Nevím zda tyto "žehličky mraků" - kde se život odehrává kdesi vysoko v oblacích - jsou tou nejlepší koncepcí pro bydlení a architekturu vůbec. Dům na sloupech se myslím příliš neosvědčil a jen velmi dobré zpracování krajiny - parku pod ním může vyvážit to, že se architekt dobrovolné zříká parteru, obvykle nejcenějšího prostoru domu resp. města.
Pěkně jste to zamotal (i když možná jen pro mě, zatímco je to všem okolo jasné; ale pokusím se v zamotávání zazávodit). Vaše velmi kondenzované výroky o koncepcích, o osvědčování se, o zpracování krajiny, zříkání se parteru považuji za katastrofické téměř na té úrovni, jakou nastavují v kterési asijské zemičce aparátčíci regulováním narození holčiček či chlapečků.
Ideová manýra, počítající např. s tím, že architekt má nějaký nárok na parter, zračí morální hrůzu škol architektury. Těm chybí kultura (ke které nedílně patří respekt ke kulturnímu dědictví). Vašim profesorům nemůžeme děkovat. S Vámi snad v diskusi časem dojdeme k něčemu rozumnému. Jenže nejste sám! Vaši kolegové pustoší tuto zemi (ale nejen ji, a ne všichni - sám před sebou se omlouvám za tento názorový ústupek -, takže klid!; na základě posuzování osvědčenosti či vyváženosti se přece budují zdejší politické struktury). S praktickými, trvanlivými a pěknými domy by to dnešní architekt nikam nedotáhl. Ledaže by se nechal zvolit a začal zavádět "pořádek".
Architektuře tedy přeji, aby přestala být tak škatuloidní, železobetonoidní a skleníkoidní, aby se tak nenutila do uhadování všeho, co udělá investorovi či uživatelům dobře, aby tolik nemínila kecat do toho, co je dobré "pro lidi" ("jako takové"), aby se nenechala sekýrovat odmítači dekoru, aby se naučial s dekorem pracovat (což po století nebude tak snadné), aby si práci nezjednodušovala vlastním odmítáním výtvarného členění, jehož ušlechtilost, oduševnělost a proporčnost je měřítkem umělecké kvality. Ale, kdo by kvalitu posoudil? Já ne. Já muzikant.
Se soudružským pozdravem Za architekturu ke koukání M.
No zamotal jste to především vy.. Myslím že ač se to na první pohled nezdá, máte na věc úplně podobný názor jako onen "Wolkenbundel", on si však na rozdíl od vás uvědomil že parter není nějaký podivný morální nárok architekta, či ideová manýra, ale je to naprosto zásadní městotvorný činitel jako třeba chodník a je téměř pravidlem, že například v městské zástavbě může jeho absence odrovnat kdejakou i jinak kvalitní stavbu...
nekdo z vas diskutujicich nekde nasel situaci a fotky daneho mista? bez toho se tezko domluvite, jestli je to spravne ve vzduchu nebo to ma byt na zemi s "mestskym" resenim parteru ...
Jakub ma samozrejme pravdu.. ma reakce se vlastne teto stavby az tak netyka..., byla to reakce na reakci---na nektere zvlaste povedene myslenky je obcas treba zareagovat..
peknej lezatej mrakodrap je taky v Praze Bohnicich, je to uplna nadhera. Doporucuju se tam zajet podivat.
Add new comment
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Ideová manýra, počítající např. s tím, že architekt má nějaký nárok na parter, zračí morální hrůzu škol architektury. Těm chybí kultura (ke které nedílně patří respekt ke kulturnímu dědictví). Vašim profesorům nemůžeme děkovat. S Vámi snad v diskusi časem dojdeme k něčemu rozumnému. Jenže nejste sám! Vaši kolegové pustoší tuto zemi (ale nejen ji, a ne všichni - sám před sebou se omlouvám za tento názorový ústupek -, takže klid!; na základě posuzování osvědčenosti či vyváženosti se přece budují zdejší politické struktury). S praktickými, trvanlivými a pěknými domy by to dnešní architekt nikam nedotáhl. Ledaže by se nechal zvolit a začal zavádět "pořádek".
Architektuře tedy přeji, aby přestala být tak škatuloidní, železobetonoidní a skleníkoidní, aby se tak nenutila do uhadování všeho, co udělá investorovi či uživatelům dobře, aby tolik nemínila kecat do toho, co je dobré "pro lidi" ("jako takové"), aby se nenechala sekýrovat odmítači dekoru, aby se naučial s dekorem pracovat (což po století nebude tak snadné), aby si práci nezjednodušovala vlastním odmítáním výtvarného členění, jehož ušlechtilost, oduševnělost a proporčnost je měřítkem umělecké kvality. Ale, kdo by kvalitu posoudil? Já ne. Já muzikant.
Se soudružským pozdravem Za architekturu ke koukání M.