Architektura 21. a 22. MFDF Ji.hlava

Architektonickou podobu Mezinárodního filmového festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě jsme v autorské dvojici Josef Čančík (ECHTarchitektura) a Vít Šimek (H3T architekti) připravovali a festivalu také kompletně dodávali dlouhých deset let. Každý ročník si zasloužil jiné originální řešení festivalových exteriérů i interiérů, vždy v reakci na tématické akcenty toho kterého ročníku. Archiweb jejich podobu od počátku naší práce sledoval a zaznamenával. Přicházející podzim, rok od našeho posledního jubilejního desátého ročníku, připomněl, že Archiwebu stále dlužíme alespoň jeho letmý záznam (a vlastně také ročníku předposledního). Byla by velká škoda nechat v letopisech mezery, a tak splátku dluhu využijme k ohlédnutí zpět na celou dekádu naší efemérní architektury pro Ji.hlavu. Od počátku (2009) jsme se snažili, aby krom naplnění uživatelských potřeb festivalu ve smyslu dočasných úprav festivalových míst vstupoval festival svojí architektonickou podobou do veřejného prostoru a přinášel vytržení návštěvníkům festivalu z náročného dokufilního maratonu a nezúčastněným jihlavanům z místní všednodennosti. Příprava festivalové architektury se postupně pro obyvatele stala hlavním signálem, že opět přichází festivalový čas a město zaplaví tisíce zvláštních bytostí hovořících nejroztodivnějšími jazyky vč. toho filmového. Zvláštní obliby jsme dosáhli u místních dětských pouličních gangů, které naše stavby uměly užívat zcela bez zábran. Jednotlivé intervence byly tu skromnější, jindy megalomanské, někdy mlčenlivé objekty, ondy zase interaktivní zábavné atrakce. Někdy náročné stavební konstrukce, jindy velmi konceptuální spíše sociální happeningy. Co všechny ročníky spojovalo byl skromný rozpočet, který, přes růst festivalu a jeho potřeb, zůstával stále prakticky neměnný a vedl nutně k hledání materiálové základny založené na trojnožce: „levné, sponzorské, vypůjčené“. Když jsme s festivalem začínali, nebyly podobné architektonické „bezúčelné“ happeningy u nás běžné a zdaleka ne uznávané jako seriozní profesní disciplína. Proto jistou satisfakcí bylo zařazení dvojice ročníků 18. a 19. do Ročenky české architektury 2014/15, které představuje jakési symbolické oficiální uznání žánru. Dnes se dočasných architektonických happeningů či přímo festivalů koná pravidelně či nahodile nemálo. V posledním loňském ročníku se vzhledem k limitům rozpočtu festival v exteriérech rozhodl soustředit na jediné místo před hlavním festivalovým kinem, kde jsme zcela nově konstituovali jakési festivalové náměstíčko podpořené velkým pavilonem s, řekněme, food zónou.

Letos architektonická podoba festivalu očekává novou čerstvou krev. Věříme, že přinese myšlenky zcela nové, neotřelé, převratné, nevariující naši dosavadní práci. Festivalu to přejeme. Dosavadní ročníky lze všechny shlédnout zde na Archiwebu.