Vysoká uroveň školství v Orlové se formovala již od r. 1900. Za první ČSR zde sídlilo několik obecných a měšťanských škol, zdravotnická škola, polské a české gymnázium aj. V roce 1936-1937 byla postavena nová budova obchodní akamdemi ve funkcionalistickém stylu. Ta se, jako vvětšina ostatních, z důvodu poddolování do dnešních dnů nezachovala. Myslim si, že nové gymnázium postavené v r. 1996 vhodným způsobem a možná i symbolicky navázalo na tradiici prvorepubliové výstavby v modernějším pojetí.
Pozn.: Tato budova není rozdělena na českou a polskou část, ale české gymnázium se o tuto budovu dělí se střední školou veřejnosprávní. Polské gymnázium kdysi sídlilo v samostatné budově, ale v důsledku jeho poddolování bylo přestěhováno z Orlové do Karviné.
Vážení čtenáři,
budova školy, tedy gymnázia, která byla postavena v menším městě Orlová v ČR, je zdařilým příkladem neznalosti, amatérismu, nekompetentnosti a porevolučního kýčovitého až nasládlého přístupu k věci veřejné. Pochopitelně tento přístup byl , stále ještě přetrvává maximem, které v dané době ze sebe dostali odpovědní představitele uvedeného města, projektanti a další zúčastněné osoby a strany. Cílová skupina, které je budova určena, tedy děti, studenti a obyvatelé města, pravděpodobně zaznamenala novou stavbu podobným stylem, se kterým k realizaci stavby přistupovali již zmínění představitelé města. Pokud by se jednalo o stavbu investora privátního, zaleželo by zcela na jeho finančních možnostech a náladě. Ovšem stavba gymnázia byla hrazena z veřejných zdrojů a zcela jistě jsou archivovány všechny rozpočtové položky, potřebné ke komplexní realizaci stavby. Výše jednotlivých rozpočtových položek je zcela jistě zdůvodněna potřebnosti, rozsahem a kvalitou stavby.Odpovědní představitelé města reagovali a vyřešili potřebu města a to vybudovat novou budovu školy. Ovšem s výše zmíněným přístupem spolurozhodovali a rozhodli o nákladech, funkčnosti, vzhledu a charakteru stavby. V daném čase na daném místě. Kolik může stát budova školy pro určitý počet studentů s patřičným zázemím v centru menšího města v dané době? A kolik může stát tato potřebná budova, když bude z hlediska architektonického zajímavá, poutavá, reprezentativní? Dle archivovaných rozpočtových položek z období před, v průběhu a po ukončení výstavby je bez problému možné rozdíl mezi první a druhou variantou z hlediska nákladů docela přesně vypočítat. Představitelé města zvolili druhou variantu, která se jim zdála, zřejmě i v dobrém úmyslu a znovu zmíněném přístupu jim vlastním, zajímavější, než varianta první. Výsledek ale je opačný. Budova školy není nikterak zajímavá, není ztělesněním žádného stylu, trendu či jinak zařaditelného pojetí stavby. S ohledem na kompozici urbanistického členění centra menšího města budova nerozvíjí toto pojetí, naopak disharmonicky centrum rozčleňuje a narušuje. Použité materiály s ohledem na způsob zpracování, ochranu a údržbu nevykazují vůbec žádnou nadhodnotu v pozitivním slova smyslu. Tvar a estetika budovy nevybízí uživatele budovy ani kolemjdoucí k žádné pozitivní úvaze. V konečném důsledku pro prezentaci menšího města, problematiku řešení otázky vzdělávání ve městě, tradic, architektury a odkazu budoucí generace neznamená, mimo zajištění kapacity pro určitý počet studentů, vybudovaná škola nic nadstandardního, nadčasového nebo zajímavého. Snad kromě zajímavého rozdílu rozpočtových položek na jednu, nebo druhou variantu při řešení výstavby potřebné školy. Vzhledem k tomu, že celková rozpočtová položka na výstavbu školy je hrazena z veřejných zdrojů mj. daňových poplatníků, výsledný produkt je dílem nejen rádoby kompetentních a profesionálních představitelů města, ale i zástupců veřejnosti - obyvatelů města prostřednictvím městského zastupitelstva. Nelze srovnávat stávající trendy a profesionální architekturu v rozvinutých oblastech světa s menším příhraničním městem v ČR. Nelze ale také opomíjet fakt, že podobná situace při rozhodování o nákladech a typu staveb, jenž jsou hrazeny z veřejných zdrojů, by do budoucna měli rozhodovat představitelé a veřejnost již obezřetněji a s větší mírou intelektu a estetického cítění.
J. Holzmann
Dovolím si nesouhlasit s Dr. Holzmanem, před výstavbou gymnázia neměla "nová" Orlová žádné centrum. Rozsáhlé sídliště na lutyňském hřebeni rozděleno dle doby vzniku do pěti etap nemělo žádné přirozené centrum. To vzniklo až po zastavení bývalého autobusového nádraží. První a měřítko udávající stavbou bylo právě gymnázium, které neotřelým způsobem nastavilo okolní zástavbě (převážně 12 patrové paneláky) zrcadlo. Je velká škoda, že se na stavbu gymnázia nepodařilo navázat a radní města Orlová "zabily" zbývající část rozvojové plochy nového centra hypermarketem. Celé centrum tak působí velmi nekompaktním dojmem.
Dalo by se říci, že dobře pláčete, ale na špatném hrobě. Již za mocnářství i později za první republiky stavěl všechny střední školy nejen ve ve zdejším regionu stát. Například Gymnázium v Bohumíně i Českém Těšíně bylo stavěno ve dvacátých letech na základě zákona. I později se takovéto stavby finacovaly ze státního rozpočtu, včetně tohoto gymnázia. Schvalovány byly proto poslanci parlamentu a v zákoně zvaném "státní rozpočet"- v jeho přílohách, se můžete dočíst cosi o nákladech. Váš nářek směrem k představitelům města je proto v podstatě bezpředmětný. Peníze -cca 180 milionů na tři roky dostalo do rozpočtu ministerstvo školství, které dozorovalo spolu se Školským úřadem Karviná jak příslušnou soutěž, tak vlastní stavbu, která nakonec trvala dva roky. Stavebníkem byl existující právní subjekt zvaný "Gymnázium Orlová" , vámi vzpomínaní a kritizovaní představitelé města se podíleli na něčem jiném. Státní peníze byly určeny pouze na školu s "obyčejnými" tělocvičnami, to že je dnes součástí i sportovní hala (toto zřejmě myslíte onou druhou variantou) je opravdu zásluha města, které přidalo ze svého rozpočtu finance na doslova rozšíření stavby . Říká se tomu, sdružilo prostředky. Další finanční prostředky byly sdruženy - získány z důlních náhrad od společnosti OKD - hlavně za čerstvě spadlou budovu polského gymnázia a horolezeckou stěnu ve sportovní hala zaplatila Elektrárna Dětmarovice. Během výstavby došlo ke změně stavebního zákona, který nařídil venkovní požární schodiště, to byly snad jediné vícenáklady. Možná ještě pár slov k estetickému citění místních představitelů: asi dvacetičlennou komisi, sice formálně jmenoval ředitel gymnázia, ale odborníky na školské stavby a architekty mu navrhlo ministerstvo školství a školský úřad , takže zde byl odborníci jak místní, tak z Prahy, Zlína, Brna a pod. Prostě ono to bylo obráceně, než jak píše pan Holzman. Jednalo se o příklad toho, jak špičková profesionální architektura České republiky ovlivňuje výstavbu v malém příhraničním městě, které je ale součástí zdejší městské aglomerace s cca 900 OOO obyvateli.
Milujem starú Prahu, ale taktiež aj Tančíci dum. Táto budova gymnázia je NÁDHERNÁ. Bodaj by bolo viac takých stavieb aj na Slovensku. Autori sa prekonali, len škoda, že nepokračujú tak ďalej. Pri čítaní Vášho príspevku som mala dojem, že Vy ste boli jedným z neúspešných vo výberovom konaní… Ak je to pravda, prajem Vám ten neúspech!
Add new comment
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Pozn.: Tato budova není rozdělena na českou a polskou část, ale české gymnázium se o tuto budovu dělí se střední školou veřejnosprávní. Polské gymnázium kdysi sídlilo v samostatné budově, ale v důsledku jeho poddolování bylo přestěhováno z Orlové do Karviné.
budova školy, tedy gymnázia, která byla postavena v menším městě Orlová v ČR, je zdařilým příkladem neznalosti, amatérismu, nekompetentnosti a porevolučního kýčovitého až nasládlého přístupu k věci veřejné. Pochopitelně tento přístup byl , stále ještě přetrvává maximem, které v dané době ze sebe dostali odpovědní představitele uvedeného města, projektanti a další zúčastněné osoby a strany. Cílová skupina, které je budova určena, tedy děti, studenti a obyvatelé města, pravděpodobně zaznamenala novou stavbu podobným stylem, se kterým k realizaci stavby přistupovali již zmínění představitelé města. Pokud by se jednalo o stavbu investora privátního, zaleželo by zcela na jeho finančních možnostech a náladě. Ovšem stavba gymnázia byla hrazena z veřejných zdrojů a zcela jistě jsou archivovány všechny rozpočtové položky, potřebné ke komplexní realizaci stavby. Výše jednotlivých rozpočtových položek je zcela jistě zdůvodněna potřebnosti, rozsahem a kvalitou stavby.Odpovědní představitelé města reagovali a vyřešili potřebu města a to vybudovat novou budovu školy. Ovšem s výše zmíněným přístupem spolurozhodovali a rozhodli o nákladech, funkčnosti, vzhledu a charakteru stavby. V daném čase na daném místě. Kolik může stát budova školy pro určitý počet studentů s patřičným zázemím v centru menšího města v dané době? A kolik může stát tato potřebná budova, když bude z hlediska architektonického zajímavá, poutavá, reprezentativní? Dle archivovaných rozpočtových položek z období před, v průběhu a po ukončení výstavby je bez problému možné rozdíl mezi první a druhou variantou z hlediska nákladů docela přesně vypočítat. Představitelé města zvolili druhou variantu, která se jim zdála, zřejmě i v dobrém úmyslu a znovu zmíněném přístupu jim vlastním, zajímavější, než varianta první. Výsledek ale je opačný. Budova školy není nikterak zajímavá, není ztělesněním žádného stylu, trendu či jinak zařaditelného pojetí stavby. S ohledem na kompozici urbanistického členění centra menšího města budova nerozvíjí toto pojetí, naopak disharmonicky centrum rozčleňuje a narušuje. Použité materiály s ohledem na způsob zpracování, ochranu a údržbu nevykazují vůbec žádnou nadhodnotu v pozitivním slova smyslu. Tvar a estetika budovy nevybízí uživatele budovy ani kolemjdoucí k žádné pozitivní úvaze. V konečném důsledku pro prezentaci menšího města, problematiku řešení otázky vzdělávání ve městě, tradic, architektury a odkazu budoucí generace neznamená, mimo zajištění kapacity pro určitý počet studentů, vybudovaná škola nic nadstandardního, nadčasového nebo zajímavého. Snad kromě zajímavého rozdílu rozpočtových položek na jednu, nebo druhou variantu při řešení výstavby potřebné školy. Vzhledem k tomu, že celková rozpočtová položka na výstavbu školy je hrazena z veřejných zdrojů mj. daňových poplatníků, výsledný produkt je dílem nejen rádoby kompetentních a profesionálních představitelů města, ale i zástupců veřejnosti - obyvatelů města prostřednictvím městského zastupitelstva. Nelze srovnávat stávající trendy a profesionální architekturu v rozvinutých oblastech světa s menším příhraničním městem v ČR. Nelze ale také opomíjet fakt, že podobná situace při rozhodování o nákladech a typu staveb, jenž jsou hrazeny z veřejných zdrojů, by do budoucna měli rozhodovat představitelé a veřejnost již obezřetněji a s větší mírou intelektu a estetického cítění.
J. Holzmann