Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
Alexandr Skalický

Ing. arch. Alexandr Skalický (*1958)

1978-1983 FA ČVUT
1983–1985 Stavoprojekt Trutnov
1985–1990 Sportprojekt Náchod
1990 společně s ing.arch. Krtičkou založil Atelier Tsunami
1990-1998 Atelier Tsunami
od 1990 člen redakční rady časopisu Architekt
od 1993 člen ČKA
od 1999 nezávislý architekt, spolup. s ateliérem Archteam

Jan Kratochvíl: Úvodem bych se chtěl vrátit k počátkům Vaší kariéry. Co Vás přimělo ke studiu architektury?

Alexandr Skalický: Orientace na architekturu u mne vyplynula vcelku mimoděk. Již od doby docházky na základní školu jsem měl možnost se setkávat s řadou významných autentických výtvarníků - tehdy naprosto neoficiálních. Měl jsem možnost vnímat atmosféru jejich tvorby a způsob její realizace. V souvislosti s výtvarným uměním mně začala připadat architektura komplexnější. Přitom nabízela stejnou možnost autentického projevu. Dlouho jsem si také myslel, že lze vykonávat oba obory souběžně, přesněji řečeno, výtvarné umění jako doplněk architektury. Je celkem zřejmé, že obrácená kombinace, pokud si chcete udržet určitý standard, je prakticky nemožná. Pro architekturu jsem se tedy rozhodl poměrně brzy a vůbec svého rozhodnutí nelituji. Čím dál více si myslím, že mít možnost učinit rozhodnutí na dlouhodobý horizont je výhoda. Člověk má možnost lépe sledovat určitou koncepci, určitou "polohu přímky".

JK: Vaše vnímání fenoménu architektury je vskutku inspirativní, máte nějakou vlastní svébytnou definici architektury?
AS: Definici architektury nemám. Pro mne mají význam ve spojení s architekturou slova "autentický" a "alternativní". Mít vlastní názor a styl, ke kterému se dospěje rozvíjením vlastního způsobu uvažování o stavění a užívání domů, je rozhodně kriteriem kvality. Jako alternativní vnímámpředstavu, která nesměřuje prvoplánově k prodeji výsledku v co nejkratším čase a s vynaložením co možná nejmenší energie. Představu, která může nabízet neotřelé možnosti a sama sobě se dlouhodobém horizontu nezpronevěří. Nevěřím, že architektura je věc náhodných architektonických nápadů a šťastných vnuknutí. Nic takového neexistuje. Když architekt nemá smysl pro život, může být maximálně absolventem fakulty architektury a hrát si na umělce.

JK: Mohl byste více přiblížit pojem "smysl pro život"? Jakým způsobem se projevuje v koncipování vaší architektury?
AS: Mám na mysli určitou možnost reálného, kdy máte pochopení pro potřeby uživatelů a současně jim můžete nabídnout i jistou komfortní nadstavbu danou tím, že jako architekt víte, co děláte. Neupozorňoval bych na tak abstraktní pojem jakým je smysl pro život. Vnímám dnes poměrně velmi silně u řady architektů snahu upoutat na sebe pozornost za každou cenu. V části zmíněného spektra je to podloženo silnou inspirací v architektonických časopisech a přebíráním nápadů bez znalosti souvislostí. V druhé části, za cenu naprosté výtvarné křeči. Vezměte si například přístavbu ve Štiříně. Nevyjadřuje vůbec žádný smysl pro akce, které se v něm pořádají. Systém "chalupa", tedy to co nepotřebujete odvezete na chalupu, je přesná metoda vzniku uvedené stavby. Co autor nepotřeboval, odvezl do Štiřína - tak je možné reálně vnímat uvedenou stavbu. Autor si svou práci představoval určitě jinak. Podstatné je, co stavbou řekl. Opravdu honosné sousto pro snoby. Měl bych ale uvést nějaký pozitivní příklad odpovídající mojí představě. Nedávno jsem měl možnost si prohlédnout domek, který si postavil Kroupa v Mukařově. Ta lehkost stavění mne opravdu překvapila. Nic zbytečně nechybí, nic není navíc. Vše v možnostech stavebníka. Přitom nic nudného. Architektura je hodně věc zkušenosti. Snažím se vnímat prostředí, a to nejen ve smyslu fyzického staveniště. A pokud je to možné, příliš neustupovat. Hodně nesnadná role.

JK: Lze Vaši odpověď chápat jako definici neofunkcionalismu?
AS: Jestli je toto definice neofunkcionalismu nevím, příliš o definicích nepřemýšlím. Je ale pravda, že docent Švácha označil před časem mé starší práce jako práce vyšlé z neofunkcionalimu. Od první poloviny 90.let mne zajímal způsob architektonického navrhování především jako metoda práce, kterou dosáhnete výsledek. Ty domy byly od počátku spíše konceptuální architekturou než neofunkcionalistickými stavbami. Myslím, že snaha něco definovat v současnosti je zavádějící. Při zpětném pohledu do minulosti snad mohou mít nějaké definice smysl. Vilku od Rudiše v Litomyšli chápu jako neofuncionalistický dům. Stejně tak Bučkovu rezidenci velvyslance v Budapešti. U obou domů jde hlavně o vyřezání pěkných oken do masivní obvodové zdi. To je mi dost cizí. Nechci tím říci, že ty domy jsou špatné. Můj zájem o architekturu je ale širší. Mě zajímá u domů například jejich systém nebo atmosféra. Vztahy uvnitř domu. Pružnost řešení. Byl bych rád, aby současná česká architektura překonala diskusi o tom, zda dělat domy "zevnitř" nebo "zvenku". Aby něco zkoušela a nesázela pouze na jistotu. V dnešní době, kdy domy navrhujeme v širším týmu, nás hodně zajímá způsob stavění. Možnost pracovat s technologií nebo materiálem stejně variantně jako s řešením dispozic je pro nás dnes velmi důležitá.

JK: Právě způsob stavění je vašemu týmu ale poslední dobou vytýkán. Jak vnímáte vztah architekt - projektant? Spolupracujete se stavebními inženýry nebo zpracováváte prováděcí projekty kompletně sami?
AS: To co zmiňujete a co je nám vytýkáno, je dáno spíše nepochopením věci. Skutečný problém je ale dle mého názoru jinde. Je spojen s místem našeho působení. Když se snažíte vytvářet na periferii něco o určitém standardu, nutně musíte svým způsobem provokovat ostatní. Jak v centru, tak i na periferii. S tím z části souvisí i způsob jakým se zde projektuje. Ateliér Tsunami byla projekce, která byla schopná zvládnout i složité projekty vlastními stavebními projektanty.Ti tvořili převážnou část ateliéru. Cena za stavařské kapacity byla poměrně vysoká.Architektura mohla mít silnou koncepci, ale příliš nebylo možné spoléhat na vývoj výtvarných detailů, protože by je stavaři ateliéru nemohli zvládnout. V počátku 90. let také v Náchodě nebyli žádní architekti, s kterými by bylo možné dělat náročné věci. Určitá šance byla si je vychovat.... Dnes je situace trochu jiná. Archteam jsou pouze architekti. Projekty si děláme také kompletně sami. Až na specializované profese. Ještě bych se vrátil ke vztahu architekt - projektant. Zřejmě žádná kombinace architektů a stavebních projektantů není ideální. Problém vztahu obou oborů je asi dán rozdělením studia obou oborů a z toho plynoucí rivalitou. V západní Evropě je situace trochu odlišná. Ve Švédsku zase jiná. Ateliéry a stavební projekce jsou pokud vím rozděleny důsledně. Architekti navrhují domy naprosto odděleně od stavebních projektantů. Ti zase zpracovávají samostatně prováděcí projekty.

JK: Dotkl jste se tématu periferie. V čem vidíte hlavní odlišnosti periferie od centra?
AS: Potenciál a možnosti centra jsou již na první pohled ve všech směrech jiné. Určitým způsobem je možné se s odlišnou situací vyrovnat. Třeba volbou věcí, které jsou pro Vás důležité. Skutečný problém vidím ve faktu, že pokud žijete a pracujete v centru, máte možnost se nějak zařadit, někam patřit. Podstatné je, že nejste sám. Centrum navíc může být zdrojem energie a vně sebe budí přirozený respekt. Na periférii je vše obráceně. Periferie energii ubírá. Sejde-li se pár lidí, kteří mají dlouhodobě větší ambice, je to pomalu zázrak.

JK: Nyní bychom mohli přejít ke každodenní praxi. Na jakém projektu právě pracujete?
AS: Ve fázi rozpracovanosti máme řadu věcí. Možná bych měl nyní uvést jeden projekt, který právě stavíme. Obsahuje vcelku zajímavou historku spojenou s povolováním stavby. Jedná se o rodinný domek do Žďárek u Hronova. Žďárky nejsou stylovou vesnicí se zajímavými roubenými chalupami podhorského typu. Zahrada pro dům je poměrně velká a okolí značně neuspořádáné. Dva sousední domy jsou spíše příměstského typu než typu venkovské chalupy. V blízkosti je také skupina řadovek s plochými střechami... Řekl bych, prostor pro libovolné působení architekta. Investor má navíc pochopení pro současnost. Zdánlivě jednoduché projednání, i když území spadá do Chráněné krajinné oblasti Broumovsko. Ale je na jejím okraji a ne tedy ve sféře hlavního zájmu Správy CHKO. Při projednávání jsme ale zažili jednu skutečnou raritu. Účastník územního řízení Obec Ždárky při územním řízení podmínil souhlas s napojením na obecní kanalizaci a s vjezdem na pozemek s podmínkou sedlové střechy nad domem. Jak se dá v našem případě předpokládat, měli jsme ji plochou. Obec odmítala i méně tvrdé řešení, kterým je střecha pultová. Přitom pro požadavek sedlové střechy nebyl v době projednávání územního rozhodnutí žádný podklad. Možná náhodou, možná z neznalosti, Obec nedodržela zákonné lhůty při řízení. Přes naše odvolání proti zamítnutému územní řízení a vypsání nového, tentokrát sloučeného územního a stavebního řízení, se nám nakonec podařilo dosáhnout vydání stavebního povolení. Bohužel až počátkem listopadu a asi s tříměsíčním zpožděním proti původnímu předpokladu. Na představě investora o termínu dokončení stavby v létě příštího roku se vcelku nic nezměnilo. Bylo nutné zareagovat. Původně jsme předpokládali, že by stavba mohla mít jednoduchou konstrukci vyzděnou z cihelných bloků, ve fázi stavební povolení jsme dům upravili na prefabrikovaný systém Prefa Rastra, aby bylo možné provést hrubou stavbu ještě letos. To se trochu promítlo i do vzhledu domu. Mohu snad říci za všechny spoluautory, že si nemyslíme, že bychom udělali nějaký ústupek architektuře domu, Obecnímu úřadu ve Žďárkách nebo termínu dokončení. Protože jsme kromě projektantů domu i jeho dodavateli, mohli jsme být pružní.

JK: Je o Vás známo, že jste vedl řadu let "školku" připravující studenty k budoucímu studiu architektury. Pracují ve Vaší kanceláři studenti nebo čerství absolventi fakult architektury?
AS: V počátku devadesátých let jsem asi šest let měl architektonickou přípravku zaměřenou na přijímací zkoušky na fakulty architektury. Musím říci, že byla velmi úspěšná a že dala základ pro řadu budoucích studentů. Úspěšnost byla asi 90%. Všichni, kteří měli opravdový zájem o architekturu se dostali. Za šest let to bylo asi 14 lidí, kteří dnes buď ještě studují nebo již jsou architekty z povolání. Řekl bych, že na tak malé město jakým je Náchod je to poměrně dost. Myslím, že si i do současnosti udrželi vzájemnou soudržnost a spolupracují i dále. Můj rozchod s Ateliérem Tsunami, který byl určitým řezem mezi architekturou a projektováním staveb byl k mému překvapení i určitým řezem mezi absolventy "školky". Samozřejmě, že i nadále mám možnost řadu mých bývalých studentů sledovat a z některých mám opravdu radost. Do školky jsem vložil spoustu energie a doufám, že se neztratí. Školka navíc podpořila i širší zájem o architekturu mezi studenty v Náchodě a okolí a tak s řadou dalších dnešních studentů jsem se ani nesetkal. Co se týče zapojení studentů do našeho ateliéru, je příležitostné. Stabilně u nás nikdo nepracuje. Nárazově ano. Záleží na skladbě zakázek.

JK: Při studiu architektury je důležité rozvíjet estetickou a teoretickou stránku osobnosti budoucího architekta. Jak jste své svěřence v tomto směru "vychovával"? Měl jste se o co opřít?
AS: K přijímačkám jsem je učil kreslit a mluvil jsem s nimi o tématech, která mohli dostat u pohovoru. Vlastně tedy jen to, co jsem si pamatoval ze školy sám. A když již začali chodit do školy...moc jsem je nevychovával. Pokud měli zájem, bavil jsem se s nimi o životě nebo o mých projektech a situaci kolem nich. O tom, co mi připadalo podstatné. Třeba si z těch řečí vzali něco pro sebe a pro architekturu, kterou budou jednou dělat. Tuto možnost mají stále. Navíc je nyní ještě větší možnost mluvit o tom, co považuji za skutečně současné.

JK: Z čeho vycházejí Vaše teoretické texty?
AS: Vůbec nepřemýšlím o tom, zda jsou mé texty teorií architektury nebo ne. Píšu o tom, co mi připadá důležité a co mne zajímá. Co třeba není zcela v rámci hlavního trendu a co znejisťuje současnou scénu. Ostatně nepíšu zase tak často a hodně, jak se na první pohled zdá. Co má dnes v těch textech opravdu pro mne význam je skutečnost, že si spoustu věcí mohu rozmyslet sám pro sebe. Původně jsem ani nepředpokládal, že bych psal nějaké texty o architektuře. Situace mně donutila. V Náchodě nebyl v osmdesátých letech nikdo, kdo by uměl o architektuře psát a kdo by psal o mých projektech nebo o projektech Sportprojektu, kde jsem tenkrát pracoval. Takže jsem ty texty začal psát sám. Stále mně hodně zajímá výtvarné umění. Pokud mohu, sleduji recenze různých uměleckých projektů. To jsou moje školy. Zajímá mě jak se dnes píše o umění.

JK: Věnujete se ještě alespoň trochu výtvarnému umění?
AS: Opravdu jen trochu. Nemohu se mu již věnovat tak soustavně jako v osmdesátých letech. Stále je to ale pro mne možnost, jak si ověřit určitý způsob přemýšlení o výtvarných kategoriích. Je to alternativa toho, o co se snažím v architektuře. Realizace a projekty jiných architektů mě jako architekta nikdy příliš neinspirovaly. Mou architekturu vždy hodně ovlivňovalo to, co se děje ve výtvarném umění nebo v moderní hudbě. Vždy jsem se snažil vyhnout opisování z jiných zdrojů. K tomu je asi nejlepší se inspirovat něčím, co kopírovat do architektury přímo nejde.

JK: Jaké je Vaše největší současné přání?
AS: Možná bych si mohl přát nějaké opravdu drahé auto, potom možná jachtu a třeba letadlo. Tato přání ale nikdy nemohou skončit, protože nabídka konzumu bude stále předkládat další nové věci. Tato přání já nemám. Mám jen drobná přání a stejně se obávám, že když je vyslovím, již se nikdy nesplní.

JK: Děkuji za rozhovor.
Alexandr Skalický: Poloha přímky - 50 cm českých, 1999 Alexandr Skalický: Hala penzionu pro důchodce v Novém Městě nad Metují, 1994-96 Alexandr Skalický: Projekt řadových domků, Běloves, 2000 Alexandr Skalický: Kresba č.18 z cyklu Hlavní zprávy dne, 1999
Autor: Jan Kratochvíl, 27.11.02 12:15
Návštěvnost: 8383 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Prosinec 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.