Rozhovor s Javierem Artadi

Vložil
Romana Fukalová
18.12.2012 00:05
Javier Artadi

Peruánský architekt Javier Artadi si po své přednášce v rámci Prague Architecture Week 2012 našel chvilku, aby v prostorách NTK  odpověděl archiwebu na pár otázek.

Dobrý den, předem děkuji za Váš čas na naše otázky.  Dovolím si začít poněkud ze široka, co pro Vás znamená tvořit architekturu?
Výborná otázka. Myslím, že architektura je způsob, jak něco změnit. Chci tím říct, že architekt by měl věřit tomu, že může změnit realitu a když už ji bude měnit, určitě k lepšímu.

Je současná peruánská architektura i v dnešním globalizovaném světě něčím charakteristická? Vnímáte nějaký trend, který by se mezi architekty opakoval?

Trend přímo ne, ale peruánská architektura je možná charakteristická svým menším měřítkem a pobřežní polohou a to jí mezinárodně proslavilo. Zároveň je ale také velmi univerzální, takže v mých projektech člověk najde věci, kterým snadno rozumí kdokoliv – čtverce, přímky, kruhy. Naprosto unikátní je ale geografická poloha. Směsice těchto dvou věcí je myslím pro peruánskou architekturu charakteristická.

Evropu a USA posledních pár let postihuje tzv. ekonomická krize, která je úzce spjata se stavebním sektorem a architekturou.  Velké ateliery mají méně zakázek a ty menší se často úplně rozpouští. Zaznamenal jste v Peru nějaký nárůst zahraničních architektů? Myslíte, že i neperuánský architekt se může ve Vaší zemi prosadit?

Je pravda, že španělští architekti pracují v poslední době v Peru více. Je to dáno určitě stejným jazykem a užší vazbou Španělska na Jižní Ameriku obecně, což je dáno historií. Peru je země, která posledních 25 let není v krizi, ale to neznamená, že by to bylo takové Německo Jižní Ameriky.  Je to země, která musí ještě vyřešit mnoho problémů, např. chudobu – ta se snížila z 60% na 30%, ale před námi je ještě hodně práce. Ale zpátky k otázce. Ano, v Limě pracují i zahraniční architekti, mnoho jich nám nabízelo spolupráci na projektech, ale v Peru neexistuje prakticky veřejná zakázka. Díky různým špatným zákonům není v Peru projekt, na který by se vypsala architektonická soutěž. Tudíž poctiví architekti se k takovéto zakázce nedostanou, ani peruánští ani španělští ani jiní, a staví se ty nejhorší stavby, které kdy Peru vidělo.

V České republice si často architekti stěžují na zřídka vypisované arch. soutěže, v Peru je tedy situace podobná?
To co se děje v Peru má kořeny někde v devadesátých letech, kdy probíhaly mimo jiné změny v ústavě. Na celý privátní sektor to mělo velký dopad, způsobilo to neuvěřitelný ekonomický boom a tento sektor vzkvétal velkou rychlostí. Výsledkem bylo zrození střední společenské vrstvy, která dříve neexistovala. Ale to všechno zásluhou privátního sektoru, ne státu. Takže my architekti všechny projekty, které máme, jsou čistě soukromé, což s sebou nese určité limity. Zakázky jsou buď na obytné stavby nebo kancelářské budovy či obchody. Všechny veřejné stavby jako knihovny, školy apod. nejsou výsledkem naší práce. Já osobně jsem se třeba za minulý rok jedné soutěže zúčastnil, ale ta byla mezinárodní a se soukromým investorem. A ještě bych dodal, že pokud se koná soutěž v Peru v rámci privátního sektoru, jedná se vždy o uzavřenou soutěž.

Architektonické dílo je syntézou schopností architekta, kvality stavebníka a společenských podmínek. Jaké jsou právě společenské podmínky v Peru pro architekta?
Budeme-li se bavit o soukromých investorech, je zde velmi uvědomělá společnost. Stačí se podívat na počet publikací o architektuře nebo o stavebnictví. Řekl bych, že v celé Jižní Americe, ale v Peru výrazně víc řekl bych, idea něčeho moderního je velmi markantní. Společnost se vyvíjí, což s sebou aspoň v Peru nese potřebu něčeho současného, což vidím v kontrastu s USA. Tam je vše moderní až na architekturu. Američané netouží po něčem novém, moderním, čistém a jednodušším. Každopádně v Peru je společenská situace pro architekta příznivá.

V dřívějších rozhovorech jste zmínil, že jste měl během své praxe štěstí na chytré klienty. Co pro Vás tento pojem znamená? Jaký je pro Vás jako pro architekta ideální klient?
Myslím, že ideální klient je ten, který je natolik chytrý a inteligentní, že druhému věří a uvědomuje si, že nemůže vědět všechno. Musí existovat důvěra mezi investorem a architektem a musím říct, že téměř všechny projekty jsem měl to štěstí, že mi klienti řekli, CO a já je doplnil tím JAK. To je pak ideální spolupráce. Pokud investor ví CO i JAK pouští se na tenký led. Klient by měl být poučen, proč to a ono a ne naopak. To je součást architektovy práce.

Ve Vaší tvorbě dáváte velký důraz na koncept, je Vaším cílem, aby byl ve výsledku jasně čitelný nebo má pro Vás důležitost spíše v rámci procesu navrhování?
Oboje, záleží na konkrétním projektu. Pro mě je architektura výsledkem konceptu. Tvary, prostory a to všechno by neexistovaly, kdybych předtím neuvažoval nad konceptem, což ještě není přímo architektura. Například při navrhování veřejného prostoru v Limě, kdy jsem studoval lidské chování, se jednalo o dosti abstraktní projekt. Byla to čistá geometrie ve veřejném městském prostoru, který měl být pro lidi. Projekty jsou jako přístroje, které odhalují to dané místo a říkají o něm něco lidem. Já při hledání konceptu vycházím vždy z něčeho zásadního a nepostradatelného.

Ve Vašich dílech je čitelná obliba abstraktních geometrických tvarů, čistých linií a základních materiálů. Tvorba jakých architektů na Vás měla/má největší vliv?
Nikdo konkrétní mě neovlivnil, určitě ne. Jediné, co mě ovlivňuje, jsou lokální věci jako mořské vlny, kde pořád surfuju a moře, které je studené a jedinečné. Také věci kolem nás, které nás ovlivňují všechny, jako třeba modrý džíny, které všichni nosíme nebo iPhone, který všichni používáme. Takže ten vliv se u mě skládá ze dvou částí, z té individuální a z té globální současného světa.

Jste i profesorem na VŠ, a proto zabrousím na akademickou půdu. Někteří architekti pochybují o tom, zdali existuje pojem jako architektonická teorie a pokud ano, je-li v něčem potřebná. Myslíte, že předměty jako Arch. kompozice, Estetika atp. mají pro studenty nějaký přínos, anebo se dá vše naučit z praxe?

Pokud se mě ptáte na mojí vlastní zkušenost, myslím, že architekt je architektem už nějak od dětství. Hraje si třeba s Legem atp. Myslím, že aby samotná tvořivost měla nějaký smysl, je potřeba naučit mysl pracovat s nápady. Co architekt vytvoří, by mělo mít nějaké mantinely a ne si myslet, že je talentovaný genius, který může dělat cokoliv – takových případů je ale také dost a myslím, že to není ta správná cesta. Podle mého názoru je architektura intelektuální obor a budoucí architekt by tudíž měl hodně číst i díla z jiných oborů jako filozofie, estetika atp. aby se tím pravým intelektuálem stal.  Vytrénuje si tak mozek, aby přemýšlel, a potom může tvořit, ale musí to mít nějaký smysl. Teorie je hodně důležitá, ale je to spíše taková osobní mise každého ji poznat a pochopit. Neznamená to však jenom studovat a mít dobré známky na Univerzitě. Je rozdíl mezi pojmy studovat a vědět. Já jsem byl vždycky velmi špatný student a jsem i špatný profesor, pořád chodím pozdě (smích). Svým studentům doporučuji, aby četli cokoliv, co se jim dostane pod ruku. 

Letos uplyne 90 let od navázání diplomatických styků Republiky Peru s Českou/Československou republikou. Vidíte zde v Praze nějakou podobnost s peruánskou resp. limskou architekturou nebo jsou to naprosto dvě odlišná města?

Ne ne, odlišný je západní svět od východního, jako např. Praha a Dubaj, kde jsem byl v loňském roce. To je něco naprosto jiného. A je to dáno kompletně jinou strukturou života, společnosti. Ať už se jedná o náboženství, politiku, ekonomiku, prostě všechno. Na západě máme všichni podobný způsob myšlení, proto se teď my dva můžeme bavit o architektuře, zítra o náboženství atd. Ve východním světě je naprosto odlišný způsob přemýšlení nad těmito tématy. Peru byla španělskou kolonií, a ačkoliv jih Španělska byl po nějaký čas obýván Araby, jsme jednoduše západní civilizací. V Peru jsou pochopitelně drobné odlišnosti dány historií před několika sty lety, různé původní národy, typická místní topografie, ale jsme západní civilizací a máme mnoho společného.

Děkuji za rozhovor.
0 komentářů
přidat komentář

Související články