Obnova věží na Malé Straně změní siluetu, ale památkáři souhlasí

Praha - Uvažovaná obnova někdejších renesančních věží na budově opravované Malostranské besedy, bývalé radnice této historické městské části, značně změní siluetu domů na náměstí. Stavba tak bude podle hlavního konzervátora Národního památkového ústavu Josefa Štulce až do vrcholu nových bání téměř dvojnásobně vysoká než nyní. Památkáři však nejsou proti, s projektem souhlasili.
    "Pokud se rekonstrukce podaří, vytvoří se tak vítaná protiváha k převýšené neorenesanční budově spořitelny a kompozičně tato část městské památkové rezervace jen získá, včetně pohledů z Hradu nebo z Karlova mostu," řekl Štulc ČTK. Jak upozornil, je ovšem potřeba podobné záměry vždy předem velmi pečlivě posuzovat z hlediska věrohodnosti. "Abychom nestavěli disneylandy," dodal.
    V případě rekonstrukce již neexistujících staveb nebo jejích historických prvků je podle Štulce vždy nutné zvažovat, co je dochováno z původní hmoty památky, zda se zachovaly její plány či věrohodná zobrazení, zda přestavba nebo dostavba památky pozitivně nebo negativně ovlivní okolní prostředí a zda je investor schopen zajistit úkol z hlediska dostupnosti a kvality potřebných tradičních řemesel a materiálů.
    "U bývalé Malostranské radnice máme bohatou dokumentaci a dokonce zaměření stavby ze 30. let 19. století, tedy z doby, než byly věže a vikýře odstraněny," uvedl konzervátor. Z boku jsou podle něj navíc dochovány všechny detaily původního členění štítů.
    Pečlivé ověřování bude potřeba u bání na věžích. "Je to ale rekonstrukce částečná, převážná část budovy stojí a máme u nás dostatek kvalifikovaných firem se zkušenými řemeslníky i restaurátory, takže jsme s čistým svědomím doporučili, aby věže a štíty vikýřů byly rekonstruovány," řekl.
    Štulc sám by se podobně souhlasně vyslovil například i pro obnovu renesanční Krocínovy kašny před průčelím Staroměstské radnice nebo barokního Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, i když takové akce nejsou podle jeho slov momentálně aktuální. Neexistují podle něj žádné vážné důvody, proč podobné, vědeckým průzkumem spolehlivě dokladované iniciativy nepodpořit. Obnova by byla výtvarným obohacením pražského centra, řekl.
    Kašna nestojí na svém místě od 60. let 19. století, sloup byl jako údajný symbol končící nadvlády Habsburků stržen davem po vyhlášení samostatnosti v roce 1918. Podstatné části obou památek jsou uchovány v Lapidáriu Národního muzea, upozornil Štulc, který se domnívá, že byl sloup odstraněn nesmyslně.
    Nejklasičtějším příkladem záměru dostavět památku do původní podoby je podle konzervátora dodnes nedořešená otázka urbanistického dotvoření Staroměstského náměstí a radnice poničené na konci války v roce 1945.
    "Už bylo asi deset architektonických soutěží. I když se jich zúčastnili vynikající tvůrci, nepodařilo se moderním způsobem prostor dotvořit tak, aby to byla soudobá, a přitom ne prostředí zraňující stavba. Staroměstské náměstí má prostě jakousi imunitní reakci," řekl Štulc.
    Akutní praktická či aktuální ideová potřeba nebo téma pro novostavbu není. Trvale ale platí zájem, aby náměstí nezůstalo v torzu, uvedl. Je však skeptický ohledně vypisování další soutěže.
    "Nejschůdnější by bylo obnovit v roce 1947 unáhleně stržené novogotické křídlo radnice, nebo najít odvahu uskutečnit dva návrhy z poslední soutěže z roku 1987, tedy návrat k původnímu gotickému křídlu radnice ze 14. století," řekl Štulc.
    Z urbanistického hlediska by obnova starší parléřovské podoby radnice, opět poměrně dobře dokumentované, byla podle jeho názoru vhodnější, ale problémem může být stopadesátiletý časový odstup od doby zániku této podoby stavby. Řešit by v takovém případě bylo navíc asi potřeba i případnou obnovu barokního paláce, který stával vedle radnice v ose dnešní Pařížské ulice jako protějšek paláce Kinských.
    Zlom v názorech evropských památkářů na obnovu historických staveb způsobila podle Štulce druhá světová válka, protože zničila mimořádně velké množství památek. Zrekonstruovány, a to často neobyčejně věrně a vzorně, byly zejména v Německu desítky monumentálních staveb, v Polsku dokonce celá dvě historická města - Varšava a Gdaňsk.
    "Filozofie připouštějící jen přísně konzervační přístup byla opuštěna. Vědecky podložená rekonstrukce už se dnes chápe jako jedna z platných metod památkové péče, byť ne preferovaná," uvedl konzervátor. Důležitá je podle jeho slov ovšem nadále autenticita prostředí. Památková péče by neměla například dopustit situaci, kdy se chrám stane trpaslíkem tím, že vedle vyroste řada mrakodrapů.