Stát dle zástupkyně ombudsmana připouští devastaci památek

Brno - Přístup státu k památkové péči ohrožuje podle zástupkyně ombudsmana Jitky Seitlové kulturní bohatství země. Stát podle ní leckdy přihlíží ničení památek, a ty proto nenávratně mizí. Poukázala na případ památkově chráněného zimního stadionu na Štvanici, který vlastnila Praha a který stavební úřad nechal zdemolovat. Ve vztahu k veřejnosti je neobhajitelné, že magistrát po jiných vlastnících žádá, aby o památky pečovali a za chyby jim uděluje pokuty, a Praha jako vlastník plnění těch samých povinností nedokázala, řekla dnes Seitlová na tiskové konferenci.
    Podle zástupkyně chyboval stavební úřad, který demolici nařídil, ale vůbec si nevyžádal stanovisko odboru památkové péče magistrátu. Magistrátní památkáři navíc nespolupracovali s Národním památkovým ústavem (NPÚ), jak měli, a lidé z ústavu se o demolici dozvěděli až z médií.
    Právě dvoukolejnost památkové péče je podle Seitlové další problém. Odbory památkové péče podle ní mnohdy mají jiná stanoviska než NPÚ. Ilustrovala to na příkladu záměru zbourat hotel Jalta na pražském Václavském náměstí a nahradit ho novým objektem. NPÚ nejdřív vydal nesouhlasné vyjádření k záměru, magistrát naopak kladné stanovisko. Ministerstvo kultury pak rozhodnutí magistrátu o demolici zrušilo, ministr však později toto rozhodnutí zrušil a přezkumné řízení zastavil. "Čili zamítnuto, povoleno, zamítnuto, povoleno," konstatovala zástupkyně.
    Podle ní by měla existovat jedna instituce, která bude vydávat jak odborná, tak právně závazná stanoviska. Druhou možností je, že NPÚ jako garant státu pro památkovou péči bude vydávat stanoviska, která budou pro památkáře na obecních a městských úřadech závazná. "Druhé řešení preferuji," řekla Seitlová.
    Dalším problémem je podle zástupkyně to, že majitelé domů v památkových rezervacích nemají na rozdíl od vlastníků památek nárok na žádný příspěvek od státu, i když jim památkáři kladou při opravách domů podmínky. "Nejčastějším problémem je výměna oken," uvedla Seitlová. Okna, která by charakter domu nenarušila, jsou násobně dražší než nejlevnější produkty na trhu. Část měst a obcí podle ní má fond, z nějž na opravy majitelům ve stejné situaci přispívá. "Těch je však pomálu," řekla.
    Upozornila i na to, že památkové odbory nevyužívají při záchraně památek všech možností, které mají. Ze zákona mají objednat základní zabezpečení památky, která by bez zásahu nevratně zchátrala, a peníze pak vymáhat po majiteli. Úřady to však dělají málo. Podle Seitlové argumentují nedostatkem peněz. Návod k řešení si však podle ní mohou vzít od některých stavebních úřadů. Za nečinnost vlastníkům ukládají pokuty a tak si vytvoří balík peněz, z nějž pak opravy mohou platit. "Samozřejmě, že to není možné, pokud od roku 1998 do roku 2011 byla Štvanice ponechána svému osudu, nebyla žádná rozhodnutí, žádná opatření. Prostředky v rezervě ani balíčku nebyly," dodala.
    Ombudsman podle zástupkyně na nedostatky v památkové péči upozorňuje od roku 2007. Z ministerstva vždy slyší ujištění, že nedostatky vyřeší nový zákon o památkové péči. Jeho návrh však dodneška nebyl zpracován, dodala zástupkyně.