Londýnské mrakodrapy porostou jako houby po dešti

Londýn - Londýn mají podle plánů zaplavit nové oslnivé mrakodrapy. Otázkou ale zůstává, jak se budou za katedrálou Svatého Pavla vyjímat.
    Stavební investor Irvine Sellar má velké plány. Na kreslícím prkně ukazuje do výšky se vznášející pyramidu hned vedle Temže. Realizace projektu, jejímž autorem je věhlasný italský architekt Renzo Piano, přijde na 500 milionů liber.
    "Věříme, že v Londýně vytváříme budovu, na kterou budou moci být Londýňané pyšní a která zároveň ukáže, jaké má Británie postavení ve světě," říká Sellar. Podle něj důstojné: až bude 310 metrů vysoká stavba s oficiálním názvem London Bridge Tower a přezdívkou "skleněný střep" v roce 2010 stát, zařadí se mezi nejvyšší budovy v Evropě.
    Nejspíš ale ne nadlouho. "Střep" totiž bude muset čelit dalším vznikajícím výškovým rivalům, jež se kvůli svým tvarům honosí lidovými přezdívkami jako "struhadlo na sýr" nebo "vysílačka" a které už londýnští urbanisté povolili.
    Všechna bezpečnostní opatření přijatá po 9. září 2001 byla kvůli poptávce po nových parcelách zapomenuta. Podle odhadů by v londýnském panoramatu mohlo do roku 2020 vyrůst přes deset nových výškových budov.
    Památkářům se sice tyto záměry nelíbí, vášně ale podle stavebníků vyvolávají odvážné projekty, které do světa vyšlou jasnou zprávu. "Je to viditelný symbol důvěry, kterou máme v budoucnost Londýna jako globální finančnické Mekky," říká další z investorů nové výstavby Paul Burgess.
    Londýn skoncuje se svou minulostí. Až do šedesátých let minulého století urbanisté výškové budovy úplně zakazovali - a dodneška se podobné zákazy praktikují například v historickém centru Říma nebo Paříže.
    Obrovské množství levných výškových obytných budov vzedmulo vlnu obecné nechuti k nevzhledným věžákům. Od začátku devadesátých let se sice v oblasti Canary Wharf, jen několik kilometrů vzdálené od zavedené finančnické čtvrti The City, několik výškových superbudov vyrojilo. V samotném City ale nejvyšší budovou zůstával 26 let starý věžák Tower s přiměřenou výškou 183 metrů.
    Teď mrakodrapy zase přicházejí do módy, převážně díky podpoře londýnského primátora Kena Livingstona. Ten byl dříve vůči investorům staveb podezřívavý, teď ale mezi jeho placené poradce patří známý architekt Richard Rogers. Podle radnice nejsou promyšleně umístěné mrakodrapy pouze vábničkou na finančníky, ale řeší i problémy s dopravou a s omezeným množstvím zastavitelného prostoru.
    Odmítavý postoj zřejmě přehodnocuje i veřejnost. V jednom průzkumu se ukázalo, že budovu pojišťovny Swiss Re známou pod přízviskem "okurka", kterou navrhl Norman Foster, Britové označují za nejoblíbenější moderní stavbu.
    Rozhodně to ale neznamená, že se architekti a stavebníci mohou spoléhat na automatickou vstřícnost v případě, že jejich plány budou v rozporu s historickou hodnotou města. Richard Rogers získal stavební povolení pro nový mrakodrap až potom, co prokázal, že nenaruší výhledy na svatopavelskou katedrálu. Dopad nových staveb na historickou hodnotu města budou tento měsíc přezkoumávat také inspektoři mezinárodní organizace UNESCO.
    Stejná logika, která stojí za rozhodnutím stavět mrakodrapy, ale může v budoucnu jejich počet omezit. Stavební investoři totiž dobře vědí, že konjunktura realitního trhu se může velmi rychle změnit v propad.
    "Investoři do toho půjdou, jen když si budou komerční využitelností budov jisti," říká Martin Wallce z realitní společnosti CRE Collier. Velikost je krásná jednoduše jen tehdy, pokud z ní plyne nějaký zisk.