Ve sloupku je mnoho myšlenek. Snad bych chtěl přidat důležitou věc: architektura je tvorba prostoru tak jak mu rozumíte, tedy prostoru výtvarného, třídimenzionálního; ale architektura je také tvorba sociálního prostoru ! Nelze se donekonečna zaobírat pouze estetikou. Architekt má obrovskou moc a zodpovědnost vůči společnosti, protože vytváří prostředí člověka, jeho každodenní prostor. Dostávám se tak i k plánování (územnímu) měst nebo čehokoliv mimo samotnou budovu, kterou architekt navrhuje. Architektura pokračuje i za prostorem. je důležitá synergie obou těchto prostředí. Není dle mého názoru možné, aby se architektura omezila jen na budovu a vně budovy začalo územní plánování, které se architekta již netýká. Tak je to dnes ve většině českých měst. Abstraktní územní plány, které hýří vybarvičkovanými plochami (člověk by z toho blil) a věnují se apriori velkorysým dopravním řešením tvoří velmi divná sorta exarchitektů, tzv. urbanistů, kteří v podstatě nejvíce škodí městům,architektům, celému světu. Myslím si, že územní plány jsou vesměs špatné a škodlivé. Záleží především a jenom na architektuře samotné a její kvalitě společensko sociální a výtvarné. Podívejte se na Potzdamer Platz v Berlíně, kde ruka urbanisty plánovače a regulátora blokové zástavby způsobila, že nejlepší světoví architekti vytvořili tu nejnudnější část města jakou Berlín má. Podobné sterlilita se děje v Praze na Smíchově, v Karlíně apod. Toliko ke škodlivosti urbanismu a k tomu, že zničí i sebelepší architekturu.
K "odpůrcům moderního střihu": samozřejmě souhlasím. Chci se ale podělit o zázrak, který se mi stal v jedné malé vesnici v Krušných horách, kde jsem navrhoval malý rodinný dům pro velmi osvícenou klientku. Po 6 měsíčním boji se starostkou a stavebním úřadem, diskusích a hádání o příliš moderním vzhledu a současné architektuře a následném zastrašování a vyhrožování o vypovězení smlouvy na pozemek, a téměř prohraném boji, se stalo něco neuvěřitelného: zastupitelstvo obce 5:2 odhlasovalo, že nebude do vzhledu objektu zasahovat. Ani jsem na jednání nemusel být. Nevím co se stalo, a co je k tomu přijmělo. Každopádně to nebyl první případ, který se mi stal. Jasně, vždy budeme jako architekti v menšině, ale zase bych se tolik nelitoval.
Ano, architekt má obrovskou moc, ale někdy se nechová zodpovědně a nedělá architekturu pro ostatní, ale prostřednictvím architektury se snaží někdy ukázat, jaký je machr.
Rozhodně bych nezatracoval územní plány. Rozhodně mají svůj smysl. Záleží na architektovi, jak se sním popere. Pokud má dostatek kreativity a odhodlání něco udělat, pomůže to i městu. Pokud je příliš pohodlný a nezodpovědný, budou vznikat další Potzdamer Platz.
Rozhodně nejhoší varianta, je když na radnici sedí lidé kteří nerozumí architektuře, urbanismu, umění, a jejich estetika vnímá jako nejlepší počin Disneyland a spolupracují s architekty a stavaři, kteří si nechají diktovat jak mají stavět od investorů nebo radních.
S tím se nedá nesouhlasit. Snad jen to, že své ego uplatňuje v tomto procesu kde kdo, nejen architekti. Ale také tvořitele územních plánů, kteří se ve své skromnosti snaží sami vyřešit veškeré problémy města. Dále někteří starostové, například vesničtí, kteří se s architekty nechtějí bavit ve víře, že "svoje" sídlo si nechají zkazit, a v neposlední řadě památkáři (kdyby jste viděl regulační plán a vyhlášky památkové péče ve městě Hlučín pochopíte ego památkáře). To, že na úřadech, v komisích atd. zasedají a rozhodují lidé, kteří nezodpovědně uplatňují své preference a vkus, je vážný problém. A nevím, co s tím lze dělat. Asi se shodneme na tom, že je něco shnilého ve státě českém, když o architektuře již nerozhodují klienti a architekti , ale dilentanti, kteří se dostali na pár let k moci. A také, že nejvíc toho může zkazit sám architekt.
Současný stav architektuty v jednom rádoby velkoměstě - Ústí nad Labem
Současné vedení magistrátu si zadělává na jednu velkou ostudu. (spíš několik)
1. Nákupní centrum v samém historickém jádru - stava s pochybným měřítkem vůči okolí spolu s novým náměstíčkem před kostelem (aby se šikmá věž vešla do fotoaparátu) opticky zmenšuje už tak malý kostel. Vzhled s náznaky hradeb + 2 věže - vynikající příklad prachmizerné postmoderny.
2. Nábřeží - Vynikající nápad, nebudou zde žádné výstavné domy, postavíme zde nábřežní promenádu s patrovým parkovištěm pro vedle stojící vlakové nádraží. Současně souběžnou hlavní silnici rozšíříme na 4 pruhy. Vskutku velkolepé uvítání pro cestující, kteří připlují flotilou párníků z Hamburgu.
3. Rekonstrukce vlakového nádraží město patrně přijde o poslední kouzelné místo v centru města.
4. A spousta různých drobností viz například nedávno zrekonstruovaná fontána na velice hezky zrekonstruovaném náměstí z 60-tých let. Dno z říčních valounů bylo vyměněno za nechutné dlaždice, které jdou hezky k pleti žulovým slunečním hodinám.
Vše je vizitkou stínového ministra pro místní rozvoj, pana Gandaloviče a jeho souvěrců
Tak jsem se konečně dočkal, alespoň pokusu o odpověď na prostou otázku v diskusi pod článkem "Rodinný dům Štajner". Je sice opět neuspokojivá a obligátní, avšak přesto je jí třeba ocenit. Považuji tedy za rozumné a slušné připojit svůj "dodatek".
***
Hmmmm .... dozvěděli jsme se, že architektura je jakožto disciplína (zatím nevíme čeho) formováním, výtvářením prostoru či snad prostorů.
Citace:
"Architektura je prostorová tvorba, tvorba jejíž výsledek je v prostoru, nikoliv ve tvaru jako v sochařství a nikoliv ve zvuku jako třeba v hudbě či v jazyce jako v literatuře."
Zde je to vyjádřeno podmětně a zde předmětně:
"Tedy prostory které vznikly tvorbou jsou architekturou."
Dobře. Formování, tvarování prostoru. Všimněte si: "vy-tváření" či "tvoření" – prostoru. Zde zní slovo "tvar", že ano? Mám pocit, že Vaše teze: "... nikoliv ve tvaru jako v sochařství.", jednoduše neplatí. Dle Vaší definice jde o tvar – ovšem nikoli o tvar "hmot", nýbrž tvar v jejich "otisku do" prostoru, že ano? Tak totiž může architekt prostor vůbec nějak "tvarovat" – totiž prostřednictvím "hmot", a tedy, konec konců – nezlobte se, prostřednictvím tvaru "hmot". Takže nakonec zase jde o tvary a tvarování "hmot", jež je prostředkem k "tvarování" prostoru a tedy "vy-tváření" prostorů. Jednou jsou tyto prostory vytvářeny jakožto otevřené a dotýkající se, podruhé jako "díry v sýru" – avšak vždy jako "negativní otisk hmot". Ovšem: samozřejmě, že bychom i "hmoty" mohli pochopit jako "prostory" – jistě: proč lpět na nějaké hmotnosti "hmot", že ano? Můžeme hranici mezi "hmotami" a "prostory" pochopit opět jako hranici mezi "prostory", a poté dospějeme vskutku k "formování prostoru" po výtce, čili: k jakési "konstruktivní geometrii". Hle, to je vskutku jádro Vaší definice, protože sochaře skutečně primárně nezajímá žádný "prostor", nýbrž vskutku tvaruje "hmotu" – tvaruje ji vlastníma rukama, dotýká se jí a "dává" jí "tvar". Přitom Vám "odpustíme" takové chybky jako to, že výsledek tvorby je "v" prostoru, což je problém zcela generální, a totiž: co to značí "být v" prostoru a zda to je vůbec nějaké "v", protože do důsledku vzato není prostor nějaké "něco", "v" němž by mohlo být opět nějaké další "něco", jako jsou třeba boty v papírové krabici. V kontextu Vaší definice by tak bylo lepší napsat: "… jejíž výsledek je 'z' prostoru ..." s tím, že rozumíme prostor jakožto základní "materiál" tvorby, i když bychom, na straně druhé, mohli ono "v" pochopit tak, že tvar byl architektem do prostoru "v-tisknut" zcela v souladu s antickou představou "in-formace", to jest otiskování pečetního prstenu do vosku. V tomto smyslu by pak architekt "otiskoval" tvary "do" prostoru a tím mu ho "v-tiskl".
Ale to vše ovšem není zdaleka podstatné, podstatné jsou jiné "věci". Vaše definice totiž předpokládá nějaký "prostor" jako housku na krámě. Ba co více: myslíte jako tuto pověstnou housku prostor zcela homogenní tak, aby se dal tvarovat – homogenní a zcela disponibilní, a tedy "věcný", ne-li "objektivní" – ležící před Vámi jako cosi, co je Vám k dispozici a s čím si můžete "dělat, co chcete".
Ba co více: který "prostor" myslíte? Pane Sládeček, se vší úctou, prostor je v zásadě matematický a fyzikální konstrukt (adjektivum "fyzikální" vzato od fyziky jakožto vědy, nikoli od FYZEI jakožto přirozenosti či přirozeného), a to konstrukt relativně velmi mladý, pokud si odmyslíme prostor eukleidovský, což je ovšem opět a jen metodický postulát geometrické konstrukce. Do důsledku vzato se prostor, jak ho obvykle chápeme my, vynořil až v devatenáctém století v návaznosti na konstrukci prostoru karteziánsko-newtonovskou. A tento prostor asi myslíte i Vy, že ano? No, není divu, že myslíte tento konkrétní konstrukt prostoru, protože paralelně s jeho vznikem vzniká architektura vůbec – do té "doby" totiž vůbec neexistovala stejně, jako neexistoval žádný homogenní "prostor", který by dal "tvarovat".
Hmmm… a zde je kámen úrazu: člověk nežije, natož aby jakkoli bydlel, v homogenním karteziánském prostoru. Nežije určován a definován třemi souřadnicemi na osách XYZ – člověk žije, a to vždy v "první osobě", v kvalitativní mnohosti "prostorů", které nijak nevznikají jakoukoli "tvorbou", pokud nevezmeme v potaz "tvorbu" Boží. A právě tak a jedině tak vnímala "prostor" i evropská metafyzická kultura do začátku devatenáctého století – jako souvislost kvalitativních prostorů, jež byla konstruována ve zcela odlišném kontextu, totiž kontextu konstrukce filosofické (myšlení aristotelského hlavně a po výtce, i když nikoli jen jeho). A odtud jsou všechny naše úvahy o "barokním" či "gotickém", anebo dokonce "klasickém" ve smyslu řecko-řimské antiky) "prostoru", čiré, ne-li blouznivé, anachronismy, pokud předem náležitě nevytkneme všechny potřebné "závorky" a "uvozovky".
Ovšem ani to není vše. "Prostory" tradiční (před-moderní) metafyziky jsou sice zásadně bližší přirozenému rozvrhu kvalitativních prostorů přirozené lidské existence, avšak stále (či přesněji: "už") je to zřejmá konstrukce – a tedy artefakt. V tomto artefaktu se pak pohybovali velcí stavitelé a stavebníci doby před osvícenstvím, a tedy doby před-architektonické. A co tito stavitelé a stavebníci rukou svornou dělali? No určitě nedělali to, že by "formovali prostor"! Dělali pouze to, aby v "hmotách" vyjádřili předem dané kvality předem daných prostorů, a tedy i jejích předem daných "roz-hran-ní". Stavitelé a stavebníci doby před novověké "vyslovovali"(!) předem dané (!), a nikoli, že by primárně něco "tvarovali", natož aby tím, co by tvarovali, byl nějaký homogenní "prostor". Přirozený rozvrh kvalitativních prostorů je ještě někde "daleko jinde a před", a to jak ve smyslu dějinném, tak ve smyslu ontologickém.
Dobře, shrnu to: Vaše definice je obvyklá, ne-li učebnicová, a hned z učebnic jedné určité konkrétní "víry", a to "víry" velmi mladé – "víry" osvícenské metafyziky rozumu, jež je již téměř celé století doslova mrtvá. Je to smutné. Studenti ve svých skriptech nacházejí (a učí se) zoufale tendenční muzeální "definice" a tvrzení jako "fakt" a "Pravdu", a pak jsou nuceni to na svých zkouškách opakovat. Musíme to stejně "opakovat" i my? Není to všechno jinak? Víte já se stále, ač nejsem křesťan, držím biblického: "Strom poznáš po ovoci." Definice architektury jakožto "vytváření prostoru" nám dává své "ovoce" méně než dvě století – a je to vesměs "ovoce" velmi kyselé, ne-li nejedlé či dokonce jedovaté.
A ještě poznámka: psychologie a psychologové se zcela jistě "trefili" s tím, že "prostorovou představivost" mají přirozeně jen málokteří lidé. Je to přeci naprosto pochopitelné: na co by takovou představivost měli, když homogenní prostor je artificiální konstrukt? Člověk má jakožto přirozenou jistou pre-reflexivní, vnitřně "transcendentálně" danou, analýzu a zpětnou, především hodnotící, syntézu obsahu svého zorného pole, čemuž odpovídá lidské stereoskopické vidění, které máme společné i s dalšími primáty. Tato přirozená vloha ovšem a samozřejmě není prostorovou představivostí, to jest schopností si "přesně" představovat "předměty" v jejich celistvém prostorovém rozložení a tvaru právě v onom homogenním prostoru, a to mimo a přes obvyklou přirozenou situovanost vzhledem k tomu, co si představujeme, a tedy tak, jako bychom byli vně "prostoru" představovaného předmětu, a tedy měli i daný prostor (prostor tohoto předmětu) jako svůj "rámcový" předmět. Na co by něco takového člověku přirozeně bylo? Na nic. Tato schopnost je naučená a naučitelná (je to civilizačně-kulturní produkt), což není nijak ve sporu s tím, že nám všem jde učení různých věcí různě. Jsme přeci konkrétní, vzájemně neredukovatelná, individua. Beru proto Váš odkaz na psychologii a prostorovou představivost jako argument "pro sebe" a potvrzení mnou výše řečeného. Jsou-li architekti lidé s větším "talentem" k prostorovému představování (což bych se nedivil), tak to ještě neznamená, že toto prostorové představování je meritem vloh a práce architekta stejně, jako "hudební sluch" není meritem vloh a práce hudebníka. Ovšem když jsme u té hudby: i kupříkladu po-moderní "vážná" hudba (a nakonec z většiny i ta moderní) plodí spíše směsi neposlouchatelných zvuků, jež jsou mnohem spíše výzvou našemu intelektu, než něčím "k poslechu" - je zde jistá a pozornosti hodná paralela s moderní a po-moderní architekturou. Ale to je jen taková "lehká" douška na závěr.
Zbytek s úctou vynechám .... snad se k němu dostameme jindy - v jiných souvislostech.
"Co růží zvou, zváno jinak, vonělo by stejně!" (7;- ))
Na netu je to celkem notorická věc a není za tím třeba vidět nějakou nečestnost. Kupříkladu můj nick funguje jako svého druhu obchodní značka. A ti, kdo mě opravdu dobře znají, dokážou mne podle slohu odlišit od případných vtipálků a plagiátorů. Takže, tady bych se GeoNa zastal...
...Ovšem, souhlasím, že pročíst se nemírnou délkou a určitou slohovou kostrbatostí jeho textů je opravdu práce pro mnohonásobného vraha. Sám jsem byl zpočátku na tu diskusi, která se tu rozvinula u rodinného domu v Šestajovicích, zvědavý, ale docela rychle mě to unavilo... Jdu si dát kafe! (7;- ))
Musím se přiznat, že jsem si "v hlavě" chystal i letmé kometáře na Vaše poznámky, i když teďka už "nevím".
Jistě, poslouchám se, nejdříve to tak či onak promyslím, pak zformuluji a pak si poslechnu, jak to "zni" - tak to děláme všichni, nejde jinak. Jestli se poslouchám "rád"? Záleží na tom, co při tom poslouchání slyším - slyším-li "věci", které slyším nerad, pak se poslouchám nerad.
Můj příspěvek je tak dlouhý, jak je potřeba - a dovolím si, v případě svého textu, rozhodnout, jaká tato potřeba je.
Je-li nad Vaše schopnosti můj příspěvek přečíst a porozumět mu, pak je mi to líto, ale je napsán tak srozumitelně a v takové délce, jak jen"věc" dovolí - a "věc" je to, co sledujeme především. Jinak by to bylo vskutku "k ničemu".
Představovat se takto "veřejně" nebudu - zde jde "o věc" a mluvím "k věci", a tudíž je má skutečná identita naprosto irelevantní. Má zástupná identita je stabilní, hledím si její "pověsti" a podepřená e-mailovým kontaktem - a to zcela postačuje. Pokud jde o osobní obeznámenost, tak mohu říci, že máme společné "známé", takže jestli se někdy zcela náhodou setkáme v tomtéž "prostoru", tak se k Vám přihlásím a doufám, že se dobře pobavíme.
přemejšlet jak napsat složitou věc jednoduše je těžký, ale výsledek je vždycky ku prospěchu "věci".
zkouším to stále - funguje to.
mimochodem: stejný proces jako vymyslet architekturu
Určitě - snaha o co nejjednoduší, a přitom přesnou, formulaci je chvályhodná a věci prospěšná - a i já se jí, i když neúspěšně, držím. Ale "věci", o kterých zde mluvíme, jsou tak rozložité a složité (a také mystifikované), že taková formulace je v tomto případě pochopitelně úkolem a zadáním - a myslím, že určitě společným, protože jde o snažení přesahující síly kohokoli z nás.
...GeoN správně konstatuje že matematický prostor je něco docela odlišného od prostoru architektonického. Mluví zde o "metafyzice"... Já se nebudu do takových hloubek pouštět. Jen konstatuji, že to ve svém vynikajícím doslovu ke knize Gergese Ragona "Kde budeme bydlet zítra" napsal v šedesátých letech Dalibor Veselý, který dnes vyučuje teorii architektury v Cambridge. (Tento textík vřele doporučuji!)
Veselý v tom článku upozornil tehdejší radikální zastánce moderny, že životní prostor není totéž co karteziánský souřadný systém a vysvětlil, proč tomu tak je. Potud tedy s Geonem souhlasím a připadá mi to jako rozumné stanovisko. Nicméně architektura (ve smyslu "stavba") má od produktů jiných uměn podstatnou odlišnost - a to je její HMOTNÁ a PRAKTICKÁ povaha. Nerozumím tak docela tomu, proč se GeoN brání slovnímu obratu "formování prostoru".
Vždyť co jiného musí v konečném důsledku architekt/stravitel učinit, než vymezit ve světě prostory pro lidský život?! Vzájemně je prostřednictvím "formování hmot" rozlišit na blízké a vzdálené, intimní a otevřené, posvátné a profánní, důležité a podružné... To vše - světe div se (!) - pomocí HMOTY. Pro účel naší debaty snad nemá valný smysl hádka o to, zda tak architekt ohraničuje prostor, jenž si sám stvořil, nebo jestli pouze ohraničí ten, který zde je již dříve přítomen - jakýsi "metafyziky existující prostor". To je spíš problém filosofický - nebo snad dokonce teologický. Ale skutečné navrhování, tedy PRAXIS, to ovlivňuje po mém soudu dost málo. Je krajně nepravděpodobné, že by se takovými úvahami stavitelé v minulosti příliš zdržovali. Ostatně, existence komplexních a velmi prodrobných vzorníků (handbuchů), které shrnovaly řemeslné i umělecké poznatky předchozích stavitelských generací, spíše svědčí o tom, že stavitelé předmoderních časů bývali lidé velice praktičtí - ikdyž slavné výjiky praktikujících teoretiků mezi nimi jistě exitují.
Metafyzika není žádná hloubka už vůbec není odtažitou či "nepraktickou". V jejích, dnes již posmrtných, produktech každodenně žijeme a užíváme jejích zcela "praktických" plodů. Těžší je ovšem již porozumět, jak taková metafyzika, která koneckonců není ničím jiným, než další lidskou věcí, "funguje" - to je "věc" další.
Významné diferenci přirozenému "prostoru" života a reflexivních konstrukcí jakékoli provenience (a tedy i vlastních konstrukcí metafyzických) se filosofie velmi vážně zabývá již nejméně celé století - z úcty a respektu zmíním alespoň Edmunda Husserla: "Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie", napsáno 1935-37. Bohužel filosofii téměř nikdo, už velmi dlouho, neposlouchá.
"Nerozumím tak docela tomu, proč se GeoN brání slovnímu obratu 'formování prostoru'."
Proč se bráním? No jednoduše proto, že to sebou nese významné metodická určení. Nijak se nebráním tomu, že se architektura zabývá "hmotami", i když tento výraz je vskutku, alespoň pro mě, děsivý. Ale důležité je uvědomit si, co těmito hmotami děláme: zda ony prostory skutečně tvoříme a vytváříme v onom "materiálu" homogenního prostoru (jenž máme konstruktivně před-připravený, před-konstruovaný), anebo zda pouze "vyslovujeme", "vytahujeme" či "z-tvárňujeme", chcete-li, cosi, co je předchůdně dané. To je fatální rozdíl a obojí jednoduše není možné sloučit, protože jedno jde proti druhému. A rozhodnutí mezi těmito možnostmi není nijak relevantní pro filosofii či theologii (proč pro theologii - bůh si vskutku tvoří, jak chce, a to doslova z ničeho), nýbrž právě a především pro architekturu.
Proč? No protože jde právě o rozdíl mezi metodou "zraku" a "vidění" (prostorové představivosti) a metodou "sluchu" a "naslouchání" - a tedy i vzájemné priority těchto metod. Nasloucháme nejdříve všem zúčastněným hlasům tak, abychom vyhověli všem často na první pohled neslučitelným potřebám a nárokům, anebo nejdříve "vidíme" svou "představu", kterou se pak snažíme "zasadit na místo"? Co je po nás primární a určující? Co musí ustoupit, dojde-li ke střetu? "Slyšení" je metaforou myšlení obklopujícího "kruhu", "vidění" je jinotajem agresivního "vstupu do místa", které nikdy není ani homogenní, a tudíž je ho homogenní vždy třeba "udělat". To jsou významné a velmi vážné věci - a to zcela "praktické".
A staré stavitele bych sem zatím opravdu "netahal". Ti žili ve "světě", který si my již ani nedokážeme "představit" - ve "světě" plném významů a smyslů a jejich technické a praktické dovednosti tyto předchůdně významy a smysly vždy respektovaly a "dýchaly" spolu s nimi. Stačí si udělat procházku po pražské gotice a je lehko k zaslechnutí, jak se významy stále opakují a jen zvolna se proměňují v toku času. TECHÉ, a to zcela jistě mistrné, bylo to, co bezvýhradně sloužilo "předchůdnému", a v tom byla jeho nejvyšší ctižádost.
Mám dojem, že si vlastně ani nijak zvlášť neprotiřečíme. Docela rozumím tomu, jak jste rozlišením slov "naslouchání" a "vidění" uchopil tu dualitu mezi architekturou, která pracuje se smyslem pro kontext a nějakým "jurodivým" vizionářstvím. To se mi opravdu jako popis problému líbí!
Tohle je ovšem v oboru celkem známá věc a trvá docela dlouho - minimálně osvícenstvím počínaje.
Zkrátka, někdo to má raději tak a jiný to provozuje naopak - samozřejmě s celou škálou přechodů; krajní polohy v jejich krystalické čistotě byste hledal dost těžko. Kdybych to měl personifikovat, tak "kontextualisty" byste našel nejspíš v řadách postmodernistů - extrémním nositelem takových přístupů by byl kupříkladu Leon Krier. Ačkoliv i u něho by bylo lze mít výhrady. Jeho zaujetí architekturou antických forem je totiž tak důkladné, že ji aplikuje i tam, kde je doslova MIMO kontext.
Naproti tomu nesmlouvavé vizionáře by mohl reprezentovat Jan Kaplický. I u něho byste však mohl shledat, že plody jeho "vidění" si naopak někdy velmi dobře rozumějí s místem a...chcete-li...s jeho "metafyzikou". Lépe, než jak by snad naznačovala odvážná volba přístupů, forem a materiálů...
...Nic...běžím... Zas někdy jindy "začneme pokračovat" (7;- ))
istě, co jiného než osvícenství. Ale věc je složitější - osvícenství je vyústěním celé evropské tradice. Nejde o směsi metod v celém spektru - ony metody práce architektů jsou až druhotná vrstva, kterou jsem rozvedl, abychom měli možnost si porozumět.
Kontextualisté a post-moderna? Jistě, jak jinak. Ale post-moderna je významný, možná od dob Thaletových nevýznamnější, čin uvnitř evropské kultury. To není jed tak nějaký další "styl" mezi "styly" - uvědomuje si to architektura a architekti? Post-moderna říká: "Svět není Jedno." - a to je tak významné, že to není možné oslyšet. Je to vážná výzva, kterou je velmi těžko "naplnit". Takže stále platí otázka: "Co je to architektura?" - dnes po post-moderní výzvě. Mám pocit, že právě po této výzvě a díky ní se architektura může konečně ustavit a reflektovat se - pokud se toho, ovšem, smysluplně chopí nějací architekti.
Pokud by se architektury chápali architekti smysluplně, tak jak píšete... Řemeslo braň se..
P.S.: vraťte se se svými úvahami na Vaše stránky a nepište na archiweb, nedá se to číst, předem díky..MF
Kdybych Vás neoslovoval jménem, muslel bych Vás oslovovat: "Hej Vy", v čemž mi slušné vychování a respekt k osobně neznámému člověku brání. Skutečnost, že mě urážíte a tykáte, ještě neznamená, že se tím cokoli změní - nezmění se ani to, že mám ve zvyku se chovat slušně (a to i vpřípadě, že mi za opačné chování nic nehrozí), což evidentně Vaší zvyklostí není, a nezmění ani to, že Váš článek je hloupý, nevzdělaný tak, že by s ním ani běžný gymnazista nemohl uspět. Co dodat? Ani nevím. Snad jen to, že slova "tvorba", "tvar", "vy-tváření", "tvář", ale i "vzhled" jsou si velmi blízké a mají stejný pojmový zdroj (MORFÉ,EIDOS,ÚSIÁ), ze kterého jim předchůdně rozumíme -
Když jistý člověk můj blog bez dotazu zveřejnil, tak jsem zde napsal, že jde o blog soukromý či polosoukromý. Má to samozřejmě své důvody: to, co obsahuje, opravdu není a nemá být "pro každého". Pokud tedy nejste schope přečíst, nerozumíte či rozumět nechcete, pak jste přesně ten, komu tento blog určen není, a tudíž je zcela zbytečné, abyste mi to sděloval.
Jistě: už aby se alespoň nějaký architekt odvážil s tímhle zoufalstvím něco dělat - i když by to byla téměř marná snaha. Produkty Vašeho "řemesla" jsme, "my ne-architekti", pronásledováni dnes a denně, přičemž se omlouvám všem architektům, kteří nechtějí být jen takovými "řemeslníky".
Omaha, go home !!!
Proboha kolik vás v té Omaze ještě je? "Syndrom Ross Hedvicek", který je chytrý jako rádio, protože se na nás dívá z Ameriky. Když jsem si na Google Earth zjistil, z jaké urbanistické struktury nás čtete, tak se nedivím, že voláte po jiné architektuře... Snad se nám to tu nerozmůže, ta vaše soap opera...
Existují velmi zodpovědné interpretace (kupříkladu samotný Lyotard, Wolfgang Welsh a částečně i náš a stále skvělý Václav Bělohradský), že post-moderna je jenom extrapolací určitých "esoterických" momentů moderny. A já se k tomuto mínění rovněž kloním. Asi Vás mate to, že jsem použil výraz "po moderní" (možná i "po-moderní", ale nejsem si toho vědom - spíše ne či zcela náhodně), a nikoli "post-moderní" - ale je to záměrné, právě vzhledem k výše zmíněné interpretaci. Řekneme-li, s tímto ohledem, "po moderní", tak se tím vyhrazujeme k moderně i s jejím post-moderním rezultátem - a to včetně. Tím se sice ocitáme ve velmi "podivné" a neprozkoumané krajině, ale tato krajina je vskutku naší současností.
I Vy chudáku....A že my neGeoNi jsme nuceni Vaše vejšplechty číst u každého sloupku, to je Vám jedno?? Vraťte se na svůj blok a tam špechtěte, jak chcete..Očividně se je nikomu nechce číst, tak se snažíte nějaké to moudro upustit na arciweb.. Prosím, už ne..Díky MF
V prvním případě jde o jakousi, veselou či vážnější, hru o to, kdo tomu druhému zanadává "lépe" či originálněji - pak se všichni kolem baví a svým ohlasem rozhodují o tom, kdo ve hře vítězí. Tento případ je k vidění u dětí nebo třeba při "kamarádském posezení" v hospodě a vskutku jde zpravidla jen o zábavu, byť "jednodušší".
Druhý případ je již závažnější. Zde jde zpravidla o záměrnou provokaci s cílem dosáhnou nějakého intenzivnějšího konfliktu - zpravidla fyzického - a už to moc zábava není, a to ani pro nezainteresované pozorovatele. Nadávající bývá agresivní primitiv různého tvaru a podoby, který k fyzickému konfliktu zřetelně míří - a je to také to jediné, o co mu nakonec běží. Konec konců to všichni známe "ze života".
Takže: vyberte si, do jakého případu Vaše zcela nenápadité nadávání patří. Ani jedna z možnosti však rozhodně není lichotivá, za což ovšem určitě nemohu.
Vyzývám Geona, zloděje, aby ze svých stránek odstranil fotografie, které ukradl na archiwebu. Geone, začínáte se chovat jako komunista. Nebo už jsme v době, kdy je "všechno všech"?
Už jsem Vám zajisté sdělil, že pokud jim ilustrativní zobrazení jimi pořízených fotografií na zcela nekomerčním webovém blogu z jakéhokoli důvodu vadí, pak budu respektovat jejich autorská (zde neplést s právy vlastnickými) práva a fotografie odstraním. Pokud se bmp (zdrojově) náhled vůbec dá označit jako fotografie - což nedá. Pokud bych se měl dopustit nějaké "krádeže", jak říkáte, pak by musel "ukradnout" kvalitní, copyrightovanou tiskovou fotografii, v příslušném formátu a příslušném rozlišení - jistě: takové fotografie se vskutku prodávají (od 2$ výše) i na webu (navštivte třeba AdobeBridge - fotografie Vaší kvality jsou tam zadarmo, jako nakonec všude). Doufám, že jste rozuměl. Opakuji: pokud si to AUTOŘI budou přát, pak jejich AUTORSKÁ práva budu respektovat stejně, jako bych si to přál já sám.
Takže ještě jednou pro ty, kteří jsou zloději: Jde o to, že jste z našich stránek odcizil fotografie a použil je na svém webu. Je jedno, jestli má ta fotka 72dpi nebo 600dpi. Prostě a sprostě jste si je od nás ukradl. My nejsme freewarová databanka fotek a vy jste zloděj. Pokud umíte skrolovat stránkou v prohlížeči, tak dole v zápatí máte bílé na černém, že veškerý obsah archiwebu podléhá autorskému zákonu. Tak šup šup a ty krásné fotky vedle vašeho [píp] textu odstraňte.
Jane vykašlete se na to. G chce za každou cenu komunikovat ,vybírá si co se mu hodí , překroutí si obsah původního textu tak aby na něm mohl vystavět své úvahy a nakonec se pochválí za slušné chování. Mimochodem já jsem pro změnu na my jane našel fotografii rajhradu na niž má autorská práva Libor Stavjaník ,budu mu muset dát vědět, ten je na ně jako ras.
Už dost prosím... GeoNe, čekejte prosím raději na svém blogu na to, až pude náhodou kolem někdo, komu také estetika nacismu není nesympatická (omlouvám se za vytrhávání z kontextu, ale mi nesympatická je a dále Váš blog číst nebudu) a s ním si pak komunikujte dle libosti... Vaše čím dál zbytečnější komentáře případně reakce na ně celé redakci úspěšně již několik dnů zahlcují mail. Zkuste se omlouvat Petrovi Hamplovi třeba raději emailem, nebo nás ušetřete Vašich názorů na naší "databázi obrázků". Ve vašem případě se musím uchýlit k demarketingu - prosím, nečtěte nás! My Vás taky nebudeme...
ja se nestiham divit a smat tomu, co tady vzniklo... naprosto neplodna diskuse, jen si tady nekdo verejne onanuje se svym egem a pod zaminkou nespokojenosti tu nachazi uspokojeni jeste vetsi. myslim si, ze by po tak dlouhe dobe bylo vhodne opusit tema architektury a jit se zabyvat tematem jinym na jiny web.
Můj mail žádné rozelené reakce neobsahuje, i když je od začátku k dispozici - naopak. Chápu, že jsem "naštval" Vašeho šéfredaktora - a to zcela věcně a neosobně, ale za to, že se zde rozpoutala nesmyslná hádka, plná osobních a zcela zbytečných útoků (nikoli z mé strany), nemohu já. Naopak, přes všechno urážení a proskribování jsem se snažil udržet velmi slušný tón. Nebýt arogance pana Kratochvíla, tak by tato situace vůbec nevnikla. Můj blog opravdu číst nemusíte - nenabízel jsem Vám ho, a ani k tomu není určen. Vskutku vytrháváte z kontextu a Vaši omluvu přijímám. Z druhé strany si budu číst, co chci a potřebuji - to se na mě nezlobte. To je vše.
Jednak jsem nenadával, až budu nadávat, tak to poznáte.. A mám pocit, že asi nic jiného než fyzický kontakt na Vás nezabere.... Kolikrát jsem Vás v rámci slušnosti prosil o opuštění archiwebu??
Zajímavá polemika nad smyslem svého poslání na této planetě, každopádně architekt bude člověkem s prostorovou představivostí a schopností vytvořit prostor k pobytu dalších lidí, což je schopnost, kterou každý nemá, nicméně v osvojení si této schopnosti jistě sehrává svou roli výuka (vzdělávání), či lépe řečeno zkušenost se stavěním (procesu od představy k její realizaci a jejího osvědčení užíváním), kterou si ovšem každý, byť architekt, rovněž osvojuje odlišným a jedinečným způsobem.
Presto ze jste v debate jedinny,ktery se zabyval tematem "Co je architektura",musim rict,ze s Vami v podstate souhlasim.Diskuze na toto tema by byla jiste zajimava,ale bohuzel.
Architektura, to jsou ty věci, který dělaj architekti s prostorem a hmotou. Hmota, to je energie. Prostor, to je absence hmoty, tedy absence energie. A co z toho plyne? Že architekturu by měli dělat jaderný fyzici.
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
K "odpůrcům moderního střihu": samozřejmě souhlasím. Chci se ale podělit o zázrak, který se mi stal v jedné malé vesnici v Krušných horách, kde jsem navrhoval malý rodinný dům pro velmi osvícenou klientku. Po 6 měsíčním boji se starostkou a stavebním úřadem, diskusích a hádání o příliš moderním vzhledu a současné architektuře a následném zastrašování a vyhrožování o vypovězení smlouvy na pozemek, a téměř prohraném boji, se stalo něco neuvěřitelného: zastupitelstvo obce 5:2 odhlasovalo, že nebude do vzhledu objektu zasahovat. Ani jsem na jednání nemusel být. Nevím co se stalo, a co je k tomu přijmělo. Každopádně to nebyl první případ, který se mi stal. Jasně, vždy budeme jako architekti v menšině, ale zase bych se tolik nelitoval.
Rozhodně bych nezatracoval územní plány. Rozhodně mají svůj smysl. Záleží na architektovi, jak se sním popere. Pokud má dostatek kreativity a odhodlání něco udělat, pomůže to i městu. Pokud je příliš pohodlný a nezodpovědný, budou vznikat další Potzdamer Platz.
Rozhodně nejhoší varianta, je když na radnici sedí lidé kteří nerozumí architektuře, urbanismu, umění, a jejich estetika vnímá jako nejlepší počin Disneyland a spolupracují s architekty a stavaři, kteří si nechají diktovat jak mají stavět od investorů nebo radních.
Současné vedení magistrátu si zadělává na jednu velkou ostudu. (spíš několik)
1. Nákupní centrum v samém historickém jádru - stava s pochybným měřítkem vůči okolí spolu s novým náměstíčkem před kostelem (aby se šikmá věž vešla do fotoaparátu) opticky zmenšuje už tak malý kostel. Vzhled s náznaky hradeb + 2 věže - vynikající příklad prachmizerné postmoderny.
2. Nábřeží - Vynikající nápad, nebudou zde žádné výstavné domy, postavíme zde nábřežní promenádu s patrovým parkovištěm pro vedle stojící vlakové nádraží. Současně souběžnou hlavní silnici rozšíříme na 4 pruhy. Vskutku velkolepé uvítání pro cestující, kteří připlují flotilou párníků z Hamburgu.
3. Rekonstrukce vlakového nádraží město patrně přijde o poslední kouzelné místo v centru města.
4. A spousta různých drobností viz například nedávno zrekonstruovaná fontána na velice hezky zrekonstruovaném náměstí z 60-tých let. Dno z říčních valounů bylo vyměněno za nechutné dlaždice, které jdou hezky k pleti žulovým slunečním hodinám.
Vše je vizitkou stínového ministra pro místní rozvoj, pana Gandaloviče a jeho souvěrců
no nic.....
***
Hmmmm .... dozvěděli jsme se, že architektura je jakožto disciplína (zatím nevíme čeho) formováním, výtvářením prostoru či snad prostorů.
Citace:
"Architektura je prostorová tvorba, tvorba jejíž výsledek je v prostoru, nikoliv ve tvaru jako v sochařství a nikoliv ve zvuku jako třeba v hudbě či v jazyce jako v literatuře."
Zde je to vyjádřeno podmětně a zde předmětně:
"Tedy prostory které vznikly tvorbou jsou architekturou."
Dobře. Formování, tvarování prostoru. Všimněte si: "vy-tváření" či "tvoření" – prostoru. Zde zní slovo "tvar", že ano? Mám pocit, že Vaše teze: "... nikoliv ve tvaru jako v sochařství.", jednoduše neplatí. Dle Vaší definice jde o tvar – ovšem nikoli o tvar "hmot", nýbrž tvar v jejich "otisku do" prostoru, že ano? Tak totiž může architekt prostor vůbec nějak "tvarovat" – totiž prostřednictvím "hmot", a tedy, konec konců – nezlobte se, prostřednictvím tvaru "hmot". Takže nakonec zase jde o tvary a tvarování "hmot", jež je prostředkem k "tvarování" prostoru a tedy "vy-tváření" prostorů. Jednou jsou tyto prostory vytvářeny jakožto otevřené a dotýkající se, podruhé jako "díry v sýru" – avšak vždy jako "negativní otisk hmot". Ovšem: samozřejmě, že bychom i "hmoty" mohli pochopit jako "prostory" – jistě: proč lpět na nějaké hmotnosti "hmot", že ano? Můžeme hranici mezi "hmotami" a "prostory" pochopit opět jako hranici mezi "prostory", a poté dospějeme vskutku k "formování prostoru" po výtce, čili: k jakési "konstruktivní geometrii". Hle, to je vskutku jádro Vaší definice, protože sochaře skutečně primárně nezajímá žádný "prostor", nýbrž vskutku tvaruje "hmotu" – tvaruje ji vlastníma rukama, dotýká se jí a "dává" jí "tvar". Přitom Vám "odpustíme" takové chybky jako to, že výsledek tvorby je "v" prostoru, což je problém zcela generální, a totiž: co to značí "být v" prostoru a zda to je vůbec nějaké "v", protože do důsledku vzato není prostor nějaké "něco", "v" němž by mohlo být opět nějaké další "něco", jako jsou třeba boty v papírové krabici. V kontextu Vaší definice by tak bylo lepší napsat: "… jejíž výsledek je 'z' prostoru ..." s tím, že rozumíme prostor jakožto základní "materiál" tvorby, i když bychom, na straně druhé, mohli ono "v" pochopit tak, že tvar byl architektem do prostoru "v-tisknut" zcela v souladu s antickou představou "in-formace", to jest otiskování pečetního prstenu do vosku. V tomto smyslu by pak architekt "otiskoval" tvary "do" prostoru a tím mu ho "v-tiskl".
Ale to vše ovšem není zdaleka podstatné, podstatné jsou jiné "věci". Vaše definice totiž předpokládá nějaký "prostor" jako housku na krámě. Ba co více: myslíte jako tuto pověstnou housku prostor zcela homogenní tak, aby se dal tvarovat – homogenní a zcela disponibilní, a tedy "věcný", ne-li "objektivní" – ležící před Vámi jako cosi, co je Vám k dispozici a s čím si můžete "dělat, co chcete".
Ba co více: který "prostor" myslíte? Pane Sládeček, se vší úctou, prostor je v zásadě matematický a fyzikální konstrukt (adjektivum "fyzikální" vzato od fyziky jakožto vědy, nikoli od FYZEI jakožto přirozenosti či přirozeného), a to konstrukt relativně velmi mladý, pokud si odmyslíme prostor eukleidovský, což je ovšem opět a jen metodický postulát geometrické konstrukce. Do důsledku vzato se prostor, jak ho obvykle chápeme my, vynořil až v devatenáctém století v návaznosti na konstrukci prostoru karteziánsko-newtonovskou. A tento prostor asi myslíte i Vy, že ano? No, není divu, že myslíte tento konkrétní konstrukt prostoru, protože paralelně s jeho vznikem vzniká architektura vůbec – do té "doby" totiž vůbec neexistovala stejně, jako neexistoval žádný homogenní "prostor", který by dal "tvarovat".
Hmmm… a zde je kámen úrazu: člověk nežije, natož aby jakkoli bydlel, v homogenním karteziánském prostoru. Nežije určován a definován třemi souřadnicemi na osách XYZ – člověk žije, a to vždy v "první osobě", v kvalitativní mnohosti "prostorů", které nijak nevznikají jakoukoli "tvorbou", pokud nevezmeme v potaz "tvorbu" Boží. A právě tak a jedině tak vnímala "prostor" i evropská metafyzická kultura do začátku devatenáctého století – jako souvislost kvalitativních prostorů, jež byla konstruována ve zcela odlišném kontextu, totiž kontextu konstrukce filosofické (myšlení aristotelského hlavně a po výtce, i když nikoli jen jeho). A odtud jsou všechny naše úvahy o "barokním" či "gotickém", anebo dokonce "klasickém" ve smyslu řecko-řimské antiky) "prostoru", čiré, ne-li blouznivé, anachronismy, pokud předem náležitě nevytkneme všechny potřebné "závorky" a "uvozovky".
Ovšem ani to není vše. "Prostory" tradiční (před-moderní) metafyziky jsou sice zásadně bližší přirozenému rozvrhu kvalitativních prostorů přirozené lidské existence, avšak stále (či přesněji: "už") je to zřejmá konstrukce – a tedy artefakt. V tomto artefaktu se pak pohybovali velcí stavitelé a stavebníci doby před osvícenstvím, a tedy doby před-architektonické. A co tito stavitelé a stavebníci rukou svornou dělali? No určitě nedělali to, že by "formovali prostor"! Dělali pouze to, aby v "hmotách" vyjádřili předem dané kvality předem daných prostorů, a tedy i jejích předem daných "roz-hran-ní". Stavitelé a stavebníci doby před novověké "vyslovovali"(!) předem dané (!), a nikoli, že by primárně něco "tvarovali", natož aby tím, co by tvarovali, byl nějaký homogenní "prostor". Přirozený rozvrh kvalitativních prostorů je ještě někde "daleko jinde a před", a to jak ve smyslu dějinném, tak ve smyslu ontologickém.
Dobře, shrnu to: Vaše definice je obvyklá, ne-li učebnicová, a hned z učebnic jedné určité konkrétní "víry", a to "víry" velmi mladé – "víry" osvícenské metafyziky rozumu, jež je již téměř celé století doslova mrtvá. Je to smutné. Studenti ve svých skriptech nacházejí (a učí se) zoufale tendenční muzeální "definice" a tvrzení jako "fakt" a "Pravdu", a pak jsou nuceni to na svých zkouškách opakovat. Musíme to stejně "opakovat" i my? Není to všechno jinak? Víte já se stále, ač nejsem křesťan, držím biblického: "Strom poznáš po ovoci." Definice architektury jakožto "vytváření prostoru" nám dává své "ovoce" méně než dvě století – a je to vesměs "ovoce" velmi kyselé, ne-li nejedlé či dokonce jedovaté.
A ještě poznámka: psychologie a psychologové se zcela jistě "trefili" s tím, že "prostorovou představivost" mají přirozeně jen málokteří lidé. Je to přeci naprosto pochopitelné: na co by takovou představivost měli, když homogenní prostor je artificiální konstrukt? Člověk má jakožto přirozenou jistou pre-reflexivní, vnitřně "transcendentálně" danou, analýzu a zpětnou, především hodnotící, syntézu obsahu svého zorného pole, čemuž odpovídá lidské stereoskopické vidění, které máme společné i s dalšími primáty. Tato přirozená vloha ovšem a samozřejmě není prostorovou představivostí, to jest schopností si "přesně" představovat "předměty" v jejich celistvém prostorovém rozložení a tvaru právě v onom homogenním prostoru, a to mimo a přes obvyklou přirozenou situovanost vzhledem k tomu, co si představujeme, a tedy tak, jako bychom byli vně "prostoru" představovaného předmětu, a tedy měli i daný prostor (prostor tohoto předmětu) jako svůj "rámcový" předmět. Na co by něco takového člověku přirozeně bylo? Na nic. Tato schopnost je naučená a naučitelná (je to civilizačně-kulturní produkt), což není nijak ve sporu s tím, že nám všem jde učení různých věcí různě. Jsme přeci konkrétní, vzájemně neredukovatelná, individua. Beru proto Váš odkaz na psychologii a prostorovou představivost jako argument "pro sebe" a potvrzení mnou výše řečeného. Jsou-li architekti lidé s větším "talentem" k prostorovému představování (což bych se nedivil), tak to ještě neznamená, že toto prostorové představování je meritem vloh a práce architekta stejně, jako "hudební sluch" není meritem vloh a práce hudebníka. Ovšem když jsme u té hudby: i kupříkladu po-moderní "vážná" hudba (a nakonec z většiny i ta moderní) plodí spíše směsi neposlouchatelných zvuků, jež jsou mnohem spíše výzvou našemu intelektu, než něčím "k poslechu" - je zde jistá a pozornosti hodná paralela s moderní a po-moderní architekturou. Ale to je jen taková "lehká" douška na závěr.
Zbytek s úctou vynechám .... snad se k němu dostameme jindy - v jiných souvislostech.
Na netu je to celkem notorická věc a není za tím třeba vidět nějakou nečestnost. Kupříkladu můj nick funguje jako svého druhu obchodní značka. A ti, kdo mě opravdu dobře znají, dokážou mne podle slohu odlišit od případných vtipálků a plagiátorů. Takže, tady bych se GeoNa zastal...
...Ovšem, souhlasím, že pročíst se nemírnou délkou a určitou slohovou kostrbatostí jeho textů je opravdu práce pro mnohonásobného vraha. Sám jsem byl zpočátku na tu diskusi, která se tu rozvinula u rodinného domu v Šestajovicích, zvědavý, ale docela rychle mě to unavilo... Jdu si dát kafe! (7;- ))
Jistě, poslouchám se, nejdříve to tak či onak promyslím, pak zformuluji a pak si poslechnu, jak to "zni" - tak to děláme všichni, nejde jinak. Jestli se poslouchám "rád"? Záleží na tom, co při tom poslouchání slyším - slyším-li "věci", které slyším nerad, pak se poslouchám nerad.
Můj příspěvek je tak dlouhý, jak je potřeba - a dovolím si, v případě svého textu, rozhodnout, jaká tato potřeba je.
Je-li nad Vaše schopnosti můj příspěvek přečíst a porozumět mu, pak je mi to líto, ale je napsán tak srozumitelně a v takové délce, jak jen"věc" dovolí - a "věc" je to, co sledujeme především. Jinak by to bylo vskutku "k ničemu".
Představovat se takto "veřejně" nebudu - zde jde "o věc" a mluvím "k věci", a tudíž je má skutečná identita naprosto irelevantní. Má zástupná identita je stabilní, hledím si její "pověsti" a podepřená e-mailovým kontaktem - a to zcela postačuje. Pokud jde o osobní obeznámenost, tak mohu říci, že máme společné "známé", takže jestli se někdy zcela náhodou setkáme v tomtéž "prostoru", tak se k Vám přihlásím a doufám, že se dobře pobavíme.
S úctou, GeoN
zkouším to stále - funguje to.
mimochodem: stejný proces jako vymyslet architekturu
Veselý v tom článku upozornil tehdejší radikální zastánce moderny, že životní prostor není totéž co karteziánský souřadný systém a vysvětlil, proč tomu tak je. Potud tedy s Geonem souhlasím a připadá mi to jako rozumné stanovisko. Nicméně architektura (ve smyslu "stavba") má od produktů jiných uměn podstatnou odlišnost - a to je její HMOTNÁ a PRAKTICKÁ povaha. Nerozumím tak docela tomu, proč se GeoN brání slovnímu obratu "formování prostoru".
Vždyť co jiného musí v konečném důsledku architekt/stravitel učinit, než vymezit ve světě prostory pro lidský život?! Vzájemně je prostřednictvím "formování hmot" rozlišit na blízké a vzdálené, intimní a otevřené, posvátné a profánní, důležité a podružné... To vše - světe div se (!) - pomocí HMOTY. Pro účel naší debaty snad nemá valný smysl hádka o to, zda tak architekt ohraničuje prostor, jenž si sám stvořil, nebo jestli pouze ohraničí ten, který zde je již dříve přítomen - jakýsi "metafyziky existující prostor". To je spíš problém filosofický - nebo snad dokonce teologický. Ale skutečné navrhování, tedy PRAXIS, to ovlivňuje po mém soudu dost málo. Je krajně nepravděpodobné, že by se takovými úvahami stavitelé v minulosti příliš zdržovali. Ostatně, existence komplexních a velmi prodrobných vzorníků (handbuchů), které shrnovaly řemeslné i umělecké poznatky předchozích stavitelských generací, spíše svědčí o tom, že stavitelé předmoderních časů bývali lidé velice praktičtí - ikdyž slavné výjiky praktikujících teoretiků mezi nimi jistě exitují.
...To kafe zabralo! (7;- ))
Metafyzika není žádná hloubka už vůbec není odtažitou či "nepraktickou". V jejích, dnes již posmrtných, produktech každodenně žijeme a užíváme jejích zcela "praktických" plodů. Těžší je ovšem již porozumět, jak taková metafyzika, která koneckonců není ničím jiným, než další lidskou věcí, "funguje" - to je "věc" další.
Významné diferenci přirozenému "prostoru" života a reflexivních konstrukcí jakékoli provenience (a tedy i vlastních konstrukcí metafyzických) se filosofie velmi vážně zabývá již nejméně celé století - z úcty a respektu zmíním alespoň Edmunda Husserla: "Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie", napsáno 1935-37. Bohužel filosofii téměř nikdo, už velmi dlouho, neposlouchá.
"Nerozumím tak docela tomu, proč se GeoN brání slovnímu obratu 'formování prostoru'."
Proč se bráním? No jednoduše proto, že to sebou nese významné metodická určení. Nijak se nebráním tomu, že se architektura zabývá "hmotami", i když tento výraz je vskutku, alespoň pro mě, děsivý. Ale důležité je uvědomit si, co těmito hmotami děláme: zda ony prostory skutečně tvoříme a vytváříme v onom "materiálu" homogenního prostoru (jenž máme konstruktivně před-připravený, před-konstruovaný), anebo zda pouze "vyslovujeme", "vytahujeme" či "z-tvárňujeme", chcete-li, cosi, co je předchůdně dané. To je fatální rozdíl a obojí jednoduše není možné sloučit, protože jedno jde proti druhému. A rozhodnutí mezi těmito možnostmi není nijak relevantní pro filosofii či theologii (proč pro theologii - bůh si vskutku tvoří, jak chce, a to doslova z ničeho), nýbrž právě a především pro architekturu.
Proč? No protože jde právě o rozdíl mezi metodou "zraku" a "vidění" (prostorové představivosti) a metodou "sluchu" a "naslouchání" - a tedy i vzájemné priority těchto metod. Nasloucháme nejdříve všem zúčastněným hlasům tak, abychom vyhověli všem často na první pohled neslučitelným potřebám a nárokům, anebo nejdříve "vidíme" svou "představu", kterou se pak snažíme "zasadit na místo"? Co je po nás primární a určující? Co musí ustoupit, dojde-li ke střetu? "Slyšení" je metaforou myšlení obklopujícího "kruhu", "vidění" je jinotajem agresivního "vstupu do místa", které nikdy není ani homogenní, a tudíž je ho homogenní vždy třeba "udělat". To jsou významné a velmi vážné věci - a to zcela "praktické".
A staré stavitele bych sem zatím opravdu "netahal". Ti žili ve "světě", který si my již ani nedokážeme "představit" - ve "světě" plném významů a smyslů a jejich technické a praktické dovednosti tyto předchůdně významy a smysly vždy respektovaly a "dýchaly" spolu s nimi. Stačí si udělat procházku po pražské gotice a je lehko k zaslechnutí, jak se významy stále opakují a jen zvolna se proměňují v toku času. TECHÉ, a to zcela jistě mistrné, bylo to, co bezvýhradně sloužilo "předchůdnému", a v tom byla jeho nejvyšší ctižádost.
Tohle je ovšem v oboru celkem známá věc a trvá docela dlouho - minimálně osvícenstvím počínaje.
Zkrátka, někdo to má raději tak a jiný to provozuje naopak - samozřejmě s celou škálou přechodů; krajní polohy v jejich krystalické čistotě byste hledal dost těžko. Kdybych to měl personifikovat, tak "kontextualisty" byste našel nejspíš v řadách postmodernistů - extrémním nositelem takových přístupů by byl kupříkladu Leon Krier. Ačkoliv i u něho by bylo lze mít výhrady. Jeho zaujetí architekturou antických forem je totiž tak důkladné, že ji aplikuje i tam, kde je doslova MIMO kontext.
Naproti tomu nesmlouvavé vizionáře by mohl reprezentovat Jan Kaplický. I u něho byste však mohl shledat, že plody jeho "vidění" si naopak někdy velmi dobře rozumějí s místem a...chcete-li...s jeho "metafyzikou". Lépe, než jak by snad naznačovala odvážná volba přístupů, forem a materiálů...
...Nic...běžím... Zas někdy jindy "začneme pokračovat" (7;- ))
Kontextualisté a post-moderna? Jistě, jak jinak. Ale post-moderna je významný, možná od dob Thaletových nevýznamnější, čin uvnitř evropské kultury. To není jed tak nějaký další "styl" mezi "styly" - uvědomuje si to architektura a architekti? Post-moderna říká: "Svět není Jedno." - a to je tak významné, že to není možné oslyšet. Je to vážná výzva, kterou je velmi těžko "naplnit". Takže stále platí otázka: "Co je to architektura?" - dnes po post-moderní výzvě. Mám pocit, že právě po této výzvě a díky ní se architektura může konečně ustavit a reflektovat se - pokud se toho, ovšem, smysluplně chopí nějací architekti.
P.S.: vraťte se se svými úvahami na Vaše stránky a nepište na archiweb, nedá se to číst, předem díky..MF
Jistě: už aby se alespoň nějaký architekt odvážil s tímhle zoufalstvím něco dělat - i když by to byla téměř marná snaha. Produkty Vašeho "řemesla" jsme, "my ne-architekti", pronásledováni dnes a denně, přičemž se omlouvám všem architektům, kteří nechtějí být jen takovými "řemeslníky".
Pane geoN, co je to po-moderní?
Proboha kolik vás v té Omaze ještě je? "Syndrom Ross Hedvicek", který je chytrý jako rádio, protože se na nás dívá z Ameriky. Když jsem si na Google Earth zjistil, z jaké urbanistické struktury nás čtete, tak se nedivím, že voláte po jiné architektuře... Snad se nám to tu nerozmůže, ta vaše soap opera...
Existují velmi zodpovědné interpretace (kupříkladu samotný Lyotard, Wolfgang Welsh a částečně i náš a stále skvělý Václav Bělohradský), že post-moderna je jenom extrapolací určitých "esoterických" momentů moderny. A já se k tomuto mínění rovněž kloním. Asi Vás mate to, že jsem použil výraz "po moderní" (možná i "po-moderní", ale nejsem si toho vědom - spíše ne či zcela náhodně), a nikoli "post-moderní" - ale je to záměrné, právě vzhledem k výše zmíněné interpretaci. Řekneme-li, s tímto ohledem, "po moderní", tak se tím vyhrazujeme k moderně i s jejím post-moderním rezultátem - a to včetně. Tím se sice ocitáme ve velmi "podivné" a neprozkoumané krajině, ale tato krajina je vskutku naší současností.
V prvním případě jde o jakousi, veselou či vážnější, hru o to, kdo tomu druhému zanadává "lépe" či originálněji - pak se všichni kolem baví a svým ohlasem rozhodují o tom, kdo ve hře vítězí. Tento případ je k vidění u dětí nebo třeba při "kamarádském posezení" v hospodě a vskutku jde zpravidla jen o zábavu, byť "jednodušší".
Druhý případ je již závažnější. Zde jde zpravidla o záměrnou provokaci s cílem dosáhnou nějakého intenzivnějšího konfliktu - zpravidla fyzického - a už to moc zábava není, a to ani pro nezainteresované pozorovatele. Nadávající bývá agresivní primitiv různého tvaru a podoby, který k fyzickému konfliktu zřetelně míří - a je to také to jediné, o co mu nakonec běží. Konec konců to všichni známe "ze života".
Takže: vyberte si, do jakého případu Vaše zcela nenápadité nadávání patří. Ani jedna z možnosti však rozhodně není lichotivá, za což ovšem určitě nemohu.
(na Vaší první "výzvu" jsem Vám již odpověděl - natolik dostačujícím způsobem, že Vás to již nemusí zajímat)
Už jsem Vám zajisté sdělil, že pokud jim ilustrativní zobrazení jimi pořízených fotografií na zcela nekomerčním webovém blogu z jakéhokoli důvodu vadí, pak budu respektovat jejich autorská (zde neplést s právy vlastnickými) práva a fotografie odstraním. Pokud se bmp (zdrojově) náhled vůbec dá označit jako fotografie - což nedá. Pokud bych se měl dopustit nějaké "krádeže", jak říkáte, pak by musel "ukradnout" kvalitní, copyrightovanou tiskovou fotografii, v příslušném formátu a příslušném rozlišení - jistě: takové fotografie se vskutku prodávají (od 2$ výše) i na webu (navštivte třeba AdobeBridge - fotografie Vaší kvality jsou tam zadarmo, jako nakonec všude). Doufám, že jste rozuměl. Opakuji: pokud si to AUTOŘI budou přát, pak jejich AUTORSKÁ práva budu respektovat stejně, jako bych si to přál já sám.
...To jste to tady svou nedůtklivostí pěkně zasrali!
Vím, že Vás má nepřítomnost mrzet nebude, ale mne ano.
Se šakalím pozdravem! (7:- /)