Cyklus se uzavírá: Historie versus architekt

Vložil
Kateřina Lopatová
13.06.2007 08:00
Cyklus se uzavírá: Historie versus architekt
Příspěvek Jiřího Plose
Příspěvek Richarda Biegela


Prostory Českého centra v Praze hostily ve čtvrtek 7. června poslední letošní přednáškové a diskusní setkání pořádané studiem A1Architects. Večer byl tentokrát zastřešen tématem Historie versus architekt a slovo "versus", pojítko všech dosavadních osmi debat, bylo v tomto případě vskutku na místě. Název večera, který měl zřejmě vyzvat účastníky k vykročení z tradičně vymezené polemiky dvou táborů, totiž skrýval polaritu památková péče - architektura. Prezentace vyzvaných odborníků, z nichž - řečeno s jistou mírou nadsázky - hájil barvy prvního družstva Richard Biegel a Karel Ksandr a za druhou stranu čelil Jakub Cigler a Jiří Plos, vyvolala údajně nejdelší diskusi celého cyklu. Ředitelka Českého centra Praha Dana Brabcová tak mohla přítomné pozvat na tradiční víno až po dvou a půl hodinách. Při této příležitosti zazněl z jejích úst také potěšující příslib, že ČC uvažují o spolupráci s ateliérem A1 i v příštím roce, kdy by se do cyklu mohlo zapojit také zahraničí. Zda by to mělo být pomocí přenosové techniky (večery mohly letos zájemci sledovat on-line, viz www.versusarchitekt.cz) či jinou formou, nechtěli nicméně zatím prozradit ani samotní iniciátoři a organizátoři akce Lenka Křemenová, Jakub F. Novák a David Maštálka.

Jako první vystoupil Richard Biegel, mnohaletý jednatel Klubu Za starou Prahu a od loňského roku také pedagog a tajemník Ústavu pro dějiny umění FF UK. Typickým živým přednesem nastínil s pomocí řady snímků současný stav památkařsko - architektonické debaty. Ta se podle něj dostala do polohy dvou antagonistických skupin, definovaných radikálními představiteli obou táborů, jež pracují se schematizovanou představou svých protivníků.
Skutečný spor totiž podle něj neleží mezi architektem a památkářem, ale mezi architekturou a její komerční derivací. Výsledkem pokřiveného vnímání: "přestavět znamená oživit, zatímco opravit znamená vytvořit skanzen" je skutečnost, že architekt tratil svého nejpřirozenějšího spojence - ochránce historické architektury.
Na nedorozumění podle něj nese vinu především pokřivené a posunuté vnímání pojmů, jimiž obě skupiny argumentují. Ve svém příspěvku se proto pokusil především tyto zavádějící významy odhalit a obsahy slov vyjasnit - viz Biegelův obrázkový slovníček pojmů.

Jakub Cigler, bývalý pedagog VŠUP a především partner kanceláře CIGLER MARANI Architects se během své profesní dráhy podílel na řadě projektů - včetně těch pro historické centrum Prahy. (Připomeňme např. Portheimku - dostavbu Barvitiova presbytáře smíchovského kostela sv. Václava /2001-2003/, za niž získal cenu Klubu Za starou Prahu za nejlepší realizaci v historické zástavbě nebo diskutovaný projekt bytového domu na vltavském břehu v blízkosti Hergetovy cihelny na Malé Straně, 2004.) Jak tedy lze od tvůrčího architekta očekávat, prezentoval na tuto problematiku poněkud odlišný úhel pohledu. Jako motto jeho příspěvku by se dala uvést věta, jíž svou řeč zahájil: "Nic není věčné." Lidé touží zastavit čas, dožít se slávy a nesmrtelnosti, vytvořit díla navždy trvalá a uctívaná… a předními představiteli těchto pohnutek jsou podle Ciglera architekti. Nicméně "čas prověřuje vše a je pošetilé vynášet soudy o věčnosti". Památková ochrana je podle něj institucí, která nesmí být devalvována provinčním izolovaným prostředím. Čím širším konsensem v čase a prostoru je posuzována, tím jsou její závěry hodnotnější. Památka sama sebe v čase obhajuje a záleží na úrovni společnosti, zda u ní obstojí či nikoli… A platí to i obráceně.

Jako třetí se jal ilustrovat své úvahy na dané téma Karel Ksandr, který se během své profesní dráhy podílel na rekonstrukci tak významných památek moderní architektury jako jsou Müllerova vila od Adolfa Loose či v současné době brněnská vila Tugendhat od Ludwiga Miese van der Rohe. Místopředseda Klubu Za starou Prahu a současný náměstek generálního ředitele Národního muzea se s přítomnými podělil především o své zkušenosti ze zmíněných rekonstrukcí. Celý diskutovaný problém by se podle něj dal shrnout větou, již po dokončení Müllerovy vily Loos pronesl: "Inteligentní stavebník, toť celé tajemství architektury." Podle Ksandra to platí i pro památky. Ze zkušenosti ví, že je možné, aby se architekt a památkář vzájemně doplňovali a respektovali. Jejich spolupráci připodobnil k souhře chirurga a anesteziologa. Takto skvělý tým fungoval právě při obnově Loosovy vily ve Střešovicích, zatímco u vily manželů Tugendhatových takto dělná atmosféra bohužel nevznikla - především stran politické reprezentace města.

Jako poslední vystoupil se svým čteným referátem Jiří Plos, sekretář České komory architektů a pedagog na FA ČVUT (právo) a na FUA TU Liberec (právo a stavba měst). Nejprve zpochybnil tezi, že by stavební vývoj Prahy - byť jen některé z její částí - např. Malé Strany, mohl být ukončen, že by tedy potažmo mohla být ukončena výška zástavby. (V následné debatě naopak R. Biegel zpochybnil, že by památková péče s takovým konceptem pracovala.) Naopak, rozmanitost a intenzitu výstavby vnímá jako jeden ze základních městotvorných znaků a možnost jak čelit extenzivnímu vývoji sídla. Také chráněná uzemí musí skýtat prostor pro vznik nových urbánních a architektonických vrstev. V závěru nastínil názor na budoucí vývoj Prahy. Ta bude podle Plose směřovat "zpět k větší intenzifikaci využití území, zpět k polyfunkčnosti a vrstevnatosti, k větší rozmanitosti, k větší hospodárnosti, ba dokonce i k revizi některých požadavků na péči o krajinu či požadavků péče o veřejné zdraví (hygienických), pokud seznáme, že jejich nepřiměřená aplikace se nakonec obrací proti městskosti Prahy, proti její bohatosti a rozmanitosti, jejímž jedním z výrazných prvků bude i proměna výškové hladiny zástavby, jak tomu ostatně v historii tohoto města opakovaně bylo." (viz redakčně krácený referát Praha poroste do výšky)

V následné diskusi podotkl Richard Biegel, že je vždy prospěšné hovořit o konkrétním městě. Jakub Cigler připomněl, že není správné nahlížet na obě skupiny jako na homogenní: architekti i památkáři válčí také uvnitř. Karel Ksandr si posteskl nad tím, že se nová tvorba nezaměřuje např. na Jižní město, kde by mohla vzniknout nová centra. Prakticky všemi zúčastněnými byla kritizována "dvojkolejnost" (tedy rozdělení role odborné a výkonné) památkové péče. Ta podle Plose zbavuje památkáře odpovědnosti. Podle Ciglera činí nárůst byrokracie z architekta "koordinátora nesmyslů" a s ostatními se shoduje, že na politické rovině naprosto chybí vize. Úřady řeší jen lavinu a nemají ani čas utvořit si názor. Mohou za to 4leté cykly samosprávy, jak zmínil v publiku sedící Jiří Horský? Řešení účastníci neznali. Ostatně nenabídlo je podle nich ani jinak skvělé benátské bienále.

Je tedy zřejmé, že témata k diskusi přetrvávají. Věřme, že odpovědi na některé z otázek budeme mít možnost hledat na podobných setkáních po prázdninách. Nechme se tedy překvapit, jakou formu jejich organizátoři pro příště zvolí.
Kateřina Lopatová
foto: Maja Nalevanková
0 komentářů
přidat komentář