Central Park Praha
Architektonický koncept bytového souboru se snaží spojit kvality místa se standardem současného bydlení. Inspirací byl ostrý hřeben Parukářky, který si v husté urbánní struktuře Žižkova udržel přírodní charakter. Kompozice navazuje na tento morfologický fenomén, převrací jeho ostré hrany do vymezení nového navazujícího parku umělým zeleným svahem.
Ten je ve skutečnosti terasovým domem s vegetačním pláštěm tvořícím rámec a horizont. Kompaktní zelený plášť je perforován rámy lodžií manipulujícími s měřítkem a četností spojováním více jednotek do větších celků. Terasový dům v sobě snoubí typologii bytového domu a autonomních řadových rodinných domů integrovaných do jediné hmoty.
Druhým, kontrastním prvkem kompozice jsou křehké věže, kterými je zelený svah osázen. Jejich pozice vůči svahu a střídání výšek prohlubují prostorový dojem z definovaného údolí.
Věže vycházejí z idey vertikální vesnice. Jednotlivá patra multiplikují stavební pozemek s různým počtem, velikostmi a uspořádáním bytů v jednotlivých podlažích. Bytům, bez ohledu na jejich velikost, je simulován dojem autonomie tím, že mají výhled do tří stran a každý byt je možné obejít po vnější terase. Terasa stíněná systémem vnějších žaluzií, tvoří další plán a filtr vůči vnějšímu světu.
Koncept je v mnoha ohledech hybridní. Stírají se v něm hranice mezi urbanizmem, architekturou a landscapingem. Je hybridem typologie bytového a rodinného domu. Hybridizace je odpovědí na řadu očekávání a požadavků, které se už ve své podstatě navzájem vylučují. Je odpovědí na jeden z nejcharakterističtějších paradoxů současnosti: masové poptávce po individualitě.
Soubor je vytvořen v monolitickém skeletu s vyzdívkami a zahrnuje 540 bytových jednotek ve velikosti od 45 do 250 m².
Ten je ve skutečnosti terasovým domem s vegetačním pláštěm tvořícím rámec a horizont. Kompaktní zelený plášť je perforován rámy lodžií manipulujícími s měřítkem a četností spojováním více jednotek do větších celků. Terasový dům v sobě snoubí typologii bytového domu a autonomních řadových rodinných domů integrovaných do jediné hmoty.
Druhým, kontrastním prvkem kompozice jsou křehké věže, kterými je zelený svah osázen. Jejich pozice vůči svahu a střídání výšek prohlubují prostorový dojem z definovaného údolí.
Věže vycházejí z idey vertikální vesnice. Jednotlivá patra multiplikují stavební pozemek s různým počtem, velikostmi a uspořádáním bytů v jednotlivých podlažích. Bytům, bez ohledu na jejich velikost, je simulován dojem autonomie tím, že mají výhled do tří stran a každý byt je možné obejít po vnější terase. Terasa stíněná systémem vnějších žaluzií, tvoří další plán a filtr vůči vnějšímu světu.
Koncept je v mnoha ohledech hybridní. Stírají se v něm hranice mezi urbanizmem, architekturou a landscapingem. Je hybridem typologie bytového a rodinného domu. Hybridizace je odpovědí na řadu očekávání a požadavků, které se už ve své podstatě navzájem vylučují. Je odpovědí na jeden z nejcharakterističtějších paradoxů současnosti: masové poptávce po individualitě.
Soubor je vytvořen v monolitickém skeletu s vyzdívkami a zahrnuje 540 bytových jednotek ve velikosti od 45 do 250 m².
0 komentářů
přidat komentář
