Výstava v pražském Mánesu ke 150. výročí Kotěrova narození bude věnována významným osobnostem a dílům více než 120 let historie české architektury ...
Cílem výstavy konané v Jízdárně Pražského hradu je představit českou architekturu od konce 19. století dodneška.
Budou to výstavy dvě nebo jedna ne dvou místech nebo se Mánes přestěhuje na Hrad? (obráceně asi ne) Kdo jsou pořadatelé?
Mezitím výstava byla zahájena, takže je jasné, že se koná v Jízdárně Pražského hradu, že jejím pořadatelem je Architectureweek, že jejími kurátory jsou Zdeněk Lukeš, Vladimír Šlapeta a Oldřich Janota.
Je to výstava pro širokou veřejnost a výstava s velkými vzdělávacími ambicemi. I když jen těžko se hledá celková koncepce výběru exponátů, je to velká služba pro architektonickou osvětu. Rozsáhlý výběr osobností české architektury v typizovaných, úsporných a proto přehledných medailonech. Představení architektury podle jednotlivých krajů, ve fotografiích, modelech a vždy se souhrnným textovým panelem, který vytvořili lidé, již se architekturou dané oblasti zabývají. Ne vždy se podařilo skloubit, aby modely a portréty osobností byly v souladu (tedy aspoň blízko sebe), ale to v takovéto přehledové výstavě není na závadu. Modely bohužel jsou jen ty, které jsou v muzeích, galeriích a dalších institucích k dispozici, zdá se, že speciálně pro tuto výstavu nebyl postaven žádný. Samostatný oddíl je věnovaný Praze, která je zvláště v modelech představena ne zcela obvyklým výběrem staveb. (Tady by bylo možno si postesknout, že kdyby tak všechny pražské části systematicky pořizovaly modely svých architektonických skvostů jako Praha 6, bylo by to skvělé.)
Protože letošní rok je nesen ve znamení 150. výročí narození Jana Kotěry, je ústřední prostor věnovaný jeho dílu v dostatečně reprezentativní poloze.
Druhou část výstavy tvoří přehlídka modelů aktuálních architektonických děl, již existujících nebo teprve připravovaných, tentokrát s citlivějším výběrem, než bývalo na jiných akcích AW zvykem. Zábavné je zavěšení modelů dřevěných konstrukcí Huti Martina Rajniše do vyšší úrovně (tak, jak kdysi visely ve Veletržním paláci). Velmi přínosné je to, že výstava je věnována skutečně pouze a výhradně české architektuře.
Škoda jen jedné věci (kromě drobných chyb v popiskách, mezi nimi však rozzlobí označení plzeňského domu postaveného pro Hasičskou vzájemnou pojišťovnu v roce 1939 podle projektu Miloslava Skácelíka za stavbu pro KSČ). Pro výstavu byl z ekonomických důvodů většinou použit fundus z výstavy o Janu Ámosu Komenském. Pro prostorové řešení to více méně odpovídá, horší je to s poměry světelnými. Možná jsem tam jen byla v nevhodnou dobu, ale Jízdárna byla temná, některé texty, zvláště ty krajské, ve stínu a téměř k nepřečtení. Je to škoda. A modely by si obecně zasloužily lepší nasvícení, byť tady lze předpokládat, že byla snaha představit vše na stejné úrovni, nic nevyzdvihovat ani světlem.
Výstava si klade podle všeho především populárně vzdělávací cíle. Někde možná jen v povrchním doteku, ale s tímto účelem to nevadí. Výstava chce zaujmout pro obor, který to velice potřebuje. Myslím, že dost úspěšně.
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Cílem výstavy konané v Jízdárně Pražského hradu je představit českou architekturu od konce 19. století dodneška.
Budou to výstavy dvě nebo jedna ne dvou místech nebo se Mánes přestěhuje na Hrad? (obráceně asi ne) Kdo jsou pořadatelé?
Je to výstava pro širokou veřejnost a výstava s velkými vzdělávacími ambicemi. I když jen těžko se hledá celková koncepce výběru exponátů, je to velká služba pro architektonickou osvětu. Rozsáhlý výběr osobností české architektury v typizovaných, úsporných a proto přehledných medailonech. Představení architektury podle jednotlivých krajů, ve fotografiích, modelech a vždy se souhrnným textovým panelem, který vytvořili lidé, již se architekturou dané oblasti zabývají. Ne vždy se podařilo skloubit, aby modely a portréty osobností byly v souladu (tedy aspoň blízko sebe), ale to v takovéto přehledové výstavě není na závadu. Modely bohužel jsou jen ty, které jsou v muzeích, galeriích a dalších institucích k dispozici, zdá se, že speciálně pro tuto výstavu nebyl postaven žádný. Samostatný oddíl je věnovaný Praze, která je zvláště v modelech představena ne zcela obvyklým výběrem staveb. (Tady by bylo možno si postesknout, že kdyby tak všechny pražské části systematicky pořizovaly modely svých architektonických skvostů jako Praha 6, bylo by to skvělé.)
Protože letošní rok je nesen ve znamení 150. výročí narození Jana Kotěry, je ústřední prostor věnovaný jeho dílu v dostatečně reprezentativní poloze.
Druhou část výstavy tvoří přehlídka modelů aktuálních architektonických děl, již existujících nebo teprve připravovaných, tentokrát s citlivějším výběrem, než bývalo na jiných akcích AW zvykem. Zábavné je zavěšení modelů dřevěných konstrukcí Huti Martina Rajniše do vyšší úrovně (tak, jak kdysi visely ve Veletržním paláci). Velmi přínosné je to, že výstava je věnována skutečně pouze a výhradně české architektuře.
Škoda jen jedné věci (kromě drobných chyb v popiskách, mezi nimi však rozzlobí označení plzeňského domu postaveného pro Hasičskou vzájemnou pojišťovnu v roce 1939 podle projektu Miloslava Skácelíka za stavbu pro KSČ). Pro výstavu byl z ekonomických důvodů většinou použit fundus z výstavy o Janu Ámosu Komenském. Pro prostorové řešení to více méně odpovídá, horší je to s poměry světelnými. Možná jsem tam jen byla v nevhodnou dobu, ale Jízdárna byla temná, některé texty, zvláště ty krajské, ve stínu a téměř k nepřečtení. Je to škoda. A modely by si obecně zasloužily lepší nasvícení, byť tady lze předpokládat, že byla snaha představit vše na stejné úrovni, nic nevyzdvihovat ani světlem.
Výstava si klade podle všeho především populárně vzdělávací cíle. Někde možná jen v povrchním doteku, ale s tímto účelem to nevadí. Výstava chce zaujmout pro obor, který to velice potřebuje. Myslím, že dost úspěšně.