Dům Aladino

Casa Aladino lze chápat jako propojení dvou architektonických přístupů: obytný a užitkový; soudobý a venkovský; kontrast a nápodoba. Obojí je vyjádřeno v jediném monumentálním objektu, který se vznáší nad krajinou.
Dům se nachází ne volné mýtině v zalesněné krajině v jižní části Chile. Objekt stojí na sloupech, které ho oddělují téměř metr od rostlého terénu, což umožňuje vodním tokům volně proudit k laguně, která se rozkládá před hlavním průčelím. Dokonalý trojúhelníkový tvar kontrastuje s okolní divočinou, zesiluje rozdíl mezi přírodou a člověkem vytvořeným dílem.
Stavební program je rozdělen na dvě poloviny: veřejnou část recepce soukromého přírodního parku na jedné straně a ubytování správce parku Aladino na straně druhé.
Přísná geometrie domu již předem určuje, že bude mít každá místnost stejný profil a že vnitřní komunikace bude probíhat stejným způsobem: středovými dveřmi od jednoho konce na druhý. Absence chodeb eliminuje hierarchizování prostorů a odhaluje každý kout budovy.
Vnitřní prostory jsou mezi sebou odlišeny pomocí palety různých barev a textur. Materiály použité na stavbu jsou přehledně odděleny po celé délce domu a odhalují tak každý spoj a detail.
V exteriéru se stavba projevuje třicet metrů dlouhou neutrální a monochromatickou fasádou, která je prakticky bez jakýchkoliv otvorů a svým vzhledem připomíná původní modřínové stodoly ve zdejší oblasti.
Konstrukční systém je jasně čitelný jak vnějšku, tak i v interiéru, kde zůstávají odhalené dřevěné vazníky řazené za sebe po 60 cm. Příčné trámy pomáhají definovat měřítko každého prostoru a rozdělují jej mezipatry. Použitý systém eliminuje potřebu dodatečných stěn. Vnitřní prostor vzniká dvěma střešními rovinami, které se zároveň podpírají, prodlužují výšku domu a poskytují v horní části dodatečné obytné prostory.