Jak jsem pochválil kolegu aneb o jedné špatné zvyklosti starší generace

Vložil
Antonín Novák
01.11.2006 19:50
"Ten barák je fakt nádhernej!" popisoval jsem své starší kolegyni rodinný dům jednoho renomovaného brněnského architekta.
"A dokonce jsem jeho autorovi napsal, že se mi ten dům líbí natolik, že bych v něm i rád bydlel," vygradoval jsem svoje nadšené vyprávění.
"No to ale nemůžeš! To budou všichni považovat za provokaci! Na to není naše generace zvyklá, aby někdo někoho z kolegů chválil," zchladila mé nadšení kolegyně rázně. Zarazilo mě to. Všiml jsem si tohoto jevu, ale považoval jsem to spíše za vlastnosti jedinců, nikoli za zvyklost celé generace. Ale nedalo se už jinak, dopis byl odeslán. A tak jsem jenom čekal, co se bude dít. Kolegyně měla ovšem pravdu. Nedělo se vůbec nic. Uznávaný architekt se mi nikdy ani slůvkem o mé pochvale nezmínil a mírně nekolegiálně se mne snažil vyšachovat z první zakázky, o kterou jsme oba usilovali.
Od té doby sleduji pečlivě  pochvalné maily, které nám čas od času přijdou z našich www stránek. Zvláště pečlivě pak zkoumám, kdo jsou jejich autoři. Výsledek mého pátrání je velmi povzbuzující. Prakticky ve všech případech se jedná o studenty, nebo absolventy těsně po dokončení školy. Všem odpovídáme, a s některými jsme se i setkali.
Zdá se tedy, že mladší generace tuto zvyklost starších kolegů vůbec nezná.  A já jim ji v žádném případě prozradit nehodlám. Raději se tvářím, že o ní sám nevím. A pochvalné dopisy píšu dál.
1 komentář
přidat komentář
Předmět
Autor
Datum
Chvalim
Karel
13.01.07 02:37
zobrazit všechny komentáře