Je šnečí ulita i organickou architekturou, nebo jen pouhým vápenitým výrůstkem na těle plže?
 
 

Za posledních dvacet let od roku 1989, nazývaných též „Novou dobou“, pravidelně přichází na přetřes téma exitence či neexistence české organické architektury (OA). Známí čeští architekti zastávají názor, že organické je dnes prakticky vše (Josef Pleskot), protože i krystalická mřížka soli má přeci tvar krychle a tak je organickou součástí světa, stejně jako krychle funkcionalistického domu. Nebo naopak, že v Česku organická architektura prakticky neexistuje (Zdeněk Fránek). Jak to tedy je - co je a co není organická architektura? Jak se pozná? Jaká je její historie a filozofie? 

 
Co je a co není organická architektura
Přistoupíme-li na základní dělení architektury na racionální a emocionální, stojí a padá OA po celou dobu své historie (od pravěku po dnešek) na emocionálním, respektive srdečném chápání světa. OA je opakem utilitárního pragmatismu, přísnosti, zjednodušení a citové plochosti. Je pro ni charakteristiká prožitá hluboká spojitost s kontextem místa, s dobou, s jejími konstrukčními možnostmi. OA ctí měřítko, rytmus, gradaci, materiál. Vyrůstá z tradice a místního prostředí – klimatického, krajinného, přírodního, kulturního i duchovního. Pro OA jsou důležité pojmy jako celistvost, komplexnost, podobnost, spojitost a souvztažnost. Je zábavná a strhující, ale není agresivní ani vykonstruovaná. Je měkká a citlivá, není kontrastní, je pomalá, vlídná a sounáležící. Nevytváří schématické vize, je odžitá a složitá. Není odpuzující a vylučující, je krásná a všeobjímající. To jsou její přednosti, ale zároveň i slabiny.
 

Charakteristické znaky
Pro organickou architekturu je typické biomorfní antropocentrické tvarování, inspirace v rostlinné a živočišné sféře, kontextuální a tradiční motivy, logika přirozenosti, spojitosti a pomalého svobodného růstu. 

 
Historie
O organické architektuře lze mluvit již od úsvitu lidských dějin. Právě její přirozenost stěžuje poznat, kde končí primitivní stavění brlohu neandrtálce a začíná vědomé budování stavby reprezentativního a krásného příbytku nesoucí znaky vzbuzující respekt a údiv.  Za organickou stavbu je pro názornost možno považovat keltské oppidum, indiánské teepee,  dogonskou hliněnou chatrč nebo i vikingskou loď drakkar. Vše je komplexní a promyšlené, samozřejmé a přirozené, až to bere dech. Ale není to jednoduché.

U hinduistického chrámu Angkor Vat v Kambodži, nebo u chrámu sv. Víta v Praze už není o architektuře pochyb. Právě gotika formálně vyrůstající z pohanské mytologie se v Evropě ukazuje jako nejzásadnější inspirační zdroj všech pozdějších organiků. Gotika exemplárně a čistě vyjadřuje jednotu a vyváženost spirituálního, emočního, konstrukčního a funkčního hlediska. Vyzařuje přesně tu vniřní jednotu, po které prahne na začátku novověku osvícenec J.A. Komenský v díle Labyrint světa a ráj srdce. Její spiritualitu objevuje i Santini. Celost gotiky je dodnes nedosažitelným svatým grálem architektury. Její vřelost je protipólem antického klasického racionalismu rozmělňujícího skutečnost na jednotlivé prvočásti.
 
Filozoficky je OA spojena s preromantikem J.J. Rousseau, který zformuloval ideály francouzské revoluce. Vychází rovněž z filozofie přírody J.W. Goethe a z německých idealistů. Organickými mysliteli jsou například takové osobnosti romantické architektury 19. století, jako je John Ruskin nebo Viollet-le-Duc.
 
Nechme otevřenu otázku, zda je organickou architekturou Eiffelova věž a Socha svobody. Jistě nesporný první moderní projev organické architektury je secese - onen vzrušující útěk od tehdy již formálního historismu 2. poloviny 19. století. Architekti přelomu 19. a 20. století Gaudí, Horta, Mackintosh, Olbrich, nebo u nás Kotěra, Fanta či Polívka nastartovali motor moderní OA, který dodnes nepřetržitě vyvažuje schématické racionalisticky pragmatické křídlo architektury.
 
Po secesi si senzitivní organické myšlení osvojili expresionisté -  Sant´Elia, Taut, Velde, Mendelsohn, Häring, Berlage, De Klerk, Kramer, Wijdeveld,  či u nás vyjímeční kubisté Chochol, Janák, Novotný a Gočár nebo po svém dnes již kultovní psychologové Rudolf Steiner, který navrhl a postavil budovu Goetheanum v Dornachu pro svoji anthroposofickou společnost, nebo i Carl Gustav Jung, kerý si vlastnoručně postavil dům v Bollingen u jezera Obersee ve Švýcarku.
 
V meziválečném období OA na sebe vzala podobu emocionálního nautického funkcionalismu a poetismu v díle architektů jako F.L. Wright, H. Scharoun, A. Aalto a u nás L. Žák, V. Obrtel, V. Grégr, A. Wiesner. Do tradičního křídla se řadí J. Plečnik.
 
Po 2. světové válce se autorské těžiště OA přeneslo na sever Evropy do Skandinávie, kde našlo vyjádření v podobě monumentálních děl organického modernismu umístěných po celém světě, jako například letiště TWA v New Yorku od E. Saarinena a Opera v Sydney od J. Utzona, nebo i populární design nábytku A. Jacobsena. U nás je možno jmenovat nové věže chrámu v Emauzích od F.M. Černého nebo Televizní vysílač Ještěd od K. Hubáčka.

V období postmodernismu po roce 1969 se OA prosazuje zejména v širokém revitalizačním kontextuálním duchu v díle architektů jako R. Venturi, Ch. Moore, L. Krier, J. Stirling, Ch. Jencks. U nás zřejmě nejvíce do diskuze o chápání města v jeho kontextu přispěla A. Šrámková. Vyjímečně čistou organickou linii v té době drží Fin R. Pietilä a vernakulární pozici mistrovsky hájí Maďar I. Makovecz.

 
Současnost
V Nové době dochází ke zřetelné profilaci OA do 4 základních větví, které se navzájem inspirují či v jednotlivých extrémech spolu naopak nesmlouvavě soupeří. Jedná se o:
 
1. REVITALIZACE - ctí genius loci, kontext a tradici
2. BIOARCHITEKTURA - naturalistická a expresivní
3. EKOARCHITEKTURA - minimalizuje ekologické a energetické zátěže
4. BLOBY - spojují moderní technologie a přírodu do paradoxního celku
 
Čtyři větve Nové organické architektury (NOA) se pokusím v budoucnu postupně blíže charakterizovat v samostatných kapitolách volně navazujících na seriál „Ismy v poválečné architektuře“, který jsem psal v roce 2007 pro Lidové noviny.
 
 

5.4. 2010, Praha

Zdroje vyobrazení:
Mickey Muennig
Javier Senosiain 
Michael Reynolds - Earthship
Jan Kaplický - Future Systems