Docela by mě zajímalo, jak jsou na tom úředníci, kteří tam pracují. Jestli je v obřích otevřených "kancelářích" neruší hluk, jak mají vyvětráno, jestli nejsou víc nemocní a tak.
Tak to Vám mohu říct rovnou - v bance pracuje řada mých přátel a otec, navštěvuji stavbu každý týden. Myslím si, že vůmluvně hovoří fakt, že se jich nikdo raději neptá. Větrání naštěstí problém není, ale zato hluk je velmi nepříjemný, dořešené není ani centrální osvětlení - systém rozhoduje o jeho zapnutí na základě fotobuňky, takže například později odpoledne, pokud je slunce chvilkami za mraky a chvilkami svítí, "cvičí" lampy jako šílené.
Budova sama je krásná, pokud procházíte centrální chodbou, skutečně nelze než obdivovat. Bohužel, veškerá krása a invence se ztrácí, jakmile "zahnete" do kancelářských úlů. Nejhůře jsou na tom zaměstnanci v kancelářích zavěšených "nad" centrální chodbou - ačkoliv měli být odděleni okny, tabule nikdy nebyly zasazeny, a ráno, v době oběda a odpoledne je tam skutečně k nesnesení. Zaměstnanci z útvarů, kde se často telefonuje, pomalu přestávají mluvit a zvykají si pouze šeptat, aby se vzájemně nemuseli povraždit. Zatím asi statistiky o nemocnosti a stresu k dispozici nejsou, ovšem podle mého je to jenom otázka času.
Dnes když můžeme srovnávat a hledat po celém světě. http://www.snoarc.no/#/main/ např.
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Budova sama je krásná, pokud procházíte centrální chodbou, skutečně nelze než obdivovat. Bohužel, veškerá krása a invence se ztrácí, jakmile "zahnete" do kancelářských úlů. Nejhůře jsou na tom zaměstnanci v kancelářích zavěšených "nad" centrální chodbou - ačkoliv měli být odděleni okny, tabule nikdy nebyly zasazeny, a ráno, v době oběda a odpoledne je tam skutečně k nesnesení. Zaměstnanci z útvarů, kde se často telefonuje, pomalu přestávají mluvit a zvykají si pouze šeptat, aby se vzájemně nemuseli povraždit. Zatím asi statistiky o nemocnosti a stresu k dispozici nejsou, ovšem podle mého je to jenom otázka času.