Transbordér Vizcaya
Bizkaiko Zubia
Visutý most (Puente colgante) Bizkaiko Zubia se klene mezi městy Portugalete a Getxo přes řeku Nervión (baskicky Nerbioi) v zálivu Abra severozápadně od Bilbao. Jedná se o první transbordér na světě. Do začátku první světové války vznikaly podobné konstrukce přepravních mostů většinou v průmyslových přístavech ve Francii, Anglii a Německu. Mosty ve francouzském Rochefort-Martrou (1900), anglickém Newportu (1906) či německém Ostenu (1909) dodnes slouží svému účelu. Naopak most v americkém přístavním městě Duluth (1905) byl v roce 1929 výrazně přestavěn, v Marseille (1905) byl v roce 1944 odstřelen a v Bordeaux (1910) nebyl nikdy dokončen. Tuto ojedinělou typologii oživili po více než sto letech až Mašinisti Mirko Baum a Martin Rajniš v podobě turistických atrakcí.
Autory transbordéru Vizcaya byli bratři Alberto a Silvestre Palaciovi, jejichž poručnická rodina Epalzových vlastnila v Portugalete vilu, kde oba bratři trávili dětství. Úzké spojení s přístavním městem přetrvalo na celý život a oba jsou tu i pochováni.
Zápal pro inženýrství se v Alberto Palaciovi probudil již během studií v Barceloně a ještě více se prohloubil v Paříži, kde byl žákem francouzského inženýra Gustave Eiffela a rovněž se seznámil s Ferdinandem Arnodinem, který byl specialistou na závěsné mosty. Stavbu mostu v Portugalete vedl inženýr Ferdinand Joseph Arnodin a financování zajistil baskický průmyslník Santos Lopez de Letona Apoita. Výsledné řešení umožnilo propojení měst Portugalete a Getxo, aniž by došlo k narušení námořní dopravy do Bilbao. Nebylo ani zapotřebí stavět mohutnou stavbu s dlouhými nájezdovými rampami. Most za rozumnou cenu tak zvládla financovat soukromá akciová společnost.
Most překonává délku 164 m, světlá výška 45 m nadále umožňuje průplav velkých námořních lodí a výška mostních pylonů je 61 m. Celá konstrukce je ztužena ocelovými lany kotvenými do údolních svahů. Železo použité na most bylo vytěženo v místních dolech Vizcaya, čímž předznamenalo budoucí průmyslový rozvoj.
Za celou dobu byl provoz mostu přerušen pouze na čtyři roky na konci 30. let minulého století během španělské občanské války, kdy byla část mostu odstřelena dynamitem. Alberto Palacio se tak na sklonku života díval ze svého domu v Portugalete na torzo zničeného mostu. Po válce byl most opraven a v roce 2006 byl transbordér zařazen na seznam světové kulturního dědictví Unesco.
Autory transbordéru Vizcaya byli bratři Alberto a Silvestre Palaciovi, jejichž poručnická rodina Epalzových vlastnila v Portugalete vilu, kde oba bratři trávili dětství. Úzké spojení s přístavním městem přetrvalo na celý život a oba jsou tu i pochováni.
Zápal pro inženýrství se v Alberto Palaciovi probudil již během studií v Barceloně a ještě více se prohloubil v Paříži, kde byl žákem francouzského inženýra Gustave Eiffela a rovněž se seznámil s Ferdinandem Arnodinem, který byl specialistou na závěsné mosty. Stavbu mostu v Portugalete vedl inženýr Ferdinand Joseph Arnodin a financování zajistil baskický průmyslník Santos Lopez de Letona Apoita. Výsledné řešení umožnilo propojení měst Portugalete a Getxo, aniž by došlo k narušení námořní dopravy do Bilbao. Nebylo ani zapotřebí stavět mohutnou stavbu s dlouhými nájezdovými rampami. Most za rozumnou cenu tak zvládla financovat soukromá akciová společnost.
Most překonává délku 164 m, světlá výška 45 m nadále umožňuje průplav velkých námořních lodí a výška mostních pylonů je 61 m. Celá konstrukce je ztužena ocelovými lany kotvenými do údolních svahů. Železo použité na most bylo vytěženo v místních dolech Vizcaya, čímž předznamenalo budoucí průmyslový rozvoj.
Za celou dobu byl provoz mostu přerušen pouze na čtyři roky na konci 30. let minulého století během španělské občanské války, kdy byla část mostu odstřelena dynamitem. Alberto Palacio se tak na sklonku života díval ze svého domu v Portugalete na torzo zničeného mostu. Po válce byl most opraven a v roce 2006 byl transbordér zařazen na seznam světové kulturního dědictví Unesco.
0 komentářů
přidat komentář
