To naddimenzované měřítko hlavy je velmi nešťastné. Záměr autorky není na první pohled patrný a tak to vypadá, že se jí proporce jednoduše vymkly z rukou. Skřetovitost výsledné formy je pak podtržena pozicí (a tvarem) předsunuté ruky, do které je zasunut papír (zkuste takhle chvíli držet list papíru).
Bohužel sochařství je umělecká forma, kde autorský záměr není možné dodatečně vysvětlovat vysvětlivkami.
Ta drzost, s níž se tyto hochštaplerské aktivity tzv. umělců, kteří nezvládnou základní sebereflexi vlastní tvorby, vkrádají do veřejného prostoru. Doufám, že to nikdo nepovolí, a pokud ano, že si pro skřeta přijde rozlícený dav, jako se to stalo Ulrichovi v Hradci Králové...P.S. škoda, že mu ta paní nevyvedla ještě předimenzované srdce.
Nikdy se do diskuzí na webových stránkách nezapojuji, ale tento článek mne opravdu přinutil k reakci. Když pominu fakt, že realizaci této ne-sochy ( vhodnější je použít výraz objekt-figurína ) výše uvedený spolek asi opravdu myslí vážně, je třeba se zamyslet nad stavem současného figurálního sochařství obecně. Tento výsledek ročníkové práce je doklad bídného stavu výuky v sochařských ateliérech většiny výtvarných škol.V minulých desetiletích bylo klasické figurální sochařství odsouváno na vedlejší kolej na úkor sochařství objektového, konceptuálních instalací apod. Zároveň chybí společenská i privátní objednávka figurativních prací. Stará sochařská generace vymírá, chybí možnosti jak se vypracovat na solidního sochaře. Opravdovým sochařem se člověk nestane ze dne na den.Tato výtvarná disciplína, pokud se bere opravdu vážně, je jako běh na dlouhou trať. Nechci paušalizovat, ale zdá se, že by mladým sochaříkům neškodilo více pokory, více pracovitosti a více přemýšlení než přijdou na trh s jejich uměleckými počiny.
Povedená socha? Ve srovnání se historicky klasickými sochaři? Žižka, sv. Václav, socha Karla IV.? Mě to připadá jako černý humor. Bohužel, ty proporce, ta velká hlava, vždyť to přímo tluče do očí. Toto si má pan Havel zasloužit? Co by tomu dnes říkali třeba sochaři, jako Španiel nebo Kafka?
To se musím díla zastat. Civilní socha neformální autority VH umožňuje lapidární poeticko symbolické nadsázky, což se tu velice trefně povedlo. Že to někoho irituje a ponouká k reakcím volajícím po klasickém figurálním realistickém sochařství, to je nepochopení divadelního díla VH a zastydnutí v akademismu. Uvolněte se, prosím!
Z některých příspěvků má človek pocit, že VH irituje mnohé i po smrti. Jednak vadí oficiálním místům, protože nevědí, jak s ním naložit; v tom u nás chybí civilní a civilizovaná tradice. Jednak se nehodí názorově - co kdyby si někdo zjistil, co už před lety říkal a za co byl vysmíván.
Když se pak nadšenci do něčeho pustí, budou terčem výsměchu za amatérismus a v druhém plánu i za "pravdoláskařskou" naivitu.
Bez ohledu na kvalitu ("kvalitu") díla bych tuto a podobné inciativy považoval za nejvyšší možné ocenění - a to nejen pro VH.
C'mon, tady nejde jen o proporce, ale o nelogičnost celku. jestli by se velká hlava po chvíli konceptuálních keců dala ještě "ospravedlnit", pak ten nelogicky držený papír, na který trefně upozorńujě Šárka vlastně znamená, že Havel si toho psaní moc nevážil. Škoda, protože to jediné z jeho života je na jakés takés úrovni.
Proboha, pane Víchu, "...lapidární poeticko symbolická nadsázka..."??? Kam na ta spojení chodíte? Jak s názorem na tuto konkrétní sochu souvisí moje schopnost pochopit dílo VH? Myslíte, že jako když se mi nelíbí tenhle panák, tak nechápu divadelní dílo VH? To myslíte opravdu vážně??? Poslyšte, vás bych za doby normalizace jako člena kádrové komise potkat nechtěla.
A vůbec, co je na velké hlavě myslitele poeticky symbolického? Je znakem myslitele velká hlava? To je polopatismus nejhrubšího zrna, v případě tohoto výsledku předloze přímo škodící.
A zastydnutí v akademismu? Vždyť tohle se tváří jako klasický realistický panák, dokonce i s hodinkami na ruce a tkaničkami u bot! Proto ty deformace působí tak... nešťastně (abych použila eufemismus).
Protože jeho absurdní hry byly pečlivě propočítávané, vystavěné a napsané brilantním jazykem- prostě bylo v nich to, co této plastice chybí- znalost řemesla a uvážlivé užití jednotlivých postupů s přesně cíleným účinkem. Znalost řemesla a základních trvale platných pouček a (v dobrém slova smyslu) fíglů a fines totiž umělce nespoutává, ale osvobozuje. O tom to totiž v umění celé je, a to napříč žánry a věky...
"Hlava má proti celkové postavě trochu naddimenzované měřítko, podle autorky je to záměr, aby se zdůraznil jeho význam jako myslitele."
Bohužel, záměr paní/slečny(?) Daušové se jeví v přímém rozporu s obecně viděnou skutečností. Osoby s neuměrně velikou hlavou k svému trupu jsou dítka velmi mladého věku a nebo, u dospělých tento pro ně neobvyklý vzhled zpravidla naznačuje osobu s nějakou nesrovnalostí mozkovou. Lidově řečeno: Blba.
Navíc, i zbytek tělesné schránky vysochaného se jeví velmi nezvyklý. Na rozdíl od studentky/sochařky jsem se s tehdejším panem prezidentem setkal, ale chromou levou ruku jsem na něm nikdy nezpozoroval. Doufám, že to nebyla zavěrečná ročníková práce. Je totiž zásadní rozdíl mezi uměleckou nadsázkou (tzv. artistic licence) a neuměním. Musíme si nechat jenom zdáti, jak s tímto úkolem by se vyrovnal třeba takový Nepraš.
Znalost řemesla a základních trvale platných pouček
- to by stálo za bližší specifikaci, které to jsou? zatím byla zmíněna velikost hlavy a zvláštní držení papíru. Já v tom vidím jasný záměr. Absurdní znamená odporující logickým zákonům nebo pravidlům. Jsem se musel smát, jaké nepochopení vzbudil film Odcházení. Tady vidím stejnou nevraživost a pochybnosti o "profesionalitě". Dělal jsem scénografa a osvětlovače Nejhodnějším medvídkům, kteří spolupracují s Divadlem Na tahu, které spolupracuje s Divadlem Járy Cimrmana. Absurdní divadlo je hodně o humoru, přirozenosti versus technokracii, kdy osvobození přichází díky prohlédnutí absurdnosti světa, ne skrze znalost řemesla a základních trvale platných pouček, fíglů a fines. To pozor! pohov.
To jste tedy zabrousil dost daleko, pane Víchu... Bavíme se o jedné konkrétní plastice a její úrovni. Byl byste stejně nadšen, kdyby nebyl zobrazen Václav Havel, ale třeba Ferdinand Vaněk? Až mě budete chytat za slovo, pak vězte, že tohle míním jako bonmot...
Obdivuji vás, jak jste se dostal od této konkrétní plastiky k Cimrmanovi (připomíná mi to Zdeňka Svěráka vulgo Nejedlého). Nehodlám se na tomto omezeném prostoru nechat zatáhnout do rádoby učené debaty o tom, co jsou základní umělecké poučky, případně co obnáší znalost řemesla (malířského, sochařského, doplňte si sám). Tolik času nemám. Stačí, když zavítáte do nějaké velké galerie, budete se pečlivě dívat a přemýšlet. V teoretické rovině na to existuje spousta knih a dobrá zpráva je, že hodně z nich je i obrázkových. Rozchod!
...netřeba nic rozvádět, stačí si přečíst Aristotelovu Poetiku. Absurdní divadlo je zcela a dokonalý příklad tzv. pravděpodobné nemožnosti / nepřesvědčivé možnosti. Zdánlivé "nesmysly" se zde vyvozují z elementárních, obecně přijmaných pravidel a řádů (Havel) nebo dokonce prožitků (Beckett) - a následně se jako mechanický (!) strojek až ad. absurdum. Když Beckett poctivě permutuje všechny možné otvory, jimiž může Watt vstoupit do domu, zabere mu to asi tři stránky nekonečně se opakujících frází a ani na chvíli ho nenapadne, že by do své čtenářsky ubíjející kombinace vložil nějaké překvapení, vtip nebo snad dokonce nahodilost. Je jako počítač, který by při zadání úkolu vstup do domu vyhledal všechny otvory, jejich rozměry a porovnal je s rozměry objektu, jenž má do domu vstoupit - a vůbec by nepoužil selský rozum, jenž velí zamířit ke dveřím. Stejný mechanický princip je použit v Havlově Ztížené možnosti soustředění (třeba).
Absurdní literatura je tak paradoxně nejméně nahodilá ze všech dosavadních literatur, což je důvod, proč většina začínajících autorů, chtěje psát absurndě, napíše jen ne moc dobrou dadaistickou slátaninu plnou náhodně držených papír a zvětšených hlav.
Tahle socha tak nepředstavuje ani dramatika absurdního divadla, na to ji schází přísnost, pro nedostatek státnosti není ani "prezidentská", a na civilního občana jen zase výjmecnicky "podivná". Nakonec vidíme je pomýlenou představu Havla kámošťáka se sakem přes rameno a srdíčkem u podpisu, která okupuje představy pseudoliberálních intelektálů. To, proč se odtatním zdá jako skřet nechci rozebírat.
Dobrý den vám přeji, nejtrefnější komentář k soše jsem slyšel od své polské přítelkyně - Dokonce Poláci se vám budou smát - tímto odkazovala na beznadějný stav většiny soch zobrazujících Jana Pavla II. a další církevní hodnostáře v Polsku..
... a pro pařátek vytrčený vpřed...
Chtěla bych upřesnit (aby nedošlo k nedorozumění), že skřetem jako první zde nazvala jsem pouze plastiku onu zmiňovanou, nikoliv samotnou osobu VH. Plastika, nebýt té nešťastné levačky, mohla by se též nazývati trpaslíkem (neb i trpaslíci mají, podle všeobecného konsenzu, velké hlavy a malá těla, avšak ruce, pokud nejsou zastrčeny v kapsách kalhot, bývají spíše baculaté).
Co se týká samotného VH, pak jsme jej vnímala jako člověka skromného a nejlépe se cítícího mimo oficiální nabubřelost- tedy minimálně po většinu jeho života, resp. po dobu, kdy byl jeho přínos pro naši společnost největší...
Okázalosti typu odhalování soch- tatíčků, přejmenovávání letišť či vznikání všelijakých obskurních spolků pro "propagování jeho kulturního významu" (viz stanovy Spolku pro tuto sochu) mi natolik připadají vzdálené tomu, o čem VH psal, že je to až dojemně absurdní.
C'est la vie...
je to socha bez patosu. Na mně Havel takto fyzicky směšně skutečně působil, přesto měl respekt - z více důvodů. Raději do bronzu ne. Klaus se bude sochat daleko líp.
Pan prezident Klaus si jiz vyzkousel tuhy ,limecek i skripec, ted si jiz jen vypestit knir v sedivou bradku a ani nove pomniky potrebovat nebude. Jen na tech stavajicich se taticek osvoboditel prejmenuje na tatka rozkradatel.
VH prý žádné sochy nechtěl, ale přesto se jeho kamarádi snaží sochy produkovat. jistě by nechtěl ani letiště svého jména...... a přesně takto VH vnímám: skromný slušný stydlivý, ale stranou okopával kotníky. Mě to baví jako výstižný symbol pokrytectví a politického kýče.
Mimochodem Gándhí měl to samé přání. A všichni ho naplnili - pokud vím tak alespoň v Indii žádná jeho socha není.
Kýč se z osobnosti VH pokusil udělat už Knížák, když ho vypodobnil jako trpaslíka. Mi to přišlo jako vrchol nevkusu na úrovni Blesku. VH je obdivuhodná osoba a těžko na něj zapomenout. Je dobrým zvykem si velikány připomínat, zvláště když to jde autenticky od lidí, je to 2x hodnotné. Nestyďme se na něj v dobrém vzpomínat, že to je dojemné, ještě neznamená, že to je kýč.
a jak je příznačné vyvolávání klausových případných soch
všimněte si: pokud umělec touží urychlit kariéru velmi pomáhá, aby vytvořil dílo znemožňující VK / oslavující VH případně aby se jasně slovně vymezil proti VK / pro VH. Například do galerie DOX je to jistá vstupenka. A je velmi zajímavé, že tito umělci moralizují, přitom jim nevadí, že DOX uměnímilovný uhlobaron, ale jím podvedení nešťastníci z bytů OKD.
Takže slečna sochařka samozřejmě jde správným směrem.
Ve světle Vašeho sdělení pak nevidím rozdílu mezi prací paní/slečny Daušové a výtvoru (pana) Knížáka i když jejich úmysly budou asi určitě naprosto opačné. Kýč se zde netýka (alespoň z mé strany) osobnosti zesnulého, ale způsobu jeho zobrazení.
Prazsky lid si prejmenoval neprve Wilsonovo nadrazi na "Wilsonak" a po jeho prejmenovani na Hlavni nadrazi, na "Hlavak". Logicky: Ted budeme pristavat na "Havlak".
Mně se na soše líbí, že je originální, že nevychází z nějakých zažitých konvencí, což není pro kýč typické. Podrážděné přijetí tady vnímám více jako reakci na nezvyklost zobrazení, což je asi chápáno jako nedostatečná pietnost. Já jsem naopak rád za neškrobenou civilnost a zlidovění, jak mimo mísu naznačuje takyarchitekt.
Pane Víchu, to tedy vnímáte naprosto špatně. Nezvyklost nevadí, nedostatečná pietnost, neškrobená civilnost a zlidovnění (kam na ta epiteta chodíte? jakbysmet.
Dokonce bych nepoužila ani slovo "kýč" ve vztahu k oné soše, tedy k jejímu provedení, spíš je to označení jakéhosi prvoplánového zprofanování "předlohy"- prostě : "...je to Havel, tak to musí být dobré!"- což ale platí v obráceném gardu i z druhé strany od těch, kteří jsou k němu kritičtí.
Ale ta socha je prostě špatná, resp. má několik nedostatků, které by za časů mého studia určitě neprošlo. A už vůbec by nikoho nenapadlo přemýšlet o jejím odlití a vystavení na veřejnosti.
Mně nejvíc vadí (kromě zjevných sochařských nedostatků) hlavně nedostatečná sebekritičnost autorky a nekritičnost jejího nejbližšího okolí (alespoň za onen spolek na stránkách spolku vystupuje její tatínek). Studentská práce a hned s ní šup na náměstí!
Přečtěte si ještě jednou příspěvek paní Marie, ta situaci popisuje zasvěceně a zcela přesně.
Oficiální absurdita je únavná, "Knížákův Havel" byl zlý, vadil a vadí mi. Knížák. To byla první asociace po spatření toho Havla zde. Jinak v archivu ČRO (iradio) v pořadu Jak to vidí... doporučuji komentář Kosatíkův. Mimo toho, že může být mimo, je trefný.
Havel byl malý a slabý člověk. Tělem, myslí i duší. Užitečný laskavý obyčejňák, svobodný zednář, amorální smilník, pijan, netalentevaný dramatik a nikoliv geniální hovořič. Je ale těžko někomu vysvětlovat, že ten usměvavý, "dobrý člověk", ten mírumilovný humanitární bombardér s jiskrou v oku měl zájmy české země a jejich občanů nikoliv na srdci, ale někde jinde. Stavět pomníky by mu měli spíš v oválné pracovně bílého domu, v izraeli či rovnou v bruseli. A přimlouval bych se za něco nepříš pěkného, ne moc vkusného a ne moc trvanlivého. Třeba z vosku nebo másla... (a teď už by mi to snad redakce schválit mohla)
pro pana Vícha: Jistě, soukromá iniciativa, co chce pro svoji soukromou iniciativu zabrat veřejný prostor a vy jásavě hnedle Letnou, plácek nad Prahou...
a pro "Jasana": Nevím, jak jste starý, ale jeho role byla pro moji generaci po určitou dobu opravdu hodně důležitá... pokud jste to nezažil, těžko vysvětlovat.
proč vám to tak leží v žaludku? určitě se najde nějaká ministerská komise, která veškeré uměleckoobčanské aktivity dostatečně sešněruje. To by tak scházelo aby umělci rozmisťovali svoje výtvory po veřejném prostoru...
blondýny, hraná nesmělost...... zanešení hradu bořkem šípkem, olbramem zoubkem....... havel byl kýč a teď má kýčovitou sochu (jan snad výtka: palce měl mít zaklesnuté v poutcích pro opasek, tak to měl rád). svět je v rovnováze.
Ach, to bude krása, až každý, kdo na to bude míti peníze, bude moci svůj výtvor (či ještě lépe přímo svoji vlastní podobiznu) vztyčit na nějakém pěkném místě. Jen aby ho bylo pro všechny dost...
Zdaleka ne všechny detaily byly dosud náležitě zmíněny. Možná jsou v kompletní autorské zprávě. Zaujme, že sako má přišité poutko, přitom dosti rozměrné na to, aby jimi bylo možné prostrčit dva prsty v nenápadném náznaku "V"... Hodinky ukazují za 4 minuty 12. Držení papíru nasvědčuje obavě ze smytí textu začínajícím deštěm (nebo jinou nepřízní).
Mně se to líbí. Teda na první pohled nic moc, ale po chvíli jsem se do toho dostal. Zvětšená hlava mírně Havla zesměšňuje, ale spíš než neúctu v tom vidím úsměvnou poťouchlost, která se k němu - řekl bych – trochu hodí. Vnímám to jako lehkou karikaturu. Prsty skoro jako do „V“, ale místo vítězného pozdravu jenom nese bundu. Není to tradiční socha, která by měla dominovat některému veřejnému prostoru, ale spíš bych ji viděl někde mezi stromy, nenápadnou. Prostě Havel se zvětšenou hlavou na procházce. Dobrý, ne?
"..jeho role byla pro moji generaci po určitou dobu opravdu hodně důležitá..".
Zesnulý pan prezident Havel má ve svém osudu mnoho společného s posledním představitelem Sovětského svazu, Gorbačovem. Ten také je všude kolem světa viděn jako osobnost dějin jenž rozpustila "Říši zla" a při tom doma (v Rusku) pro něj, naposledy co se ucházel o úřad, hlasovalo jen 1% lidí. Pro VH by u nás hlasovalo lidí určitě více (než 1%) ale sochu asi zase zaplatí cizinci, jako ten gobelín pro "Havlák".
Mnoha vyznavačům jeho kultu to bude určitě připadat trochu nevkusné, leč já si myslím, že VH se politicky dopustil vážné chyby, že přežil všechna svá těžká onemocnění. Kdyby předešel paní Olgu, ženu bez které by to možná dále než na toho "kulisáka" nedotáhl, tak by dnes byl pro většinu národa novým "tatíčkem". Žel, žil dál a pro mnohé se stal Veškrnou.
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Bohužel sochařství je umělecká forma, kde autorský záměr není možné dodatečně vysvětlovat vysvětlivkami.
Je nicméně vtipné (a výmluvné), že 90% současných havlo-soch má mizernější kvalitu než sebeoslavná díla soudružská.
Když se pak nadšenci do něčeho pustí, budou terčem výsměchu za amatérismus a v druhém plánu i za "pravdoláskařskou" naivitu.
Bez ohledu na kvalitu ("kvalitu") díla bych tuto a podobné inciativy považoval za nejvyšší možné ocenění - a to nejen pro VH.
A vůbec, co je na velké hlavě myslitele poeticky symbolického? Je znakem myslitele velká hlava? To je polopatismus nejhrubšího zrna, v případě tohoto výsledku předloze přímo škodící.
A zastydnutí v akademismu? Vždyť tohle se tváří jako klasický realistický panák, dokonce i s hodinkami na ruce a tkaničkami u bot! Proto ty deformace působí tak... nešťastně (abych použila eufemismus).
"Hlava má proti celkové postavě trochu naddimenzované měřítko, podle autorky je to záměr, aby se zdůraznil jeho význam jako myslitele."
Bohužel, záměr paní/slečny(?) Daušové se jeví v přímém rozporu s obecně viděnou skutečností. Osoby s neuměrně velikou hlavou k svému trupu jsou dítka velmi mladého věku a nebo, u dospělých tento pro ně neobvyklý vzhled zpravidla naznačuje osobu s nějakou nesrovnalostí mozkovou. Lidově řečeno: Blba.
Navíc, i zbytek tělesné schránky vysochaného se jeví velmi nezvyklý. Na rozdíl od studentky/sochařky jsem se s tehdejším panem prezidentem setkal, ale chromou levou ruku jsem na něm nikdy nezpozoroval. Doufám, že to nebyla zavěrečná ročníková práce. Je totiž zásadní rozdíl mezi uměleckou nadsázkou (tzv. artistic licence) a neuměním. Musíme si nechat jenom zdáti, jak s tímto úkolem by se vyrovnal třeba takový Nepraš.
Obdivuji vás, jak jste se dostal od této konkrétní plastiky k Cimrmanovi (připomíná mi to Zdeňka Svěráka vulgo Nejedlého). Nehodlám se na tomto omezeném prostoru nechat zatáhnout do rádoby učené debaty o tom, co jsou základní umělecké poučky, případně co obnáší znalost řemesla (malířského, sochařského, doplňte si sám). Tolik času nemám. Stačí, když zavítáte do nějaké velké galerie, budete se pečlivě dívat a přemýšlet. V teoretické rovině na to existuje spousta knih a dobrá zpráva je, že hodně z nich je i obrázkových. Rozchod!
Absurdní literatura je tak paradoxně nejméně nahodilá ze všech dosavadních literatur, což je důvod, proč většina začínajících autorů, chtěje psát absurndě, napíše jen ne moc dobrou dadaistickou slátaninu plnou náhodně držených papír a zvětšených hlav.
Tahle socha tak nepředstavuje ani dramatika absurdního divadla, na to ji schází přísnost, pro nedostatek státnosti není ani "prezidentská", a na civilního občana jen zase výjmecnicky "podivná". Nakonec vidíme je pomýlenou představu Havla kámošťáka se sakem přes rameno a srdíčkem u podpisu, která okupuje představy pseudoliberálních intelektálů. To, proč se odtatním zdá jako skřet nechci rozebírat.
Chtěla bych upřesnit (aby nedošlo k nedorozumění), že skřetem jako první zde nazvala jsem pouze plastiku onu zmiňovanou, nikoliv samotnou osobu VH. Plastika, nebýt té nešťastné levačky, mohla by se též nazývati trpaslíkem (neb i trpaslíci mají, podle všeobecného konsenzu, velké hlavy a malá těla, avšak ruce, pokud nejsou zastrčeny v kapsách kalhot, bývají spíše baculaté).
Co se týká samotného VH, pak jsme jej vnímala jako člověka skromného a nejlépe se cítícího mimo oficiální nabubřelost- tedy minimálně po většinu jeho života, resp. po dobu, kdy byl jeho přínos pro naši společnost největší...
Okázalosti typu odhalování soch- tatíčků, přejmenovávání letišť či vznikání všelijakých obskurních spolků pro "propagování jeho kulturního významu" (viz stanovy Spolku pro tuto sochu) mi natolik připadají vzdálené tomu, o čem VH psal, že je to až dojemně absurdní.
C'est la vie...
Mimochodem Gándhí měl to samé přání. A všichni ho naplnili - pokud vím tak alespoň v Indii žádná jeho socha není.
jo, nechtel by ji
ne, nekteri to fakt nechapou
ano, nijak zvlast mi to nevadi
ne, nelibi se mi
Konečně to pravé slovo zde bylo vysloveno: Kýč.
Takže slečna sochařka samozřejmě jde správným směrem.
Ve světle Vašeho sdělení pak nevidím rozdílu mezi prací paní/slečny Daušové a výtvoru (pana) Knížáka i když jejich úmysly budou asi určitě naprosto opačné. Kýč se zde netýka (alespoň z mé strany) osobnosti zesnulého, ale způsobu jeho zobrazení.
Dokonce bych nepoužila ani slovo "kýč" ve vztahu k oné soše, tedy k jejímu provedení, spíš je to označení jakéhosi prvoplánového zprofanování "předlohy"- prostě : "...je to Havel, tak to musí být dobré!"- což ale platí v obráceném gardu i z druhé strany od těch, kteří jsou k němu kritičtí.
Ale ta socha je prostě špatná, resp. má několik nedostatků, které by za časů mého studia určitě neprošlo. A už vůbec by nikoho nenapadlo přemýšlet o jejím odlití a vystavení na veřejnosti.
Mně nejvíc vadí (kromě zjevných sochařských nedostatků) hlavně nedostatečná sebekritičnost autorky a nekritičnost jejího nejbližšího okolí (alespoň za onen spolek na stránkách spolku vystupuje její tatínek). Studentská práce a hned s ní šup na náměstí!
Přečtěte si ještě jednou příspěvek paní Marie, ta situaci popisuje zasvěceně a zcela přesně.
a pro "Jasana": Nevím, jak jste starý, ale jeho role byla pro moji generaci po určitou dobu opravdu hodně důležitá... pokud jste to nezažil, těžko vysvětlovat.
"..jeho role byla pro moji generaci po určitou dobu opravdu hodně důležitá..".
Zesnulý pan prezident Havel má ve svém osudu mnoho společného s posledním představitelem Sovětského svazu, Gorbačovem. Ten také je všude kolem světa viděn jako osobnost dějin jenž rozpustila "Říši zla" a při tom doma (v Rusku) pro něj, naposledy co se ucházel o úřad, hlasovalo jen 1% lidí. Pro VH by u nás hlasovalo lidí určitě více (než 1%) ale sochu asi zase zaplatí cizinci, jako ten gobelín pro "Havlák".
Mnoha vyznavačům jeho kultu to bude určitě připadat trochu nevkusné, leč já si myslím, že VH se politicky dopustil vážné chyby, že přežil všechna svá těžká onemocnění. Kdyby předešel paní Olgu, ženu bez které by to možná dále než na toho "kulisáka" nedotáhl, tak by dnes byl pro většinu národa novým "tatíčkem". Žel, žil dál a pro mnohé se stal Veškrnou.