Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Považuji Dům ve vinohradu za mimořádně necitlivý počin vůči charakteru centra i rodokmenu celého sídla. Dle mého názoru se jedná o 3D vyvrcholení všech nepochopení, která s sebou obec v pohraničí od konce poslední světové války do současnosti nesla. A která se promítala i do každodenního života lidí. A do plánovacích dokumentací. A do jejich reálné aplikace. Až dodnes. Obyčejná šedá každodennost je ukončena finálním „dobrým skutkem.“ Je to jako rána z milosti. Nejde přitom o tu vražednou zbraň (jistě kvalitní). Jde o onen vlastní akt. Ten mi vadí. Příklad jistě ano, ale extrémně odstrašující. V centru obce se prý nachází prázdno. Teď tedy počalo naplňování. Za jakou cenu? Hudební skladby mají rovněž své pomlky, svá prázdna. Proč asi? Ptejme se těch, co je stvořili. Možná není daleko čas, kdy někoho napadne přivlastnit si ony pauzy tím, že je zaplní dalšími tóny. Na meditaci již nezbude místo. Ani na nadechnutí. Ani na pohled na monument kostela. Bude jednoduše a pouze zaplněno. Přejí si takovou skladbu, Úvaly? Pokud ano, nezbývá mi, než pokrčit rameny. Ale říct jsem to musel. Chtělo to ven