Jaký je stav českého soutěžení na začátku roku 2010? Stále stejný - bohužel nedobrý. Je však příčina tohoto stavu jen v obvykle zmiňovaném malém počtu probíhajících soutěží a otázkách jejich regulérnosti? Zdánlivě méně důležitým problémem je stále převládající pohled na architektonickou soutěž jako na pouhý výběr návrhu, který nejlépe splní podmínky zadavatele. Poněkud se zapomíná na další aspekty - možnost získat více pohledů na věc, ověřit si smysl zadání jako takového, popularizaci architektury a skutečné tříbení elit. Tomu odpovídá průběh soutěží. Vyhlašovatelům je jakoby zdánlivě jedno, kolik týmů se do soutěže přihlásí. Tiskové zprávy a lákavé webové stránky zvoucí co největší počet architektů do podniku s nejistým výsledkem u nás nečekejte. Je paradoxní, že v době čím dál snazší komunikace se stává trendem co nejvíce znepříjemnit přístup k soutěžním podkladům, a to včetně všeobecných soutěžních podmínek. Podobně to vypadá se samotnými výsledky. Většina vybraných návrhů vystihuje spíše převládající názor poroty, než snahu o konfrontaci a ocenění různých přístupů k řešení. A co více, o názoru poroty člověk příliš nedozví. I u významnějších soutěží nahrazuje v zahraničí běžný jury-report náš strohý soutěžní protokol. V obvykle graficky atraktivně pojatém a čtivém jury-reportu se čtenář může seznámit se zadáním, všeobecným shrnutím přínosu všech soutěžních návrhů k výsledkům soutěže a jejich případné rozdělení do kategorií dle různých přístupů k jednotlivým aspektům zadání. Následují oceněné a odměněné návrhy. Náš protokol obsahuje mezi záplavou čísel pouze několik vět vztahujících se k vybraným soutěžním návrhům. Požadavek na zveřejnění všech prací obvykle supluje krátká výstava. Pokud už vyhlašovatel z vlastní iniciativy vydá brožuru s výsledky soutěže, kvalit zahraničních jury-reportů ani zdánlivě nedosahuje. Bodejť, když práce poroty skončila součtem bodů. Soutěž je ideální možností k rozpoutání debaty. Kdy jindy je možno porovnat různé pohledy na jedno zadání? Soutěž by měla být ze své podstaty co nejvíce transparentní. Není ale nejlepší zárukou transparentnosti to, když budou po skončení soutěže snadno přístupné všechny hodnocené návrhy, srozumitelně podané výsledky práce poroty i samotné zadání, na jehož základě se soutěž hodnotila? Kolik vyhlašovatelů by si poté dovolilo vypsat soutěž zjevně neregulérní? Bylo by velmi troufalé tvrdit, že příčina tohoto stavu je na straně vyhlašovatelů. Obec či instituce obvykle soutěž vypisuje poprvé či na dlouhou dobu naposled. Hlavní vinu lze spíše hledat u České komory architektů. Nechci tvrdit, že pracuje zcela špatně. Většina soutěží by bez její iniciativy nikdy neproběhla. Nicméně její aktivity se zaměřují především na dovedení soutěže do cíle, kterým je výběr prvního, druhého a třetího místa dle všech pravidel a regulí. Zjevně zcela selhává při vysvětlování výše popsaného širšího významu soutěží. Naprosto tristní je spolupráce při medializaci vyhlášení i výsledků, byť se jedná o velmi atraktivní téma. Situace, kdy u nás budou probíhat architektonické soutěže alespoň na všechny významné veřejné budovy, je bohužel stále utopií. I tak ale neprobíhá v dnešní době soutěží málo - ostatně širší odezvu může vyvolat jen omezený počet soutěží ročně. Jen je třeba, aby byl skutečně využit celý potenciál, který nabízejí.