Brutalismus je momentálně módní slovo. Jedná se již o zcela zavedený termín z architektury druhé poloviny 20. století. Výklady má minimálně dva – jeden vychází z možností surového betonu (beton brut) a masivní, hrubé betonové hmoty, obvykle se původ odvozuje od staveb Le Corbusiera, především od jeho Obytné jednotky v Marseille. Druhý výklad je odlišný, vychází z toho, že na stavbě je „brutálně“ vše odhaleno - ať jde o technické vybavení nebo inženýrské sítě. Poprvé se takové pojetí, i s termínem brutalismus, objevilo v roce 1949 u návrhu školy v britském Hunstantonu od manželů Smithsonových. V letech 1960 - 1990 u nás nebyly vhodné podmínky pro práci s brutálním, surovým betonem, ani pro tvorbu architektury druhého pojetí. Co se nám tedy vybaví při zmínce o české brutalistní architektuře? Přednáší doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc., Stavební fakulta ČVUT Přednáška bude zdarma streamovaná online na facebooku.
Panelová sídliště z let 1960 - 1990 u nás jsou málo brutální a surově betonová? Problém tu byl a je spíše v kvalitní a citlivé kreativitě, než v nedostatku surovosti.
Raval ma pravdu, presto jiz ted mozno zpochybnit rovnitko mezi umeleckym slohem (brutalismem) a panelakovym sedomorem, rozplznutym od Ase az po Ciernu/T. Ten se ani nesnazil predstirat nejaky umelecky zamer. Take nenazyvame nacisty, fasisty ci komunisty "brutalisty" i kdyz ty rezimy vskutku brutalni byly a jsou.
Každá generace architektů-historiků “objevuje” poklady architektů-stavitelů o dvě generace zpět. Prostě jako s retrem, ale akademicky. Problém je, když o dvě generace zpět vrcholil komunismus, kdy v zásadě nic skutečně dobrýho nevznikalo. A pokud, tak se tu bavíme o jednotkách kusů vzniklých na vzdory. Co mají architekti-historici dělat? Má se na to jedna celá jejich generace vykašlat a napsat knihu s poselstvím “tohle období stálo za starou bačkoru, je lepší házet kamení do řeky, než se jim vůbec zabívat”? A tak se tu budeme bavit o revitalizaci modernistických struktur a zachraňování těch pár domů, co aspoň nějak vybočili z šedi tehdejší stavební produkce. Kvalitu nahradíme odlišností. Většina lidí ten rozdíl stejně nikdy moc nechápala, nechápe a chápat nebude.
Pokud mám odpovědět na otázku z pozvánky, co se mi vybaví při zmínce o české brutalistní architektuře, tak především to, že zatímco mimo východní blok je brutalismus rámován roky 1950-70, v zemích Varšavské smlouvy jsou to roky 1970-90. Elegantní "brusel" 60. let má k brutalismu ještě daleko. Je to jako kdyby u nás propukl funkcionalismus v letech 1950-70, zatímco jinde se odehrál v letech 1930-50. Nebo kdyby secese přišla až po první světové! O to větší zázrak jsou nenormalizační architektury SIALu a Aleny Šrámkové nebo obecně "Středotlakých", kteří vycházeli z hitech a postmoderny, která byla tou dobou aktuální ve světě. Ty je třeba chránit, ale ten ostatní projev úpadku, snad jen jako odstrašující příklad, kam vede ztráta sebevědomí a kritického myšlení. Kontrolní otázka: kolik lidí dnes u nás vnímá environmentální a harmonicky kontextuální architekturu jako sloh dnešní generace? Z mé zkušenosti jsme se z toho betonáčského bezvědomí, až na pár čestných výjimek, ještě neprobrali.
„… Kvalitu nahradíme odlišností. Většina lidí ten rozdíl stejně nikdy moc nechápala, nechápe a chápat nebude.“
Tak tohle mě dostalo, pane – gratulace! (7:- ))
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Co hrůz bude ještě třeba zbourat, hlavně tu na Smíchově.
Tak tohle mě dostalo, pane – gratulace! (7:- ))