Na podzim by mohla začít stavba památníku německého sjednocení

"Události z let 1989/1990 si jako hvězdné hodiny německé historie zasloužily trvalé místo v národní paměti. Památník má ocenit především občanskou odvahu a kuráž občanek a občanů NDR, kteří na podzim 1989 vyšli do ulic, aby se zasadili o politické reformy a svobodu," píše k chystanému památníku občanské sdružení na jeho podporu. Za "hvězdnou hodinu" se ale rozhodně nedají označit dlouholeté a zatím bezvýsledné přípravy jeho výstavby.

S nápadem postavit památník znovusjednocení přišla skupina osobností německého veřejného života už v květnu 1998. V dubnu 2000 se návrhem zabýval parlament, kde ale myšlenka nenašla potřebnou většinu. To se podařilo až o sedm let později - 9. listopadu 2007. Od dubna 2011 je znám vítězný návrh památníku. Se stavbou se však od té doby ani nezačalo. Důvodů je hned několik.

Spor se dodnes vede třeba o to, kde má památník stát. Stále se totiž ozývají hlasy, že by měl vzniknout vedle budovy Spolkového sněmu, a to přesto, že dlouhodobé plány počítají s tím, že vyroste v bezprostřední blízkosti obnoveného Berlínského zámku, tedy u místa, kde dříve stával Palác republiky. Právě v něm totiž východoněmečtí poslanci rozhodli o tom, že se Německá demokratická republika k 3. říjnu 1990 stane součástí spolkové republiky.

"Spolkový sněm neměl s dějinami, které připomíná tento památník, nic společného, o německém znovusjednocení se rozhodlo v Paláci republiky," zdůrazňuje jeden z iniciátorů památníku a poslední ministerský předseda NDR Lothar de Maiziére. Bývalý předseda Spolkového sněmu Wolfgang Thierse zase v tomto kontextu hovoří o ignoranci západních Němců vůči historickým zásluhám Němců východních.

Vedle umístění památníku se, tak jak je v Německu v podobných případech takřka tradicí, řeší také jeho podoba. Vítězný návrh architektonického studia Milla & Partner totiž počítá s tím, že památník bude mít tvar 50 metrů dlouhé a 18 metrů široké váhy. Někdy se v souvislosti s návrhem, který nese nápis "My jsme lid. My jsme jeden národ", hovoří také o míse nebo houpačce. To souvisí s tím, že po něm návštěvníci, kterých se na památník vejde až 1400, budou moci chodit a společně ho rozpohybovat.

"Památník bude sociální skulpturou. Ožije, když se na něm sejdou návštěvníci, domluví se a společně ho rozpohybují. Podněcuje a zve k účasti - je to obraz pro živou demokracii," říká o plánech architekt Sebastian Letz. Všechny ale rozhodně nepřesvědčil, a tak se často objevují hlasy, které kritizují mimo jiné to, že 150 tun těžká váha či mísa vystavěná na obrovském podstavci je prostě příliš megalomanská.

Za přebujelé označují mnozí také náklady, které se s dílem pojí. Jeho výstavba má přijít na více než 17 milionů eur (438 milionů korun), přičemž aktuální berlínské zkušenosti naznačují, že konečná cena může být výrazně vyšší. Roční údržba a provoz mají navíc stát kolem 190.000 eur (4,9 milionu korun).

Kontroverze a debaty, které vznik památníku doprovázejí, mohou podle de Maiziéra souviset i s tím, že Německo už má dlouholetou zkušenost s výstavbou pomníků svých zločinů, ale nikoliv s památníky, které mají upomínat na pozitivní stránky německých dějin.

De Maiziére i další stoupenci památníku sjednocení přesto věří, že by letos debaty mohly alespoň na čas ustat. Ve středu se totiž podařilo vlastnictví plochy pod budoucím objektem převést z města Berlína na spolkovou vládu, a už by tak nic nemělo stát v cestě tomu, aby rozpočtový výbor parlamentu definitivně uvolnil peníze na jeho výstavbu. S tou by se pak mohlo začít ještě na podzim.