Piet Oudolf (narozen 27. října 1944 v Haarlemu) je holandský zahradní architekt a školkař se specializací na trvalkové výsadby. Původně vystudoval architekturu, ale celý svůj život zasvětil práci s rostlinami.
Vytvořil nový přístup k použití rostlin, ve kterém spojuje přirozený charakter a jejich fungování s uměleckým vyjádřením. Jeho osobitý styl je výsledkem více než třicetiletého pozorování a práce s rostlinami. ‘Všechny mé práce se týkají snahy obnovit spontánní pocit z rostlin v přírodě. Myšlenkou není ji kopírovat, ale dávat pocit přírody‘, říká. Hlavní myšlenkou těchto výsadeb je vytvářet dramatické efekty od časného jara, přes celé léto až do strohé krásy odumírání rostlin na podzim a v zimě. Piet Oudolf volí do svých kompozic přirozené rostliny, které umí podle jeho slov ‘dobře žít a dobře umřít‘. Zahrady jsou v zimním období obvykle považovány za spící, ale Oudolf míní, že by tomu tak být nemělo. ‘Lidé si často neuvědomují, že rostlina může být velice krásná a zajímavá i po odkvětu. Zahrada v zimě je silný emocionální zážitek. Myslíte si, že o úpadek, přitom jde naopak o návrat zpět. Namísto použití nůžek použijte oči a uvidíte skutečný cyklus přírody‘, dodává.
V komponování trvalkových výsadeb se soustředí především na texturu, strukturu, habitus a celkovou harmonii rostliny. Dle jeho slov není nutné se vždy zaměřovat jen na barvu. S rostlinami nepracuje jako s jednotlivými komponenty, ale užívá je ve společenstvech, v celých blocích, ze kterých následně vytváří plošné vlny výsadeb. Tyto vzdušné plochy z okrasných travin a trvalek doplňuje soliterami, které fungují jako pohyblivé sochy v prostoru – dávají výsadbám hloubku hrou světel a stínů. ‘Pokud použijete dohromady různorodé, navzájem odlišné struktury, nezáleží na tom, jakou mají rostliny barvu‘, říká. Klade také důraz na použití stálezelených i opadavých živých plotů, které vytvářejí definici a rám prostoru. Jsou celoročně v pohybu, mění se v čase a Oudolf je používá jako interpunkční znaménka, která tvoří architektonické a sochařské prvky v prostoru.
Piet Oudolf se neomezuje pouze na to, co mu poskytuje příroda. Sám šlechtí a pěstuje nové odrůdy s jím požadovanými vlastnostmi, které pak uplatňuje ve svých návrzích. Spojuje tím holandské zahradnické tradice s novodobým trendem – tradiční nizozemský formální styl s novodobým naturalistickým přístupem. V roce 1982 v Arhnemu v Holandsku založil svou vlastní trvalkovou školku, kterou provozuje jeho manželka Anja Oudolf. Je také spoluzakladatelem ‘Future Plants‘ – společnosti specializující se na výběr, pěstování, šlechtění a ochranu rostlin, které jsou užitečné a mají všechny potřebné vlastnosti pro použití ve veřejném prostoru. Cílem je dodávat nejen krásné, atraktivní rostliny, ale také rostliny spolehlivě a zdravě fungující – takové, které přitahují různorodý hmyz, motýly a ptáky. ‘Zaměřujeme se na takové vlastnosti rostlin, které se mohou lišit od jejich architektonické hodnoty, ale jsou velmi důležité – například rezistentnost vůči škůdcům, trvanlivost v čase a jejich celkový potenciál…‘. Rostliny z těchto školek jsou v prodeji v mnoha zahradních centrech po celé Evropě i USA.
Neodolatelná touha experimentovat s rostlinami vedla k mnoha zkušenostem, díky kterým dnes tvoří kompozice, které jsou nejen efektní, ale skutečně fungují. Dle Oudolfových vlastních slov přijdou zkušenosti v okamžiku, kdy rostlinu poznáte a ‘osaháte‘ si ji. Je třeba začít jednoduše, dávat dohromady správné kombinace rostlin, následně je dlouhodobě pozorovat a brát si ze své práce ponaučení. ‘Je to skutečně tvrdá práce, ale pro dobrou věc. Je to jako výchova dětí – pokuste se dělat to nejlepší‘, říká. V současné době patří Piet Oudolf k předním současným zahradním architektům. Navrhl zahrady v Holandsku, Německu, Anglii, Švédsku… V roce 2000 získal spolu s Arne Maynard ocenění na Chelsea Flower Show za výstavní zahradu s názvem ‘Evolution‘. Věnuje se také tvorbě veřejného prostoru – k nejznámějším projektům patří Chicago Millenium Park, dokončený v roce 2004, kde spolupracoval s Katryn Gustafson na vytvoření Lurie Garden. Podílel se také na projektu High Line Park v New Yorku, který byl otevřen v roce 2009. V roce 2011 vybudoval v rámci přehlídky Bienále architektury ukázkovou zahradu, která se stala součástí výstavního areálu a je autorem výsadeb v atriu Serpentine Gallery 2011 švýcarského architekta Petera Zumthora.
Napsal mimo jiné knihy Gardening with Grasses (1998, s Michael King a Beth Chatto), Dream Plants for the Natural Garden (2000, s Henk Gerritsen), Designing with Plants (1999, s Noel Kingsbury), Gardens in Time and Space (2005, s Noel Kingsbury) nebo Landscapes in Landscapes (2010, s Noel Kingsbury).
4th-dim / Klára Stachová, Andrea Honejsková, Jakub Hepp