Děláte, pane Horáčku, bohulibou a prospěšnou práci. Kéž by se to přelilo do kebulí našich "autorizovaných architektů" a následně do trvalé praxe.
Občas zkouším, co vlastně umí, ptám se jich co je to třeba římsa nebo šambrána nebo rizalit a jestli už někdy něco takového do svých návrhů už použili. Oni jsou z toho obvykle dosti rozpačití, mnohdy nevědí ani co to je, natož aby to aplikovali ve svých návrzích.
Tradicionalismus a výuka architektury v ČR
| 03.04.09 11:50
Problém je v stále ještě přežívajícím a nekompromisním "modernistckém" smýšlení našich pedagogů. Zkuste jim předložit něco tradicionalistické, pročleněné fasády, okna dělená příčlemi, tak vám to smetou ze stolu a budou požadovat neosobní krabici s asymetricky položenými okny na délku. Narozdíl od Francie, Itálie je modernismus v ČR nedotknutelné dogma, přes které "nejede vlak". Přitom to byl před sto lety právě modernismus, který útočil ze stejných důvodů na akademickou tvorbu. Architekti a studenti už dneska skutečně neznají základní tvarosloví architektonických prvků, nechápou rozdíly mezi malebnou harmonií a rušivou disharmonií, vůči staré historické zástavbě se dovedou vymezovat pouze kontrastně, vysmívají se ornamentu, jakoby byli generačně stejně staří s Adolfem Loosem (a ten to s architekturou a interiéry alespoň uměl !!!). Tradicionalistickou zdařilou stavbu dnes v ČR prakticky nikdo nedokáže postavit, proto pak mají "pré" a volnou ruku takové nevkusnosti, jakou jsou různé barevné balustrádové a věžičkové kaše na okrajích měst. Přitom inspirace ke kvalitní tradicionalistické architektuře by v našich městech a vesnicích bylo !!!!! Ještě za první republiky byl TRADICIONALISMUS běžným doplňkovým proudem k progresivnímu modernismu, obě tendence žily vedle sebe a obě přispívaly k vysoké kvalitě tehdejší meziválečné architektury. Na západě Evropy a v Americe jsou tyto dva přístupy k projektování naprostou přirozeností, vychází tam mnoho časopisů a magazínů, kultivujících v tomto duchu širokou veřejnost... A co vychází u nás ? Vše stejné...
Aha! Tak konecne vime, kdo pani (slecno) Evo jste Ze by urednice, snad na stavebnim urade? Nezlobte se na mne a neberte to jako osobni utok, ale vasich komentaru si vsimam jiz delsi dobu a vetsinou me pobavi. Preji hezky den.
Jeden by řekl, pane Dr. Lusciniole, že už jste zde v Čechách asi i viděl nějakou stavbu moderní a dobrou, která by nebyla brutální a přemrštěná ke svému okolí, která by nebyla strohou neforemnou bílou nebo černou krabicí od bot s čtvercovými nebo trojúhelníkovými okny, která by nebyla z pohledového betonu, která by nešokovala a nevypadala jako cokoliv jiného než k čemu byla postavena a také kvůli které nebyly zbořeny kvalitní krásné tradiční historické budovy.
Vaši otázku pane Václave beru jako řečnickou, neboť i Vy jste se s moderní stavbou, která Vás zcela nevytočila, musel někdy u nás setkat. Hned mne tak napadá třeba ta novostavba ČSOB v Radlicích, čemu já říkám "ležící mrakodrap", od Ing.arch. Pleskota,
Předtím celkem mrtvé území, nad mělce založenou linkou metra s opuštěnou tam kapličkou. Kdyby v "běžném" řešení se objem budovy ztopořil na její dvě nekkratší hrany, tak by nebylo o čem psát. Zásluhou ale vzácně osvíceného zákazníka (dobrých architektů je, jak se říká, za korunu kornout) Josef Pleskot mohl ukázat, že "mrakodrapu" v Praze není potřeba.
Snad ještě pozoruhodnější je ale případ již 80 let v Brně stojící vily Tugendhat. Z ulice přízemní střízlivé do zahrady dvoupatrové otevřené průčelí. Dům, dle svědectví jestě dnes žijících potomků obzvláště pohodlný k bydlení mne během svou dobou poznamenané obnovy v 80tých letech překvapil, jak skrze otvor mezi garáží a ložnicovým patrem rámuje výhled z ulice, na staré město, Petrov a Špilberk. Takto skvěle vyjádřená vztahovost k místu je u moderní stavby vskutku vyjimečná.
Mimochodem, když jsem na jednom pamatkářském semináři v zahraničí ukazoval tehdejší obnovu vily T. a zmínil se o vybouraní tohoto za války z bezpečnostních důvodů zazděného výhledu (v domě byla tehdy projekce firmy Messersmidt) setkal jsem se tam s odmítnutim takového zásahu, odstraňujícího prý "history of the place". Tehdy jsem si snad poprvé uvědomil, že největším nebezpečím pro stavební památky jsou velmi často sami památkáři.
Pane, Dr. Lusciniole, prosím, pokuste se kvantifikovat v procentech, kolik jste viděl modernistických staveb, které Vás zcela nevytočily, a kolik těch ostatních?
Souhlasím také s Vámi, že velcí ničitelé památek jsou velmi často sami památkáři (např. barbaři Jehlička s Pleskotem, když zastřešili druhé nádvoří Nostického paláce v Praze).
Vážený pane. Nejsem vrcholový statistik (ni bývalý člen KSČ) abych Vás asi plně uspokojil, ale odhaduji to, že asi tak 10% bude dobrých a zbytek ne tak dobrých, jako ostatně věřím, že asi tak 10% lidí v téměř všech oborech lidské činnosti jsou výborní a zbytek dělá jen co může, či co musí.
K Nostickému paláci se zatím nevyjadřuji, neboť ta "zvěrstva" tam spáchaná jsem jestě neviděl. Ale "barbar" Josef Pleskot mne na sebe poprvé upozornil citlivou dostavbou radnice v Benešově u Prahy. Od té doby prokázal již vícekrát, že v souvislosti (hezkyčesky: kontextu) se svým prostředím stavět umí. Nevím, zdali jste viděl třeba jeho "zvěrstva" páchaná jím v Litomyšli ?
Mimochodem: Památkáři nemíním architekty, či (vždy) dočasné ministry kultury, ale lidi pracující v památkách na celý úvazek a často celý život. Ale i zde ten "Lusciniolův zákon 10%" asi platí též.
Vážený pane. Radnice v Benešově u Prahy vypadá na fotografiích dobře, Litomyšl jsem neviděl. Pokud se dnes moderně staví 90 % staveb špatných=ne tak dobrých, tak by jeden řekl, že je to přeci tragédie.
Kolik % staveb renezančních, barokních, klasicistních, ........ bylo postaveno podle Vás špatně? Uveďte mi, prosím, třeba nějaký barokní kostel nebo obytný dům o kterém byste mohl napsat, že Vás zcela vytočil. Já o žádném takovém nevím a rád bych si takový prohlédl.
Děkuji
Velikonoce za náma a tak zpět Vám mohu teprve teď odpovědět. I když nevím přesně jak, neboť by toho bylo na celou knížku a tu se mi letos napsat již nepodaří. Leč alespoň velmi stručně a zjednodušeně:
Tradiční architektura, jak jméno naznačuje (z ital. tradare=předávat) je založena na předávání zkušeností a znalostí z pokolení na pokolení, kde není zpravidla odborné školení mimo stavbu, ale výuka samotnou stavební činosti, kde jen poměrně malá skupina mimořádně nadaných jedinců se dostala navrch, k navrhování těch nejzávažnějších staveb.
Mnohem početnější skupina schopných dílovedoucích (polírů) jejich navrhy dále, zpravidla mimo větší střediska, uplatňovala ale také zároveň, ve své představě, zpravidla i rozmělňovala. Na příkladu našeho "selského baroka" je vidět, že takový průběh děje, ze sídelního města až na venkov, mohl vzíti i více než sto let. Tak tomu bylo, od tzv. zemědělské revoluce, vyžadující od lidí trvalé usazení se na jednom místě, po řadu tisíce let. Dosti času vše si řadně vyzkoušet a osvojit, z hlediska stavební hmoty, postupu i tvaru.
Též, co se tehdy příliš nepovedlo upadlo rychle do neužívání a rychlého zániku. Navíc, drtivá část veškeré stavební činnosti byla tzv. "architektura bez architektů" (Rudofsky) zcela užitková a jen ojediněle přerůstající v tzv.lidové umění. Ne náhodou německy sedlák je "bauer", od "bauen" (stavěti). Takže dnes najíti něco "spatne postaveneho" z té doby, obzvlástě v oblasti "architektury architektů" je snad i nemožné.
Z hlediska moderní architektury je to téměř vše jinak. Vše se mnohokráte zrychlilo, odborná výuka je prováděna hromadně a zpravidla lidma bez valné či vůbec žádné stavební zkušenosti (když to neumíš dělat, tak to aspoň můžeš učit, říkal můj šéf) odtrhující tak architekturu od samotného stavění (architekti versus inženýři a stavaři).
Kultura je dnes často tvořena sdělovacíma prostředky (hezkyčesky: médyjama) takže i tzv. "světoznámý" architekt může býti znám mnohem více tím co nepostavil a beztak sám bez mnoha vlastních zkušeností se stavěním.
Navíc, každoročně stále větší počet škol chrlí stále větší počet mladých lidí, kteří za úspěsné přetrvání pěti ci šesti let pobytu na škole (mimo stavbu) dostanou kus papíru označujících je mistry (magistry) architektury. Vychováni ve víře, že každý návrh každé stavby je původní počin, poctivě se snaží pokaždé objeviti něco jestě neobjeveného.
Snad to je strach z "plagiátorství" bránící jim převzíti něco dostatečně osvědčeného (jako v tradici) s případně malým vylepšením pro určité podmínky jejich úkolu. Tak raději vetšina "vynalézá" za každou cenu. Toť je alespoň z části, proč těch zhruba 90% moderních staveb není tak dobrých.
Děkuji za odpověď a moudrý náhled na problematiku, ale ne moc optimistický.
Jeden by řekl, kdyby tak jako dnešní "devadesátiprocentní ne tak dobří", moderní, pět let v lavicích kvašení architekti pracovali třeba chemici, matematici nebo chirurgové, tak potěš nás bůh.
Vážení, trochu se mi zdá, že se vám debata posunula do nepravd. Představa že absolventi škol staví 90 procent špatných budov je naprosto absurdní. Jestli se v prvních letech dostanou k nějakému domku, možná bytovce to je spíše náhoda či stěstí. Já kolem sebe potkávám stavby těch co vyšli před 20,30 ti lety a jejich pojetí architektury oblečené do klinkerového hávu mi nepřijde jako odpověď na architekturu ať moderní či tradiční. Dělat dobrou architekturu je popravdě velká dřina a velmi si vážím těch, kteří se jí opravdu věnují, a těch je cca zmiňovaných 10 procent, zbytku se nechce, neumí to, nebo jak píše Corbi, oči které nevidí. tradice je nahrazena banalismem a chuť hledat nové řešení je raděj zašlapána hned z kraje. o čem vlastně hovoříte, že stará architektura vás nevytočí? tak zkuste zapátrat v hodnotách,dříve se mluvilo o kráse, dnes se plete funkce s ekonomii a ani jedno popravde neexistuje. tak co chcete, pokud se člověk bude oddávat interiérům aut, hypermárketům a televizi bude potřebovat architekturu? dnešní stavitelé pro zisk si to nemysli...R.German, developer, 2000 : za 15 let žádná architektura nebude!
Pane Vítku, zdá se mi, že jste asi předchozí diskusi nepochopil dobře. Ne, že: "za 15 let žádná architektura nebude". Ona už dnes žádná architektura není. A odhad 10 % v současné postavených slušných moderních staveb je velmi optimistický. Váš názor, že lidé architekturu nepotřebují je mylný a dokazuje to třeba právě vlna odporu proti zelenému chrchlu.
Paní, či slečno, nepochopila jste ani vy mě Já si opravdu nemyslím, že lidé architekturu nepotřebují, naopak. to o 15 letech prohlásil developer a pochází to z knihy pana Kaplického_Album, kterou si jak tak koukám přečtěte a pak nám napište něco o chrchlech. Kaplický si nemyslel, že architektura zanikne a já si to taky nemyslím, dokonce tu a tam nějakou zahlédnu. Možná jednou přestanem urážet domy kterým nerozumíme. Politici přestanou rozhodovat o tom čemu nerozumí a lidé budou toužit po krásných domech. Mezitím ať se nám daří.
"..,trochu se mi zdá, že se vám debata posunula do nepravd."
Trochu méně snění a pozornější četba psaného by snad pomohly a nebo jsem to pro Vás Jiříku až příliš zestručněl a zjednodušil ?
Od lidí zrovna opustivších školu toho mnoho neočekávám. Pamatuji nevoli mých kolegů, když naše studenty jsem varoval, že my na škole je architekturu učit nemůžeme. V nejlepším je ješte tak můžeme učit toliko o architektuře (a to bohužel ne vždy dostačně dobře a často). Architekturu se začnou učit (budou li míti to štestí) až ji začnou sami dělat.
Vloni jsme se shodli s jedním padesátníkem (dle mého názoru) z nejlepších současných architektů v českém ďolíku, že v dnešní době architekt zpravidla zvládne plně své řemeslo až tak ve čtyřiceti a samozrejmě, že ne každý (takže do čtyřiceti jste Vy i Vaši vrstevníci, alespoň ode mne, hájeni).
Nevím, jestli sdílíte Váma tlumočený názor nějakého stavebního podnikatele, že do 15 (vlastně již jen do 6) let architektura nebude. Jak vidno, někteří zde již nyní nad ní lámají hůl. Mohu se mýlit, ale podle mne, tlumočíce volně Samuela Clemense, zprávy o smrti architektury jsou předčasné.
Snad záleží na chápání pojmu. Jeli architektura umění stavět (Baukunst) tak zaznamenané vzdalování se architektů od stavění by očekávaný konec mohlo napovídat. Ale stavět se bude, i kdyby architektů nebylo (viz. Bernard Rudofsky "Architecture without Architects"). Takže, i když zánik nás architektů bych si snad dovedl představit, zánik architektury samé, ne.
Leda že by: V 80tých letech si pamatuji na škole rozhovory, že UNESCO se zabývalo tzv. neutronovou bombou, která, na rozdíl od A či H bomby, by toliko zabíjela vše živé, ale všechny hmotné statky by zanechala neporušeny. Takže, všechny kulturní statky, včetně památek, by tak vedenou válku bez újmy přeckaly. Památky bez pamětníků a jejich paměti ?
Osobně chápu architekturu ne jako stavbu samu, ale to nehmotné, co mezi stavbou a pozorovatelem vzniká působením stavby na lidskou mysl. Vyhubením všeho lidského života, i kdyby všem stavbám na světě nebyl zkřiven ani jeden šindel na střeše, to by pak teprve byl konec architektury.
dnes 20 let po padu komunismu lide zavrhuji pozdnekomunisticke podnikatelske baroko, za dalsich 20 let by se konecne mohla zacit stavet kvalitni architektura ( kterou by dnes clovek spocital na prstech jedne ruky ) v masovejsim meritku.
Jen nerozumim, že to musíme vždy transformovat do nějakých pozic, že. Jiříkovo vidění je ovšem hezký obrat. Méně snění Vám neslíbím, jsem také optimista a kdyby vy jste četl můj text pozorně, dočetl byste se že ani já nepředpokládám zánik architektury. Jinak si velmi vážím že jsme hájeni do 40-ti, pak berme vaše poslední dva odstavce jako přílišné zjedodušení. I když úroveň vzdělávání architektů valná není, alespoň tady v Brně se nám to trochu rozpadá.ovšem pakliže student má zájem.. Nicméně. Stále tu máme rozpor tradice vs. moderna. Omluvte mé nedostatečné vzdělání, položím otázku velmi zjednodušeně. když mezi studenty hovoříme o tradici a moderně, často je chápán odvrat od moderny k tradici jako postmoderna. Při hledání definice postmoderny narazíte stejně jako u ostatních definic..nic moc. Zrovna čtu dílo forma následuje co? je zde celkem zajímavé pojednání o funkci, funkcionalismu a moderně. Co byste mi doporučill za literaturu k postmoderně a tradici? Vitruvius a Palladius je základ, následoval jsem Plotoniuse a dve pojednani o krase etc., ale stále si nejsem jist, jak jste zmiňoval, tradice jako taková byla vymícena, stavění funguje na jiných principech a právě proto možná budou architekti potřeba více než kdy jindy. moje výzkumná otázka zní: jaká architektura musí být aby jí rozumněl prostý člověk a uměl se z ní těšit? je to zakořeněno v nás, xenofobií? nebo v architektuře?jistě mi odpustíte nesystematické vyjadřování a děkuji za odpověď.
jaká architektura musí být aby jí rozumněl prostý člověk a uměl se z ní těšit?
krásná otázka, a odpověď už je v ní k nalezení - prostota, radost a když přidáte chytrost a pestrost, tak to máte se všim všady. Postmoderna je konec moderny, ale ještě není nově nalezenou obrozenou tradicí. Je plná zbytečných technicistních cingrtlátek a naschválů. Zkuste Patočku nebo Čapka, tam se o přirozeném světě dočtete asi nejvíc. A samozřejmě urbanismus Léona Kriera.
Vaše díky za moji odpověď byly možná předčasné, protože si nejsem ani jist, zda prostý lid architektuře potřebuje rozumět, na to, aby se z ní mohl těšit. Já jsem se třeba také neženil, že jsem rozuměl (samotné těšení se bylo mi dostatečným důvodem). Nakonec ani sám si nejsem zcela jist, že architektuře plně rozumím, i když se o to snažím již řadu let. Ale kolega Vích Vám beztoho zde již na to snad odpověděl.
Jako další "přílišné zjedodušení" Vám zde ale nabídnu mé chápání architektury jako zrcadla doby svého vzniku. (těsně před Vaším posledním příspěvkem zde "hetzer" vlastně vyjadřuje to samé).
Ve světle našeho veřejného života se pak naše současná architektura nejeví o nic moc horší. Jak třeba tak zřetelně vidno na stále ještě doutnajícím případu "chobotnice", kde před několika roky české veřejnosti ještě zcela neznámý "vizionář" padnoucí do oka veřejnému činiteli, skrze potřebně pro něj ošetřenou "soutěž" se najednou stane kometou našeho architektonického nebe, aby pak vyhasl v roli "poradce" náhlého to epikura české kultury.
Nyní, i po vizionářově nečekaném odchodu ze života, obraz jeho výtvoru zrovna teď cestuje krajem (Ruzyň, Kladno, Příbram) zásluhou dalšího pečovatele o kulturu lidu, v rámci již předvolebních manévrů. Obavám se, že nakonec spočine na hřebenu Brd, maskující tam tu radarovou stanici, kterou příští vláda, když v opozici, nechtěla.
Mimochodem, jsem přesvědčen že "postmoderna" není návratem k tradici ale spíše jejím popřením, používáním (zneužíváním?) některých jejích prvků pro často zcela jiné účely, někdy až čiré kejklířství. Na způsob malého hocha jedoucího na kole bez rukou na řídítkách a volajícího: "Look, mum, no hands !". Přestože, někteří (James Stirling, Venturi & Rauch) to uměli, vetšina se zpravidla rozmázla.
Tradicionalismus - hledání krásy a životní pohody
| 18.04.09 06:50
Projděte se někdy dodnes klidnou, upravenou, tradicionalistickou zástavbou vilové čtvrtě v pražských Střešovicích. Kvalitní vily z dvacátých a třicátých let 20. století, parkové zahrady se vzrostlými stromy, vkusné ploty - vyzařuje z toho krása, ušlechtilost, elegantní proporce, tradice a životní pohoda. Stejně tak bubenečská vilová čtvrť - dnešní ambasády - opět kouzelné místo k životu a nádherné klasicizující a pozdně neobarokní vily, nebo střízlivé prosté objekty v duchu anglického venkovského domu. Myslím si, že zde naleznete odpověď na to, jaká (a navíc vysoce kvalitní !!!) architektura dokáže potěšit lidské oko svoji přirozeností, vnitřním klidem a nenuceností... kde se člověku příjemně a vkusně bydlí - a o to by mělo obytné architektuře jít především, nebo ne ?
anonym: Rozhodně nejsem zastydlým modernistou, ale na váš příspěvek odpovím: Projděte se po Babě - "Kvalitní vily z dvacátých a třicátých let 20. století, parkové zahrady se vzrostlými stromy, vkusné ploty - vyzařuje z toho krása, ušlechtilost, elegantní proporce, tradice a životní pohoda"
Ono to asi nebude v tom, jak ten barák vypadá, že? Jenže to většinou nikdo nechápe.
"Není důležité jakou řečí je to řečeno (tradiční/moderní) ale co (dobré/špatné) a jak (dobře/špatně) to je řečeno." 03.04.09 14:35
Jenom ještě poznámka k zrcadlu doby svého vzniku (jak viděno "pragocentricky") :
Zastavení vedle staré osady Bubeneč vzniklo vcelku živelně, většinou pro "velké peníze" a z velké části již v době před Velkou vojnou (aka První světovou). Zato Ořechovka (Střešovice) byla pojata celistvě, jako "zahradní město", pro statní uředníky již v letech dvacátých, kdežto Baba byla "výstavní čtvrt" pro převážně lidi kultury (a peněz, samozřejmě) až z let třicátých.
Po Druhé světové, léta padesátá nám zanechala prvá sídliště, tehdy v socrealismu, mnohá z nichž (Poruba, Zdaboř, v Praze mne nic nenapadá) dnes s plně vzrostlou zelení uvnitř a kolem jsou, především v důsledku tradiční výstavby, až překvapivě obyvatelná. Po "experimentálních" letech šedesátých (Invalidovna) dalších dvacet let téměr souvisle obezdilo Prahu panelovýma nocleharnáma a posledních dvacet let, od Plyšáku, zabralo ještě v předpolí panelové hradby lány úrodné půdy pro dnešní nuevo riché "kapitalistické vesničky".
Do budoucna ? Jako že nikdy není tak špatně aby nemohlo býti hůře tak i nikdy není tak špatně, aby nemohlo býti lépe. Však uvidíme.
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Občas zkouším, co vlastně umí, ptám se jich co je to třeba římsa nebo šambrána nebo rizalit a jestli už někdy něco takového do svých návrhů už použili. Oni jsou z toho obvykle dosti rozpačití, mnohdy nevědí ani co to je, natož aby to aplikovali ve svých návrzích.
Vůbec nic proti tradicionalismu nemám, spíš naopak. Ale ani si nemyslím, že římsa nebo šambrána spasí svět...
Kolik znáte autorizovanýcharchitektů, kolik jste se jich ptala, kolik jich to neznalo? Ono je hezké házet všechny do jednoho pytle.
V jakém oboru pracujete? To by mě velmi zajímalo.
Předtím celkem mrtvé území, nad mělce založenou linkou metra s opuštěnou tam kapličkou. Kdyby v "běžném" řešení se objem budovy ztopořil na její dvě nekkratší hrany, tak by nebylo o čem psát. Zásluhou ale vzácně osvíceného zákazníka (dobrých architektů je, jak se říká, za korunu kornout) Josef Pleskot mohl ukázat, že "mrakodrapu" v Praze není potřeba.
Snad ještě pozoruhodnější je ale případ již 80 let v Brně stojící vily Tugendhat. Z ulice přízemní střízlivé do zahrady dvoupatrové otevřené průčelí. Dům, dle svědectví jestě dnes žijících potomků obzvláště pohodlný k bydlení mne během svou dobou poznamenané obnovy v 80tých letech překvapil, jak skrze otvor mezi garáží a ložnicovým patrem rámuje výhled z ulice, na staré město, Petrov a Špilberk. Takto skvěle vyjádřená vztahovost k místu je u moderní stavby vskutku vyjimečná.
Mimochodem, když jsem na jednom pamatkářském semináři v zahraničí ukazoval tehdejší obnovu vily T. a zmínil se o vybouraní tohoto za války z bezpečnostních důvodů zazděného výhledu (v domě byla tehdy projekce firmy Messersmidt) setkal jsem se tam s odmítnutim takového zásahu, odstraňujícího prý "history of the place". Tehdy jsem si snad poprvé uvědomil, že největším nebezpečím pro stavební památky jsou velmi často sami památkáři.
Věřte mi.
Souhlasím také s Vámi, že velcí ničitelé památek jsou velmi často sami památkáři (např. barbaři Jehlička s Pleskotem, když zastřešili druhé nádvoří Nostického paláce v Praze).
Děkuji
K Nostickému paláci se zatím nevyjadřuji, neboť ta "zvěrstva" tam spáchaná jsem jestě neviděl. Ale "barbar" Josef Pleskot mne na sebe poprvé upozornil citlivou dostavbou radnice v Benešově u Prahy. Od té doby prokázal již vícekrát, že v souvislosti (hezkyčesky: kontextu) se svým prostředím stavět umí. Nevím, zdali jste viděl třeba jeho "zvěrstva" páchaná jím v Litomyšli ?
Mimochodem: Památkáři nemíním architekty, či (vždy) dočasné ministry kultury, ale lidi pracující v památkách na celý úvazek a často celý život. Ale i zde ten "Lusciniolův zákon 10%" asi platí též.
Kolik % staveb renezančních, barokních, klasicistních, ........ bylo postaveno podle Vás špatně? Uveďte mi, prosím, třeba nějaký barokní kostel nebo obytný dům o kterém byste mohl napsat, že Vás zcela vytočil. Já o žádném takovém nevím a rád bych si takový prohlédl.
Děkuji
Tradiční architektura, jak jméno naznačuje (z ital. tradare=předávat) je založena na předávání zkušeností a znalostí z pokolení na pokolení, kde není zpravidla odborné školení mimo stavbu, ale výuka samotnou stavební činosti, kde jen poměrně malá skupina mimořádně nadaných jedinců se dostala navrch, k navrhování těch nejzávažnějších staveb.
Mnohem početnější skupina schopných dílovedoucích (polírů) jejich navrhy dále, zpravidla mimo větší střediska, uplatňovala ale také zároveň, ve své představě, zpravidla i rozmělňovala. Na příkladu našeho "selského baroka" je vidět, že takový průběh děje, ze sídelního města až na venkov, mohl vzíti i více než sto let. Tak tomu bylo, od tzv. zemědělské revoluce, vyžadující od lidí trvalé usazení se na jednom místě, po řadu tisíce let. Dosti času vše si řadně vyzkoušet a osvojit, z hlediska stavební hmoty, postupu i tvaru.
Též, co se tehdy příliš nepovedlo upadlo rychle do neužívání a rychlého zániku. Navíc, drtivá část veškeré stavební činnosti byla tzv. "architektura bez architektů" (Rudofsky) zcela užitková a jen ojediněle přerůstající v tzv.lidové umění. Ne náhodou německy sedlák je "bauer", od "bauen" (stavěti). Takže dnes najíti něco "spatne postaveneho" z té doby, obzvlástě v oblasti "architektury architektů" je snad i nemožné.
Z hlediska moderní architektury je to téměř vše jinak. Vše se mnohokráte zrychlilo, odborná výuka je prováděna hromadně a zpravidla lidma bez valné či vůbec žádné stavební zkušenosti (když to neumíš dělat, tak to aspoň můžeš učit, říkal můj šéf) odtrhující tak architekturu od samotného stavění (architekti versus inženýři a stavaři).
Kultura je dnes často tvořena sdělovacíma prostředky (hezkyčesky: médyjama) takže i tzv. "světoznámý" architekt může býti znám mnohem více tím co nepostavil a beztak sám bez mnoha vlastních zkušeností se stavěním.
Navíc, každoročně stále větší počet škol chrlí stále větší počet mladých lidí, kteří za úspěsné přetrvání pěti ci šesti let pobytu na škole (mimo stavbu) dostanou kus papíru označujících je mistry (magistry) architektury. Vychováni ve víře, že každý návrh každé stavby je původní počin, poctivě se snaží pokaždé objeviti něco jestě neobjeveného.
Snad to je strach z "plagiátorství" bránící jim převzíti něco dostatečně osvědčeného (jako v tradici) s případně malým vylepšením pro určité podmínky jejich úkolu. Tak raději vetšina "vynalézá" za každou cenu. Toť je alespoň z části, proč těch zhruba 90% moderních staveb není tak dobrých.
Jeden by řekl, kdyby tak jako dnešní "devadesátiprocentní ne tak dobří", moderní, pět let v lavicích kvašení architekti pracovali třeba chemici, matematici nebo chirurgové, tak potěš nás bůh.
Trochu méně snění a pozornější četba psaného by snad pomohly a nebo jsem to pro Vás Jiříku až příliš zestručněl a zjednodušil ?
Od lidí zrovna opustivších školu toho mnoho neočekávám. Pamatuji nevoli mých kolegů, když naše studenty jsem varoval, že my na škole je architekturu učit nemůžeme. V nejlepším je ješte tak můžeme učit toliko o architektuře (a to bohužel ne vždy dostačně dobře a často). Architekturu se začnou učit (budou li míti to štestí) až ji začnou sami dělat.
Vloni jsme se shodli s jedním padesátníkem (dle mého názoru) z nejlepších současných architektů v českém ďolíku, že v dnešní době architekt zpravidla zvládne plně své řemeslo až tak ve čtyřiceti a samozrejmě, že ne každý (takže do čtyřiceti jste Vy i Vaši vrstevníci, alespoň ode mne, hájeni).
Nevím, jestli sdílíte Váma tlumočený názor nějakého stavebního podnikatele, že do 15 (vlastně již jen do 6) let architektura nebude. Jak vidno, někteří zde již nyní nad ní lámají hůl. Mohu se mýlit, ale podle mne, tlumočíce volně Samuela Clemense, zprávy o smrti architektury jsou předčasné.
Snad záleží na chápání pojmu. Jeli architektura umění stavět (Baukunst) tak zaznamenané vzdalování se architektů od stavění by očekávaný konec mohlo napovídat. Ale stavět se bude, i kdyby architektů nebylo (viz. Bernard Rudofsky "Architecture without Architects"). Takže, i když zánik nás architektů bych si snad dovedl představit, zánik architektury samé, ne.
Leda že by: V 80tých letech si pamatuji na škole rozhovory, že UNESCO se zabývalo tzv. neutronovou bombou, která, na rozdíl od A či H bomby, by toliko zabíjela vše živé, ale všechny hmotné statky by zanechala neporušeny. Takže, všechny kulturní statky, včetně památek, by tak vedenou válku bez újmy přeckaly. Památky bez pamětníků a jejich paměti ?
Osobně chápu architekturu ne jako stavbu samu, ale to nehmotné, co mezi stavbou a pozorovatelem vzniká působením stavby na lidskou mysl. Vyhubením všeho lidského života, i kdyby všem stavbám na světě nebyl zkřiven ani jeden šindel na střeše, to by pak teprve byl konec architektury.
krásná otázka, a odpověď už je v ní k nalezení - prostota, radost a když přidáte chytrost a pestrost, tak to máte se všim všady. Postmoderna je konec moderny, ale ještě není nově nalezenou obrozenou tradicí. Je plná zbytečných technicistních cingrtlátek a naschválů. Zkuste Patočku nebo Čapka, tam se o přirozeném světě dočtete asi nejvíc. A samozřejmě urbanismus Léona Kriera.
Jako další "přílišné zjedodušení" Vám zde ale nabídnu mé chápání architektury jako zrcadla doby svého vzniku. (těsně před Vaším posledním příspěvkem zde "hetzer" vlastně vyjadřuje to samé).
Ve světle našeho veřejného života se pak naše současná architektura nejeví o nic moc horší. Jak třeba tak zřetelně vidno na stále ještě doutnajícím případu "chobotnice", kde před několika roky české veřejnosti ještě zcela neznámý "vizionář" padnoucí do oka veřejnému činiteli, skrze potřebně pro něj ošetřenou "soutěž" se najednou stane kometou našeho architektonického nebe, aby pak vyhasl v roli "poradce" náhlého to epikura české kultury.
Nyní, i po vizionářově nečekaném odchodu ze života, obraz jeho výtvoru zrovna teď cestuje krajem (Ruzyň, Kladno, Příbram) zásluhou dalšího pečovatele o kulturu lidu, v rámci již předvolebních manévrů. Obavám se, že nakonec spočine na hřebenu Brd, maskující tam tu radarovou stanici, kterou příští vláda, když v opozici, nechtěla.
Mimochodem, jsem přesvědčen že "postmoderna" není návratem k tradici ale spíše jejím popřením, používáním (zneužíváním?) některých jejích prvků pro často zcela jiné účely, někdy až čiré kejklířství. Na způsob malého hocha jedoucího na kole bez rukou na řídítkách a volajícího: "Look, mum, no hands !". Přestože, někteří (James Stirling, Venturi & Rauch) to uměli, vetšina se zpravidla rozmázla.
Ono to asi nebude v tom, jak ten barák vypadá, že? Jenže to většinou nikdo nechápe.
Jenom ještě poznámka k zrcadlu doby svého vzniku (jak viděno "pragocentricky") :
Zastavení vedle staré osady Bubeneč vzniklo vcelku živelně, většinou pro "velké peníze" a z velké části již v době před Velkou vojnou (aka První světovou). Zato Ořechovka (Střešovice) byla pojata celistvě, jako "zahradní město", pro statní uředníky již v letech dvacátých, kdežto Baba byla "výstavní čtvrt" pro převážně lidi kultury (a peněz, samozřejmě) až z let třicátých.
Po Druhé světové, léta padesátá nám zanechala prvá sídliště, tehdy v socrealismu, mnohá z nichž (Poruba, Zdaboř, v Praze mne nic nenapadá) dnes s plně vzrostlou zelení uvnitř a kolem jsou, především v důsledku tradiční výstavby, až překvapivě obyvatelná. Po "experimentálních" letech šedesátých (Invalidovna) dalších dvacet let téměr souvisle obezdilo Prahu panelovýma nocleharnáma a posledních dvacet let, od Plyšáku, zabralo ještě v předpolí panelové hradby lány úrodné půdy pro dnešní nuevo riché "kapitalistické vesničky".
Do budoucna ? Jako že nikdy není tak špatně aby nemohlo býti hůře tak i nikdy není tak špatně, aby nemohlo býti lépe. Však uvidíme.