Třetí přednáška z cyklu „Středy na AVU“

... Henriety Moravčíkové a Zdeňka Hölzela si můžete pustit na tomto odkaze:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/210251000070004-stredy -na-avu/

...jen bych ale chtěl vzpomenout fenomén, o kterém se pan Švácha vůbec v souvislosti s postmodernou nezmínil a přitom jej (fenomén) považuji za klíčový, základní programový prvek postmoderního hnutí. Tím fenoménem je nový pohled na město. Postmoderna podle mě nevznikla jako kritická reakce na moderní architekturu, tu postmoderna nikdy zcela neodmítla, ale byla reakcí na moderní město! Město, které sice vyhovuje všem současným technologickým, hygienickým a sociálním požadavkům, ale také město, které je k člověku a jeho individualitě poměrně cizí. Asi nemusím představovat dodnes populární "učebnice", jak tvořit postmoderní město od Kevina Lynche nebo Leona Kriera. Když zajdu do krajnosti, tak postmodernu podle mě ani příliš nezajímá samotný dům a jeho jazyk, jak říká Švácha, ale spíš to, co dům přináší svému prostředí a jakou má městotvornou schopnost. To považuju za základní přínos postmoderny a je to také jeden z mála produktů postmoderny, který je stále velmi aktuální. Postmoderna zavrhla (někdy až příliš rezolutně) moderní město a snažila se hledat alternativu. Samozřejmě nemohla čerpat odjinud než z historie - tradičního města, ať už klasického anebo středověkého. S tím také souvisí "automatické" přejímání historické architektury, protože jak říkám, samotná architektura nebyla pro postmodernu tolik důležitá jako to, jak se uplatňuje ve městě. Časem si samozřejmě našla určitá východiska jako je Šváchou jmenovaná "nová materialita", ze které vzešel minimalismus, ale ty nosné - městotvorné - myšlenky přetrvávají dodnes.

Pěkná přednáška, popisovala přerod z Postmoderny do Nové moderny tak nějak zevnitř, únavou z vtipných historických citací, k oproštění a zmateriálizování. Byl naznačen význam duchovnosti ve vyznění materiálu jako hmoty. Ta Nová duchovnost mi přijde to hlavní z přednášky, co nahradilo eklektickou hravost hlavně americké postmoderny, ale to, co evropská postmoderna přinesla jako hlavní plus, jak Thomasi přesně píšete, návrat k tradičnímu městu a k tradičnímu domu se střechou s okny a vchodem z normální ulice, tady vylila neomoderna postmodernu jako pověstnou vaničku i s dítětem. Ale pozor, Nový urbanismus tradiční město ctí se všim všudy. Nová doba po 89. prostě není jen Nová moderna a minimalismus, ale i Nový urbanismus, ekoarchitektura, Nová organická architektura a revitalizace brownfields, starých čtvrtí a moderních sídlišť, což se v našich médiích ve stínu developerské Nové moderny zásadně asi nevědomky zapomíná.

postmoderního urbanismu? Jistě areál Hvězda na Petřinách, jiné neznám. Zahušťování sídlišť mi jinak přijde jako zvrácená myšlenka vzhledem k poměru hustoty osídlení a zastavěné plochy.

Jak psal pan Vích, dědictvím postmoderny je obecně nový způsob zacházení s městským prostorem, nehledejte v tom urbanismus s postmoderními výrazovými prostředky, jde spíš o princip. V tomto ohledu můžeme za dědictví postmoderny považovat snad všechny nové městské prostory po roce 90 (ale i mnohá sídliště z 80.let jsou založena na poznatcích nového přístupu k tvorbě města). Pro příklad si vemte takový Anděl - i když nemusíme souhlasit s jeho výslednou podobou, tak právě na této obnovené části města je vidět výrazný rozdíl v přístupu narozdíl od moderních vizí, které většinou chtěly vše staré a nevyhovující nahradit novou strukturou...Kdybyste modernímu urbanistovi řekl dnes módní slovo "revitalizace", otřásl by se hrůzou...

www.weymouth-pictures.co.uk/dor/dor/pou/pic_poundbury.htm
Léon Krier - Poundbury, to je taková vzorová tradiční výstavba Nového urbanismu snažící se vyvažovat Novou modernu do normality. Oproti postmoderním 70. a 80. létům u Kriera ubylo historizujících citací, čímž tradiční "tělo" města posílilo na archetyp.