segmentů antického kanelovaného sloupu a na vrchol zavěsil obdélníkovou mozaiku. Touto referencí by se mohl Pouillon odkazovat také na Ibertovo období, kdy tento hudebník zprvu studoval a později působil jako ředitel v římské vile Medici.
Práce na stavbě hudební školy začaly měsíc po Pouillonově smrti a dokončena byla v roce 1987. Zapuštěný vstup s ocelovými rámy má poskytnout dojem slavobrány. Centrum školy pak představuje hudební sál pro 120 diváků.