Výprava k neoficiálním pramenům figurkativní architektury

Koncem června skončila v pražské Galerii Jaroslava Fragnera výstava brněnského ateliéru se zlínskými kořeny New Work. Její název Neoficiální a figurkativní odkazoval k výstavě předchozí, která proběhla v roce 2005 právě ve Zlíně a v Brně. Figurkativní architektura pro začátečníky tehdy představila, doprovozena stejnojmenným "manifestem", který formuloval lídr studia Svatopluk Sládeček, koncept založený na "civilizaci architektonických figurek. Podzemní civilizaci, jež se usadí tam, kde jsou vhodné moderní podmínky, kde nežijí žádné symboly a nepřekáží žádné ozdoby a zpravidla tam neobtěžují žádná neoprávněná očekávání."

Takové prostředí ateliér našel především na jihovýchodní Moravě, kam postupně zasadil přes dvacet staveb. Pražskému publiku prezentoval na plánech, snímcích modelů a fotografiích domů samotných 13 z nich, včetně těch posledních jako jsou rodinné domy "Věneček" ve Štípě (2006), "Větrník" v Březůvkách u Zlína (2002-2006) nebo "Torzo" v Míkovicích nad Olšavou (2002-2006). Na výstavě byly sice představeny například také dvě rozhledny: "Kšiltovka" na Brdu, 2001-2004 a "Kovboj" na Velkém Lopeníku, 2004-2005 nebo multifunkční dům "Květák" z Uherského Hradiště, 2003-2006, nicméně právě Sládečkovy rodinné domy odrážejí nejlépe inspiraci formami "neoficiální" architektury, objekty, které - řečeno s jejich autorem - "jsem viděl již mnohokrát, vždycky jsem se z nich zaradoval, slíbil si, že je nesmím zapomenout a potom na ně znova zapomněl. Byly to stavby převážně v průmyslových areálech a na periferiích. Asi měly své autory architekty, a myslím, že by o jejich pozoruhodnosti ani odborník nepochyboval. Nicméně žádné milníky ve vývoji architektury to nebyly a nejsou, a jejich autory dnes z větší části nelze zjistit. Administrativní budova továrny v Olomouci, kotelna (asi) továrny ve Zlíně, skladovací přístřešek na výjezdu z Brna do Vídně, nebo činžák v Brně-Husovicích, například."
Právě tyto objekty, jež leží na periferii zájmu většinového pozorovatele, výstava vyzdvihuje a promítané na galerijní zeď přiřazuje k projektům ateliéru New Work, které mají jejich opomíjené hodnoty a radost rozmnožovat a uchovávat.
Koncept jdoucí jaksi jednoznačně proti hlavnímu proudu, navíc praktikovaný mimo hlavní centra tvorby si však své zřetelně formulované místo na české scéně již vydobyl. V září se navíc představí poslední reprízou výstavy v Českém centru ve Vídni.

promítnutí motivů neoficiální architektury do návrhu novostavby
se odehrává téměř vždy bez vědomí stavebníka

máme-li štěstí může dojít i k souladu s původním materiálovým řešením,
to je cenné, zejména u dřevěných staveb

více různých motivů je možné uplatnit při návrhu větší stavby,
stejně jako je možné použít některé motivy vícekrát

někdy se podaří uplatnit drobný prvek, jindy uspořádání objemů
nebo třeba tvar půdorysu

není podstatné, zda byla stavba určena k záchraně architektonického samorostu od samého začátku, nebo se k tomu ukázala vhodná až v průběhu navrhování

stavby neoficiální architektury objevujeme víceméně mimochodem

námitka, že novostavby nedosahují kvalit neoficiální architektury je oprávněná, ale nějaká záchrana je lepší než žádná

většinou nebývají nositelé štěpu od svých dárců příliš místopisně vzdáleni

---

použity citace z tiskoviny doprovázející výstavu NEW WORK, Neoficiální a figurkativní (Galerie Jaroslava Fragnera, 30. května - 24. června 2007)