Dům pro hudebníka Linarda Bardilla

Dům pro hudebníka Linarda Bardilla
Projekt:2002
Realizace:07.2006 - 08.2007


Čím hlouběji se architekt ve Švýcarsku dostává na venkov, tím těžší je pro něj navrhnout něco odlišného. Na vesnicích panuje k architektuře daleko konzervativnější přístup než ve městech. Pozvolnější vývoj umožňuje lépe ochraňovat tradice a odolávat módním výkřikům. Dům pro Linarda Bardilla, který stojí na místě bývalé stodoly ve středu malého městečka Scharans s osmi stovkami obyvatel, musel projít poměrně nelehkou cestou. Aby bylo možné získat povolení ke stavbě v historicky chráněné čtvrti, musel nový objekt přesně okopírovat tvar původní stodoly. Linard Bardill však pro svoji pracovnu potřeboval zastavět jen třetinový objem. Zbývající část obepíná rudá betonová stěna s květovaným ornamentem. Nepravidelný půdorys venkovního dvora s oválným otvorem ve stropní desce je třikrát větší než samotný ateliér. Obezděný dvůr navozuje svojí monumentalitou v interiéru až klasickou atmosféru. Do návrhu se podařilo vtěsnat ještě garáž a úložné prostory, ale na obývací pokoj již nezbylo místo. Rudě zabarvený beton a prostý ornament se snaží odrážet vesnický charakter místa, ale i nespoutanou povahu nového majitele domu. Olgiati k projektu dodává: „Mám rád kontrast, který vzniká mezi exteriérem a interiérem, kde se vesnická architektura setkává s klasickou architekturou. Líbí se mi nalézání duality věcí - myslím si, že to přidává stavbám na poezii.“


Linard Bardill je hudebník skládající písně převážně pro dětské publikum. Mezi jeho dobré přátele patří i architekt Valerio Olgiati, a proto se na něj Bardil obrátil s prosbou, zda by mu na místě staré stodoly nenavrhl nový dům, který by však tvarově odpovídal původní zbourané stavbě. Získat v této historicky cenné části Scharans stavební povolení bylo velice těžké, a když se mu to končně podařilo, tak zase neměl dostatek financí, aby mohl dům v celém rozsahu realizovat. Postavil proto jen část ve tvaru původní stodoly a zbytek tvoří otevřené atrium. Kromě toho přibyl suterén, kam Olgiati umístil dvě garážová stání a nevytápěné servisní místnosti. Hlavní patro slouží převážně k práci, komponování a příležitostným koncertům.
Nejvýstižnějším prvkem celého projektu se staly kruhové ornamenty zdobící betonovou fasádu. Je jejich zde přes pět set a vznikaly tak, že je dva řemeslníci vyřezávali na místě do bednění přes dva měsíce. Nic není  vytvářeno na počítači ani pomocí strojů, ale poctivou ruční prací. Stejně tak rozmístění ornamentů nevzniklo podle předem dané matrice, ale jednoduše se dělníkům na stavbě řeklo, aby vyřezali jeden až dva obrazce na jeden čtvereční metr. Rudého pohledového betonu bylo dosaženo přidáním červených kamenů do betonové směsi. Linard Bardil svojí rozevlátou uměleckou povahou vybočuje ze zažitých představ o Švýcarech. Možná i proto zvolená barva naznačuje jeho sympatie k Indii a tváří se jako půda vyrůstající přímo ze země.
Skrze obří posuvné okno se z pracovny nabízí výhled do atria, který neruší žádný rám. Při pohledu z interiéru vnímáte venkovní lichoběžníkový dvůr s krytým oválným ochozem jako pravidelný čtvercový půdorys s kruhovým otvorem.
Poznámky z přednášky Valeria Olgiatiho 5. června 2008 na Fakultě architektury v Lublani

82 komentářů
přidat komentář
Předmět
Autor
Datum
Nachbar...
MK
04.12.08 10:25
Skoda dalsi stodoly
Dr. Lusciniol
05.12.08 05:11
fotky interiéru
budulínek
05.12.08 10:26
Ad budulínek
05.12.08 02:26
...luscinol, srab beze jmena
ondrejcisler
05.12.08 10:33
zobrazit všechny komentáře

Více staveb od Valerio Olgiati