Farní kostel sv. Františka z Assisi

Kostel sv. Františka vznikl v rámci oslav II. vatikánského koncilu, kdy mělo vzniknout celkem 22 staveb. Pozemek se nachází ve velmi husté městské zástavby, v níž se Gio Ponti snažil vyčlenit sakrální stavbu tím, že před ni umístil malé veřejné náměstí. Budova má asymetrický šestiúhelníkový půdorys, který svým tvarem připomíná půdorysný otisk dříve postaveného mrakodrapu Pirelli (1958). Nejvýraznější prvek celého projektu představuje čelní fasáda do ulice Via Paolo Giovio, která se rozpíná za hranice hlavní lodi a propojuje kostel s přilehlými farními budovami, což Pontimu umožnilo uspořádat městskou scenérii pro pořádání venkovních náboženských obřadů. Průčelí kostela tak disponuje čtveřicí prázdných otvorů otevírající se směrem k nebi. Jejich uspořádání opakuje Pontiho oblíbený motiv protaženého šestiúhelníku, který je patrný i v centrálních okenních otvorech vložených do stěn budovy. Tyto tenké vertikální štěrbiny jsou vyplněny vitrážovými okny, které v sedmdesátých letech navrhl italský malíř Christoforo De Amicis. Zapuštěná a vystupující okna vytváří na průčelí zajímavou hru světla a stínu, která je navíc podpořena drobným reliéfem z keramického obkladu s diamantovým vzorem. Uvnitř bylo opět použito stejné prostorové uspořádání jako v jiném Pontiho milánském kostele San Luca (1960), kde širokou loď lemují dvě postranní lodě, od nichž je hlavní prostor oddělen řadou železobetonových pilířů s proměnlivým průřezem, které se směrem vzhůru zužují a napojují na železobetonové trámy sedlové střechy. Stejně jako v případě kostela San Luca se prostory určené pro farní aktivity nacházejí v suterénu a veškerý mobiliář (dokonce i posvátné nádoby a liturgická roucha) navrhl Ponti, který dohlížel také na ztvárnění všech uměleckých a dekorativních prvků a osobně navrhl křížovou cestu z tepaného železa.