K návrhu novostavby hotelu Arigone v Mahlerově ulici v Olomouci

Proluka, která má být zastavěna je pohledově velice exponovaná, stavby okolo mají své harmonické měřítko a určitou stylovou jemnost, kterou navrhovaný, architektonicky naprosto tupý a nudný objekt vědomě (nebo i nevědomě) rozrušuje. Je to neuvěřitelné mrhání s cenným místem v samém historickém středu krásného města, jež zase není natolik velké, aby si mohlo nakupení takovýchto sterilních krabic ve svých uličkách dovolit. Než takovouto impotentní architekturu, bylo by lépe postavit repliku historické fasády domu, který tu dříve stál a jež bude také danému místu mnohem bližší. Držím olomouckému spolku palce, vaše město pro mě bylo vždy městem kulturním a památným, snad se vám tyto hodnoty podaří uhájit i pro další generace a nedopadnete jako Brno..

Uvidíte, že všichni odpovědní v Olomouci budou říkat, že nemohli zasáhnout a tu hrůzu zastavit. Budou blábolit, že zákon jim to nedovoluje. Určitě se také ozvou různí "modernisté" a budou vykřikovat jaký je to architektonický počin, jaká čistá architektura.

Pane Horáčku, bylo by vhodné, kdyby vaše občanské sdružení mimo negativních kampaní zveřejňovalo podle jejich názoru zdařilé realizace - pro představu o vašem vkusu a vašich ideálech.
Novinky - tedy i nové stavby - máme tendenci přijímat negativně. Přitom je tolik významných příkladů, kdy i nesporně velmi kvalitní, a později všeobecně kladně přijímané stavby, budily odpor nebo nepochopení. Ale existují i případy opačné, kdy by odmítnutí zamezilo vzniku problematických staveb a často i pozitivně přijímaných
V tomto konkrétním případě mi přijde nefér zřejmě amatérská ilustrace přepracovaného návrhu. Není z ní patrné skoro nic a chybí zmiňovaný původní návrh.
No a argumentace osvědčenými pop-mantrami jako "krabice, paneláková šeď..." alespoň na mne působí velmi poklesle.
Je dobře, že požadujete na exponované lokality architektonickou soutěž, ale požadavek, aby obsahovala "limity přesně dané Národním památkovým ústavem" se mi zdá úřednicky arogantní. Nezlobte se, ale NPÚ přece netvoří a nepodstupuje riziko kritiky, a proto by se měl ve svých limitech snažit o co nejmenší vstup do tvorby a co nejvíce se držet vlastní profese... Podnikatelské baroko, produkované stavaři, jako laická reakce na šedé krabice, vyhovovalo historizujícím reminiscencím stavařů, investorů i úřadů. Jejich prvními kritiky byli architekti - a mnohdy za kritiku byli odsuzováni.

Replika je za dnešního stavu architektury jediné důstojné řešení. Ale možná jsem kreátora nas...

nejsem kreátor - nefrustruje mne to, mám k tvůrčím profesím respekt. Mají rozdílnou kvalitu - ostatně stejně jako jakákoli jiná profese včetně památkářů.
Repliky - myslím, že památkář s takovýmto názorem by měl dobrovolně opustit místo a jít bádat.

Ono brojit proti duchu doby je totál kontraproduktivní. O něco konstruktivnější než hanět návrh samotný by bylo aby NPÚ prosadilo do územního plánu uzákonění kontextu (t.j. např. omítaných fasád, pálenou krytinu a dřevěná okna), vše v zájmu zachování rostlého charakteru a měřítka historického města. Ale mluvit architektům do pera je čirý subjektivismus a cenzura. K tomu se úředníci z principu nesmí uchylovat. Od toho už je jen krůček k tomu aby NPÚ mělo vlastní "posvěcenou" projekci a dodavatele, a to už je čistě prokorupční jednání.
Až památkáři budou schopni pozitivně ovlivňovat ducha doby, stanovovat obecně odůvodněné regulativy, což jim skutečně přeji, neb je to jejich hlavní a jediný úkol, teprve potom se z nich stanou rovnocení partneři k diskuzi. Jsou to tvrdá slova, ale bohužel "památkář" je v dnešní realitě synonymem pro "odpůrce". Je jen druhou stranou mince "architekta betonáře" a to je oba vrhá do patu vzájemné zákopové války...

věta "aby NPÚ prosadilo do územního plánu uzákonění kontextu (t.j. např. omítaných fasád, pálenou krytinu a dřevěná okna)" je myšlena jako humor?

Mnohde jinde pamatkari trvaji na dle mne mylne predstave, ze tvorivost (cesky kreativita) nema mista v pamatkove peci. Mnohdy tento nazor je doveden az do takovych krajnosti, ze je pozadovan primy zakaz pripousteni architektu k pamatkovym ukolum (ve velmi mylne predstave, ze kazdy architekt je nutne tvor tvurci). Jde zpravidla o kraje s ne tak dlouhodobou zvyklosti pamatkove peci.
To, ze takovy nazor se vynoruje i v nasich krajich, kde Gocar, Janak a mnozi jini dokazali, ze nejlepsi vysledky v pamatkove peci tvorivost nevylucuji, ba naopak, je ale vice zarazejici. Tvorivost je dle mne pritomna v kazde praci provadene nadprumernym zpusobem. Pamatkovou peci na takove urovni povazuji pak za tu soucast moderni architektury, nahrazujici v ni chybejici slozky, jako napriklad dnes tolik opomijejici vztahovost k mistu.

Asi je to od architekta překvapivé, ale není to humor. Pokud chceme chránit historické centrum, o čemž předpokládám není pochyb, mělo by být zřejmé jak chránit a co je ochranyhodné, a co je tou kvalitou, která by neměla být popírána. Jestli jako vypadané zuby v tlamě města nahrazovat tradičním materiálem nebo kontrastním.

Osoby "Vích" a "hk" se tu projevují jako modernističtí barbaři, kteří by památky nejraději zbourali a nechali, samozřejmě po architektonických soutěžích, všude nastavět betonová krabicovitá monstra. Výraz použitý hk - "pop-mantry" má velikou vypovídací schopnost o jeho autorovi.

já za uzákonění kontextu a vy na mne modernistickým barbarem? Vy budete asi nějaká ta cenzury chtivá památkářka?

(ad replika) Replika není za dnešního stavu architektury jediné důstojné řešení, jediné důstojné řešení je změnit dnešní stav architektury. Kvalitní architektura nemůže vzniknout bez ohledu na kontext místa - jak se tím architekt vypořádá by ale mělo být především na něm, nikoliv na památkáři či úředníkovi. Architekt by si měl být vědom, jak tvořit s ohledem na okolí (čili měl by být schopen sám poznat, že bude vhodná omítaná fasáda, pálená krytina či dřevěná okna a ne si to přečíst v územním plánu (ad "duch doby, za město krásnější")) anebo si plně uvědomovat svou odpovědnost ve chvíli, kdy se rozhodne pro kontrastní řešení (na což by měl mít jako tvůrčí osoba právo) - s rizikem, že může umřít hlady (a rehabilitovat ej mohou následující generace, což je úděl mnoha géniů) a ne s jistotou, že i přes všeobecné odmítnutí něčeho takového, jako je např. brněnský špalíček, dostane jako "zase o něco zkušenější" další zakázku od města.
Taky si myslím, že památkář (z NPÚ) by měl být partner, nikoliv arbitr. Občas od architektů slýchávám chválu na stavaře či statiky, ale ještě nikdy jsem nezažil, že by se někdo chlubil, že by v památkáři získal důležitého partnera. Jediná chvála občas přichází na pracovníky odborů památkové péče - ta je v klidu, tu "umím"...
Čili jak změnit současný stav architektury?

"Až památkáři budou schopni pozitivně ovlivňovat ducha doby..", pane Vích, bude žít už většina lidstva, toužícího po neustálém pokroku a nezadržitelném vývoji, spolu s kreátory, potomky Kněžínků a Zachařů, někde ve vesmíru, nebo na jiných planetách. Mezitím nám tu ale všechno stačí zničit... : )
Ani uzákonění kontextu do územního plánu, jak říkáte, nedovede zabránit zneužívání výkladu tohoto textu ve prospěch ziskuchtivých podnikatelů a investorů. Vždyť i se současnými zákony by se toho dovedlo mnoho prosadit a usměrnit, kdyby seděli na patřičných postech opravdové osobnosti a charaktery. Je to všechno o lidech, v jejich nevkusu, vykořeněnosti, nevzdělanosti a především neuvěřitelné povrchnosti a lhostejnosti. Žádná osvětová masáž ze strany všemocných médií se nekoná, nedivme se proto, že v dnešním věku, který hodnotám, kultuře, dlouhodobým, pracnějším a méně ziskovým výhledům nepřeje, je současný "duch umění a architektury" takový jaký je... Když generace Aloisů Rieglů dávala přednost hodnotnému, ale soudobému uměleckořemeslnému projevu před replikou, odpovídalo to výši a skutečným ambicím tehdejšího modernistického umění, které tehdy ještě neztratilo svoji řemeslnost, eleganci, kvalitu materiálu, kvalitu umělecké myšlenky... Podívejte se kdy Alois Riegel zemřel, vsadil bych se, že kdyby věděl, kam to až poválečná avantgarda dotáhne (dnes už může být umění cokoliv, i výkaly a použité vložky), jistě by svůj názor přehodnotil a s ním i mnoho modernistů, kteří ač oponenti historismu, byli na antických a přírodních vzorech vyškoleni a tato zkušenost v nich vědomky nebo i nevědomky nadále přežívala.
Proto jak jsem napsal už v prvním příspěvku, vzhledem k nízké architektonické úrovni a rušivému vzhledu navrhované novostavby, a vzhledem k pohledové dominanci a hodnotě místa a jeho okolí, bych se V TOMTO PŘÍPADĚ jednoznačně přiklonil k replice původní historické fasády. - Interiéry a dvorní trakt, ať je klidně řešen soudobě.

Mimochodem nechápu výrok Evy, ve kterém vyznívá "architektonická soutěž" jako něco špatného. Podle mě je právě pro případy, kdy má vzniknout něco ve velmi komplikovaném kontextu, architektonická soutěž to nejlepší možné řešení. Pokud u nás ale soutěže konečně začnou pořádně fungovat. Kvalitně vypsaná soutěž by měla mít tu výhodu, že všechny zainteresované a v porotě zastoupené strany se mohou podílet jak na formulaci zadání a i když má jedna strana obvykle navrch (zpravidla architekti), rozhoduje se v dialogu - už jsem o tom jednou na archiwebu psal, jak mě vždy fascinuje na kvalitních zahraničních soutěžích, jak jsou mnohdy vypisovány jen za účelem nastartování všeobecného dialogu anebo jsou jejím výstupem mimo jiné i zajímavé JuryReporty, které by mnohdy vydaly na celou knihu (což se občas stává) - na rozdíl od českých "protokolů". A na rozdíl od naší praxe, kde se na soutěž pohlíží jen jako na způsob zadání zakázky (často velmi diskutabilní) by měla být soutěž i jako nástroj na vytváření elit - tedy z oceněných (pozor - nejen vítězných) autorů se časem vytvoří okruh těch, kteří by měli být ušetřeni mnohdy povrchním výpadům úředníků, památkářů a pod.

Jak jste vyvodila, že bych ráda "zbourala památky"?
Repliky mi připadají jako nostalgická bezradnost, postrádající autenticitu - je řada příkladů nových staveb, které materiálově a tvaroslovně kontrastují s historickým okolím a přitom kultivovaně obohacují prostor. Není jen kontext hmotný, ale i duchovní. A beton mi jako materiál přijde krásný... jen je u nás zatížený minulostí.

Každý, kdo si žádá do památkově chráněné zóny města autentickou avantgardní betonovou krabici s nevhodným měřítkem, která bude v kontrastu s okolím, je barbar. A je přitom naprosto jedno zda to bude krabice se soutěží nebo bez soutěže. Kdo tvrdí: "beton mi jako materiál přijde krásný.." v návaznosti na diskusi o historických památkách, tak ho lze jen politovat.

Víte, vlastně jsem se nikde nesetkal s názorem, že památková péče je z principu špatná. Vždy se jen skončí u toho, že je málo lidí a že chyby se dějí. Proto si čím dál tím víc myslím, že dobře a jednoduše definovaná obecná charakteristika daného území, tj. kontextu, v územním plánu by byla ku pomoci jak architektům tak úředníkům schvalujícím dokumentaci. Na vyjímku by se podávala žádost s odůvodněním jako v jiných správních řízeních. Na zodpovědnost architektů bych pane Rosa rozhodně nespoléhal, jsou v řadě případů jen dobře placenými vykonavači developerských záměrů přejících si co největší investici. Krásným případem jsou nekonečné diskuze okolo mrakodrapů, kde, kdyby se vycházelo z krajiného, kulturního, urbanistického, architektonického, dopravního, sociálního, psychologického, ekologického a ekonomického kontextu, tak není vůbec o čem mluvit.
Na druhou stranu individualismus a nekoordinovanost v PP je obrovská. Když jsem se snažil na NPÚ argumentovat jejich vlastní metodikou pro střešní krajinu, kterou jsem pečlivě nastudoval a která mi přišla velice kvalitně zpracovaná, se zlou jsem se potázal, že není závazná a je to jen pomocný materiál. Následně se 12 měsíců nebyli schopni "malí" dohodnout s "velkými" jestli ve střeše mají být střešní okna nebo vikýře. Teď už se tomu směji, ale tehdy mi docela tekly nervy a utíkaly termíny...

Nezlobte se, ale chováte se jako traktoristka.

Děkuji diskutujícím (nechť to neberou tak, že já budu nějak dále příspěvky hodnotit nad rámec svých pocitů; snad nikdy k tomu nebylo tak daleko, jako teď), mj. i za to, že nehysterčí po každé replice. Zamýšlím se (to samozřejmě může Vám připadat směšné) nad výroky odsuzujícími památkářskou agitku. Skoro se mi zdá, že do diskuse už měl zasáhnout nějaký antirminátor nebo superkráter. V jiných "větvích" diskuse se mi zdá slyšíme přiléhavější slova, blížící se podstatě aktuálního stavu věci. Ledaže by trendem bylo klanět se ... věžím ... spárám.

To si myslím i já, že je třeba definovat kontext i jiné hodnoty věcí, jejichž památková hodnota je vlastně bezbřehá. Je to nutné pro praxi komunikace, kvůli respektu k vypovídací schopnosti památek (berte můj pokus jako reakci, nikoliv jako hodnocení Vašeho příspěvku).
Co se týče architektů, měli by mít nějaký etický kodex ve vztahu k památkám. Patrně jej mají památkáři, ale jsem jej nenašel. Určitě by to bylo inspirující čtivo.
Co se týče soutěží, pokud se týkají památek, mělo by na webu být dostupné vše, jakmile jsou "ve hře" veřejné prostředky. V tom bych podpořil, pokud jsem pochopil, pana Rosu. Každá porota by měla mít ambici nejen oznámkovat soutěžící, ale vydat nějaké hodnocení. Ale ta sekta povýšených kvalitních, to tedy nevím. Ale proč ne?
Památkář asi nemá být arbitr, jenže při pohledu na to, co vyvádějí architekti bez skrupulí, které jim nevím proč nikdo nevštěpoval, netuším, co zbývá. O hodnotách kulturní krajiny se již "nechá" mluvit i před širokou veřejností, ale památky zatím stále jsou pro architekty/budovatele jen brzdou pokroku.

Mile hk. Neznam mnoho traktoristek s vyhranenym nazorem na novotvary v pamatkove chranenem prostredi. Abych se priznal, neznam vubec zadnou traktoristku. I kdyz mozna nemam na vec natolik vyhraneny nazor, jako pani/slecna Eva, tak presto si myslim ze s jejim nazorem:
"Každý, kdo si žádá do památkově chráněné zóny města autentickou avantgardní betonovou krabici s nevhodným měřítkem, která bude v kontrastu s okolím, je barbar"
je tezko nesouhlasit.
Jestli to ze mne ve Vasich ocich dela okamzite take traktoristu, tak budiz. Muj nejmilejsi (z mych 37 bratrancu a sestrenic) byl take jednim takovym, aniz by mu to zabranilo byti vysoce sebevzdelanym a dobrym clovekem (i dobrym traktoristou).
Soustredme se zde vice na myslenky same, nez na jejich nositele. Nakonec, kdyz clovek zemre, myslenka zustava.

Ti "architekti/budovatelé" se Vam skutecne povedli. Dekuji.

po podruhé je mi podsouváno něco co jsem neřekla a s čím nesouhlasím nejprve je mi podsunuto bourání památek (přitom mi vadí, že se příliš zastavuje a málo rekonstruuje a když, tak často špatně). Teď mi byla podsunuta krabice s nevhodným měřítkem - i původní dům nebo replika s přestřeleným měřítkem je špatně přece.
Viděla jsem ve Švýcarsku, Rakousku novostavby se současnými výrazovými prostředky a přesto v původní zástavbě skvěle zapadají, i povrchy měly z betonu - v rozhiphopované současnosti se mi asketický styl bez velkých gest zdá trefný, zklidňující... . I u nás vzniklo pár kultivovaných staveb a to se mi zdá pozitivní. Bohužel jsou napadány pro šedivost, krabicoidnost - Kaplický, zdá se se trefil do převažujícího vkusu požadujícího zdobnost, křiklavost....
Naopak nezaznamenala jsem zdařilou repliku.
Na konec omluva traktoristům - profese si vážím, ostatně k ní mám blízko

prostě nečekala bych tu tak údernické nefér reakce...
Všimla jsem si, že pan Horáček, věnoval mnoho energie kritice Arcidiecézního muzea - pávě toto se mi zdá jedním z případů o inteligentní kultivované řešení, které nezapírá současnost, ale má respekt k minulosti - a beton mě v tomto případě přijde úžasný...
Jejich řešení asi není bez chyb - pro mě by bylo přínosem, kdyby někdo z profesionálů pojmenoval klady a zápory - i u líbivých domečků historizujícího vzhledu pomohlo pojmenování chyb včetně výstižného termínu "podnikatelské baroko", aby i laik pochopil, že takto se stavět nemá. Reakce pana Horáčka se mi zdála až štvavá, bez přínosu.

Navrhuji a doporučuji majiteli pozemku v proluce na ulici Mahlerově a zároveň investorovi hotelu Arigone nestavět "repliku jako nostalgickou bezradnost, postrádající autenticitu", ale nechat vyprojektovat a postavit nový novodobý dům v historickém slohu (např. secesním, klasicistním nebo i s prvky více historizujícíh slohů).
Zvládli by to dnešní "architekti/budovatelé"?
A slovo do pranice na závěr - co by asi řekl pan architekt Zítek na zde zveřejněný návrh dostavby proluky, jak by ho hodnotil?

Zitek by nehodnotil podle kutilske kolaze - je nekde projekt k videni?

a co by asi navrhl dnes Zitek do proluky?

Rád bych upozornil na na jednu zásadní nedostatek celé této diskuze, jakožto asi všech diskuzí o novostavbách v historických centrech: DŮM NENÍ JENOM FASÁDA. sice to odpovídá běžnému pohledu - leckdy i orgánů památkové péče - na věc. nicméně je to zásadní chyba. vede to rovněž k tomu, že se pak z domů v Praze ( jinde) nechávají stát fasády a zbytek je radikálně vykotlán a vyměměn - pochopitelně málokdy s dodržením objemu původní stavby.
tento fasádismus je projevem (někdy účelové) povrchnosti, která ústí do fasádismu uplatňovaným architekty i ŠPATNÝMI památkáři.
pokud se tu protestuje proti nějaké stavbě, tak se proti ní protestuje NEJENOM kvůli fasádě.
takže pozor!

Je pravda, ze "DŮM NENÍ JENOM FASÁDA" ale tak jako (slovy V+W) "saty delaj cloveka" tak v souvisle ulicni zastavbe pruceli dela barak.
"Fasadismus" v moderni architekture volne stojicich budov v mori mestske zelene ziskal az hanlivy smysl. V pamatkove "peci", kde za ponechanym prucelim (jakekoliv jiz pamatkove hodnoty) byl ostatek, bez ohledu na jeho pamatkovou hodnotu, zcela vybouran, hanlivost tohoto slovniho vyrazu byla pak jeste vice umocnena.
Proto pred mnoha lety, kdyz jsem pripravoval prednasku na fasadismus v pamatkove peci, jsem dosel k prekvapivemu zjisteni. Az na nekolik malo vyjimek (jako jsou goticke katedraly, doktrinalni konstruktivismus a pod.) "fasadismus" byl pritomen v architekture az prekvapive casto a jiz od pradavna (Abu Simbel, Petra atd.). V dobach treba vrcholneho baroka byl nekdy doslova "de riguer".
V nasem zde pripade, ulicni proluka uprostred pamatkove hodnotneho uzemi, pruceli zamerne novostavby nebude sice jedine meritko jejiho navrhu, ale presto urcite nejrozhodnejsi.

I applaud the formation of such a group by a city's citizens and its endeavor to care about the future of a truly beautiful and historic city - one that we should all care about. I am, however, saddened by the unnecessary and I believe also counterproductive sub content of Mr. Horacek's argument. The question is primarily one of quality as well as context rather than style is it not? The aesthetic standard of this building hardly deserves the title of hotel.
I am unclear if the citation of Pei's pyramid is one that is made by Mr. Horacek or if it was actually used by the Magistratu mesta Olomouc. But certainly Pei's pyramid, whether one deems it a success or not, does illustrate not only an architect trying to understand the needs and spirit of a place but also the laborious, time consuming even contentious process that the architect and city underwent to achieve the integration of contemporary architecture into a historic site. Building in a historic centre should not be a simply process. If this is the second version of the project it seems difficult to believe that the process to achieve it was one that entailed lengthy or thoughtful discussion.

I am also dismayed by the the conclusion of the first commentator who seemed particularly sensitive to the issues and complexity of the situation. It seems, if I am reading the tone correctly, that the suggestion of a replica of a historic facade is made out of hopelessness rather than as an ideal solution and that is especially sad. Should not a city be a living entity? And if so then certainly a part of that should be the inclusion of contemporary architecture. Replicas seem to be to be dead things which cause a city to become a stage set and a blurring of authentic and fake. The site in my opinion seems to need a building as the emptiness does not suit the unity of the street, however, should not the fight be one for quality rather than resignation?

Je velice nevhodné zatahovat do diskuse "líbivé domečky historizujícího vzhledu", kterými máte na mysli "podnikatelské baroko", a kterými argumentujete proti stavění replik a historismů. Měla byste si nejprve uvědomit, že to, co "podnikatelským barokem" nazýváme, není žádným HISTORISMEM a historismus a tradicionalismus byste tím velice poškodila. Podnikatelské baroko je po materiálové, ideové, i umělecké stránce naprostý paskvil, chaos polystyrenových prvků, oblouků, balustrád, nevkusných křiklavých barev - k tomu se nikdy a dokonce ani ten nejběžnější stavitel v 19. století nikdy nesnížil !!!! Zaparkujte proto někdy traktor v nějaké historizující čtvrti a všimněte si fascinující věci, uvidíte vedle sebe např. neorenesanční domy v řadě a žádný z nich nebude v detailu stejný, a přitom každý bude dodržovat určité měřítko i klasickou návaznost prvků a architektonických článků. Sračky typu podnikatelského baroka takovéto standardní úrovně nedosahují, nikdy nedosáhnou a dosáhnout také nechtějí - proto je prosím nesměšujte do jednoho pytle s kvalitním historismem nebo vkusnou současnou tradicionalistickou architekturou, která na tendence historismu navazuje...

Autor předcházejícího příspěvku "Ad hk" to velmi moudře napsal. Zlatá slova. Klobouk dolů

nemluvila jsem o historismu... ani neznám úspěšné stavby tohoto stylu - dejte prosím příklad.
a pokud mluvíte o vadném měřítku nových staveb - tuto "chybu" často měly i staré stavby... ale na ty jsme si už zvykli a přijali je (tímto by neprošla například nouvelova torre agbar).
myslím, že s přijetím nových materiálových výrazových prostředků je to stejně jako s přijetím miroa například.
mějte se moc hezky

Podle mého názoru do historických center měst je možné zasazovat novostavby ale pouze takové které respektují ráz daného místa. Myslím, že každá generace architektů má právo do jisté míry zasáhnout do vzhledu města, avšak měla by také respektovat to co zde zanechali jejich předchůdci. Své novostavby by měli začlenovat mezi stávající zástavbu tak aby nenarušovaliy původní romantiku historického centra. V tomto případě se mi však zdá, že tato novostavba naprosto změní ráz tohoto místa a že se snaží strhnout pozornost pouze na sebe. Nezačlenuje se mezi ostatní zástavbu ale naopak se nad ní pokouší povyšovat. Jako by říkala "Je nová doba, tak ustupte".