Jihlava – Odborníci se dohodli na podobě fasády jihlavské Brány Matky Boží. Kvůli ochraně lomového kamene, ze kterého je památka postavená, bude natřená. Je to kompromis mezi názory části veřejnosti, která si přála zachování čistých kamenných zdí, a hladkou omítkou, kterou součást jihlavského opevnění před staletími měla. Novinářům to dnes řekli zástupci jihlavské radnice a Národního památkového ústavu (NPÚ).
"Toto řešení z estetického hlediska znamená zachování – zvlášť při ostrém bočním světle, ale i obecně – struktury kamene, který není opatřen omítkou, ale je opatřen ochrannou vrstvou," řekl Petr Severa z telčského pracoviště NPÚ.
Podle architekta a jihlavského radního Jaroslava Huňáčka (ODS) bude mít věž jemné pískové odstíny, v horní části světlejší. Světlá barva nátěru pomůže tomu, aby se tmavý kámen příliš nenahříval a nerozpínal. Zároveň bude vrstvou, která pomůže předejít prasklinám, zatékáním vody a dalšímu poškození, doplnil Severa.
Zdi z lomeného kamene bylo nutné nejdřív zbavit nevhodně použitých cementových spár používaných při předchozích opravách. Následovalo zpevnění zdí, takzvané vyklínování drobnými kameny, což je podle Severy historicky správný konstrukční postup. Spárování ještě ochraňuje vápenná omítka a stěny se ještě budou ošetřovat vápenným nátěrem.
Brána Matky Boží vysoká 24 metrů je jedinou dochovanou bránou z původních pěti středových městských bran. Její oprava začala letos zjara. Předpokládané náklady jsou podle primátora Jihlavy Petra Ryšky (ODS) asi 12 milionů korun. Venkovní práce by měly skončit v listopadu, v interiéru se bude pracovat až do března příštího roku.
O podobě opravené památky se dlouho vedly debaty. Mezi návrhy bylo vrátit jí omítku nebo nechat zdi ve dvou třetinách kamenné, jak ji dnes lidé znají.
Své hradby Jihlava podle památkářů budovala ve 40. letech 13. století. Dochovaná Brána Matky Boží je ale asi o sto let mladší a stojí na místě původní věže. Na začátku 16. století ji doplnil mohutný barbakán, předsunuté opevnění zbořené v roce 1862. Po požáru v roce 1551 byla renesančně dostavěná o čtvrté a páté patro. Při renovaci v roce 1853 na ní přibyly hodiny.